FF - Stopařka

Stopařka - KONEC

12. dubna 2009 v 9:20 | Evule
Autor: Martuschka

Martina seděla v hotelovém pokoji a v ruce držela malou fotky svojí maminky. Nechtěla nic z toho, co teď měla - hodně peněz a vlastní dům. Chtěla zpátky svojí mamku, která byla její nejlepší kamarádka, Do pokoje přišel Bill, zavřel za sebou a šel k ní.
" Jak ti je?"zeptal se.
" Já ani nevím … a jak je Tomovi?"
" Je to dobrý, jen pár týdnů nebude hrát, ale to nevadí, turné se dá odložit."řekl jí Bill a kleknul si před ní.
" Nevěřim, že se to všecko odehrálo ráno a teď tu sedím s tebou v pokoji, Tobiase zavřeli, Tom je v nemocnici. Kvůli mně se stala tolik věcí."
" Nic zlýho se nestalo. To že ten šílenec začal střílet, za to ty nemůžeš."
" Bille, on mě držel pod krkem a na spánek mi mířil pistolí. Všechno se to stalo jenom kvůli mně." Bill se zadíval na fotku, kterou držela v ruce.
" To je tvoje mamka?"zeptal se. Martina jenom přikývla a podala mu jí. " Kolik jí bylo?"
" 39."řekla a utřela si slzy z obličeje.
" A jak to bude dál? Budeš bydlet u taťky?"zajímal se a fotku jí vrátil.
" Jo asi jo. Ten dům chci prodat. Nechci tam už nikdy vkročit."
" A co my dva?"zeptal se.
" Neptej se tak hloupě, Tom mi říkal, jak si chtěl vykopnout ty dveře."zasmála se. " Tyhle věci co se stali nic nemění na tom, že tě miluju. Vážně."ujistila ho.
" To já tebe taky."řekl a políbil jí. " A chceš jet k taťkovi už dneska?"
" Až zítra, dneska budu s tebou."
Když nad ránem usínali v objetí vedle sebe, Martina přemýšlela, co by se stalo, kdyby jí tenkrát nikdo nezastavil. Kdyby prostě jela do Hamburgu dalším autobusem, ubytovala se na koleji, dodělala školu a pak našla svýho taťku. Co by teď dělala, kdyby nepoznala Billa? Spala sama v posteli, neměla by vedle sebe člověka, který jí miluje.
Ráno probudila Billa, než odešla.
" Dobré ránko."řekla a políbila ho.
" Ty už jdeš?"zeptal se smutně.
" Jo, táta na mě už čeká. Je skoro deset."
" Kdy se uvidíme?"
" Zítra, dneska se jdu zapsat do školy, taťka chce, abych to gymnázium dodělala."vysvětlila mu.
" Tak dobře."řekl smutně.
" Zavolám ti."
" Pá."
O několik měsíců později:
Martina měla v ten den schůzku s právníkem Brücknerem v jeho kanceláři v Lipsku.
" Dobrý den."pozdravila ho a vešla dovnitř.
" Dobrý den. Mám pro vás novinky."
" Povídejte."
" Přibližně za deset minut přijdou manželé Jana a Frank Hermannovi. Chtějí koupit váš dům."
" To je skvělá zpráva."radovala se Martina.
" Nechcete vědět za kolik?"
" Za kolik?"
" Za dvě stě tisíc euro."Martina nevěřila svým uším.
" Dvě stě tisíc?"divila se. " To je ale o polovinu víc, než sem nabízela u realitky."
" Já vím, ale oni o ten dům hrozně stojí."vysvětlil jí Brückner.
" Aha. A nemůžeme jim ho prodat za původní částku?"
" Jenže oni nejsou jediný zájemci. Jen dnes měli čas."
" Rozhodnu se, až je uvidím."
K večeru dorazila Martina domů k taťkovi.
" Ahoj."pozdravila ho.
" Ahoj. Tak jak si dopadla?"zajímal se.
" Prodali jsme ho za sto tisíc euro."řekla mu a sedla si v kuchyni na židli."
" To je skvělý."řekl a dal jí pusu na tvář. " Máš hlad?"
" Hroznej."přiznala se. " Ale já slíbila, že dneska za Billem zajdu."
" Tak jen jdi, nebudu tě tady držet."Martina vylítla ze židle, obula si boty a spěchala na autobus. Bill už netrpělivě čekal před hotelem, už se bál že Martina nedorazí, když mu přišla smska.
Už letím. Ujel mi autobus. Tvoje hvězdička
Byla to jedna z mnoha dalších nocí, které strávili spolu. Jeden z mnoha dní, kdy Martina slíbila taťkovi, že do jedenácti bude doma a ráno v sedm se tajně plížila pro batoh a utíkala do školy. Jedno z mnoha odpolední, kdy jí Bill čekal před školou a pak jí odvezl domů. Všechno co se stalo od doby, co jí Bill vzal jako svojí stopařku, je spojilo silným poutem, kdy láska přečká všechno.
Konec

Stopařka - 46.díl

10. dubna 2009 v 23:22 | Evule
Autor: Martuschka


Bill okamžitě vyběhnul z auta, následoval ho i Tom a Christian, kteří ho zastavili dřív, než se pokusil vykopnout dveře.
" Leda by sis zlomil nohu, nech to na nich."přesvědčoval ho Tom.
" O co ti jde?"zeptala se Martina Tobiase. " Proč mě tady držíš? Tímhle si moc nepomůžeš! Mám příkaz k tvýmu vystěhování a ta žena, kterou si přejel, leží na jednotce intenzivní péče a bojuje tam o život."
" Drž hubu!"zařval na ní. " O co mi de? Myslíš si, že mě vykopneš z baráku bez jedinýho centu? Na to zapomeň."řekl jí a chytl jí pod krkem.
" Takže peníze? Já žádný nemám."vysvětlila mu, když jí pustil.
" Nehraj blbou. Zdědila si dost peněz, tvoje máma měla docela tučný konto a i na těch pojistkách si vydělala dost."
" Jak tohle víš?"divila se.
" Od známýho co dělá v bance. 1 000 000 € holčičko. Je v tom odstupný z prvního manželství, prodej chaty, spoření, tvoje alimenty." Martina nevěřila svým uším. " Jsou v tom peníze i tvýho taťky."
" Nedostaneš ani euro."řekla mu a plivla mu do tváře. Tobias vytáhl zbraň, chytl jí za ruku a táhl jí ke dveřím. Když otevřel dveře, všichni byli schovaní za policejními vozy.
" Mám pár podmínek."řekl Tobias, v jedné ruce pistoli, v druhé svíral Martinu.
" O co jde?"zeptal se Brückner. Christian držel Billa vší silou, aby neudělal nějakou blbost.
" Milion euro tady od mojí nevlastní dcerušky, jinak se taky může stát, že už jí neuvidíte."
" Ste blázen, tohle vám nikdy neprojde."řekl mu Brückner.
" Dejte mu je."řekla Martina a nenápadně mrkla na Brücknera, který pochopil, o co jde. Jakmile Tobias vtáhl Martinu zpátky, dal Brückner přesné instrukce veliteli policie.
O hodinu později:
Tobias vyšel ze dveří, Martinu držel svázanou na židli.
" Tak?"zeptal se.
"Mám tady pro vás peníze."řekl Brückner. Bill s Tomem byli schovaní za autem hned vedle Brücknera, za druhým autem se schovával Christian. Ten měl strach, aby Bill něco neprovedl. Tom ho hlídal, ale Bill mě sílu jako kůň, kdykoliv se mu mohl vytrhnout a něco províst.
" Tak mi je dejte."řekl ostře Tobias.
" Pusťte Martinu." Tobias vešel dovnitř, odvázal jí a táhl ven.
" Nejdřív prachy, pak jí."rozkázal. Martina se mu vytrhla ze sevření, sebrala mu z ruky pistoli a namířila na něj. " Tak dělej! Zmáčkni spoušť!"pobízel jí. Martině se klepali ruce, nechtěla střílet, jenom ho postrašit.
" Martino, položte tu zbraň a pojďte ke mně."prosil jí Brückner. Bill si stoupl a šel blíž. Saki okamžitě zasáhl a táhl ho pryč.
" Saki pusť mě!"okřikl ho Bill. Saki ho pustil, ale stál za ním. Martině se pořád víc a víc klepali ruce, toho Tobias využil. Když se v jednu chvíli podívala na Billa, pistoli jí sebral, vzal jí pod krkem, přitáhl k sobě a zamířil jí na spánek.
" Zastřelí vás dřív, než byste jí ublížil."varoval ho Brückner. Mezitím se Tom plížil k Billovi, aby ho odtáhl, ale Tobias si ho spletl s nějakým policistou, moc na něj neviděl, ale okamžitě vystřelil tím směrem. Saki stál od Toma moc nalevo, než aby před něj stihl skočit a kulka Toma trefila do ramene. Jeden z policistů vystřelil na Tobiase a trefil ho do nohy, ten s křikem se sesunul k zemi. Martina hned běžela k Billovi a objala ho. Brückner volal záchranku pro Toma, který seděl na zemi a držel si krvácející rameno. Saki mu pomohl vstát.
" Tome, jak ti je?"zeptala se ho vyděšeně Martina.
" To bude dobrý. Kulka ho jenom škrábla, neproletěla skrz."odpověděl za něj Saki.

Stopařka - 45.díl

10. dubna 2009 v 10:37 | Evule
Autor: Martuschka

V pátek ráno jeli Christian s Martinou do Lipska. Ještě v Hamburgu se k nim přidal velký černý Mercedes. Obě auta zastavila u jedné benzínové pumpy, kde nikdo nebyl. Martina dostala málem infarkt, když viděla, že nejede jenom Bill a Saki, ale taky Tom.
" Bille, něco si mi slíbil."vyjela na něj. " O Tomovi nepadlo jediný slovo! Není ještě v kufru Georg s Gustavem, abych je mohla pozdravit?!"
" Řeklo se, že budu zamčenej v autě. Ale já bych se tam sám nudil."bránil se Bill. Martina ho probodla pohledem a nasedla zpátky do auta. Celou cestu do Lipska neřekla jediné slovo. Byla naštvaná, že vůbec dovolila, aby Bill jel taky. Když zastavili před domem, kde měl kancelář právník Brückner, dovnitř šla jenom Martina.
" Dobrý den."pozdravila ho a sedla si do křesla.
" Moc dobrý není, slečno Bauerová. Váš nevlastní otec včera srazil autem jednu ženu, která teď leží v nemocnici v dost vážném stavu."
" Cože?"nechápala.
" Policie poznala jeho auto pomocí kamerového systému."Brückner Martině podal fotografii, kde byl vyfocený modrý Peugeot 207SW a byla jasně zřetelná poznávací značka.
" Takže předpokládám, že ho policie zatkla."usoudila.
" Bohužel ne. Zabarikádoval se ve vašem domě a policie nemá povolení k prohlídce."
" Tak jim ho vystavte vy!"
" Slečno Bauerová, vy moc dobře víte, jaký váš otčím je. Nechci, aby jste tam jela taky."
" Ale já pojedu, nebude si dělat z mýho domu bunkr!"
" No tak dobře, ale dokud to nebude nutné, nebudete vycházet z auta."
" Dobře."slíbila mu. Brückner se docela divil, když venku viděl dvě auta. Martina mu vysvětlila, že její přítel a jeho brácha museli prostě jet s ní, ale slíbila, že zůstanou v autě a do ničeho se nebudou plíst.
Když dorazili do vilové čtvrti, kde byl Martiny dům, kde dřív žila, byly před ním dvě policejní auta. Saki odstavil dál svoje auto a spolu s Billem a Tomem se přesunuli k Martině do auta. Ta je vůbec nevnímala, sledovala, co se bude dít. Brückner vytáhl z desek dva papíry, vystoupil z auta a zamířil k domu. K překvapení všech Tobias hned otevřel.
" Zase vy?"zeptal se nevrle.
" Ano. Tohle je příkaz k okamžitému vystěhování z tohoto domu, není váš a nová majitelka si nepřeje, abyste tu bydlel."
" Nová majitelka?"nechápal.
" Vaše nevlastní dcera, Martina Bauerová."řekl mu Brückner klidně. Tobias zato vypadal, jako že každou chvílí praskne vzteky.
" A proč mi to nejde říct sama?"zeptal se.
" To ale není všechno." Jakmile ale Tobias viděl policii, zase se zamknul v domě. Martina už to nehodlala jenom sledovat a vystoupila, i přes zákaz, z auta.
" Vraťte se do vozu."řekl jí Brückner hned, jak jí viděl.
" Tobiasi otevři!"řekla a čekala, co se stane. Jenže v tu chvíli se stalo něco, čeho se Brückner obával - Tobias sice otevřel dveře, ale vtáhl Martinu dovnitř a zase zamknul. Vzal si jí jako rukojmí.

Stopařka - 44.díl

9. dubna 2009 v 10:00 | Evule
Autor: Martuschka

Ráno nechtěla Martina budit, vstala už před sedmou a hned zalezla do koupelny. Když byla konečně namalovaná, učesaná a oblečená, vzala si svojí tašku s věcma a snažila se nepozorovaně odejít, jenže se na chodbě potkala s Gustavem.
" Ahoj."pozdravil jí a promnul si oči. " Ty už jdeš?"
" Ahoj. Jo, já psala tátovi, že přijedu o něco dřív. Proč si vzhůru tak brzo?"
"To já vždycky." Gustav byl jediný, s kým se Martina rozloučila, objala ho a šla k výtahu. Autobusem a tramvají dojela až k činžáku, kde Christian bydlel. Martina pořád neměla od bytu klíče, proto musela zazvonit.
" Ahoj."zívl Christian a vzal jí tašku.
" Ahoj, já tě vzbudila, viď?"omlouvala se Martina, vešla dovnitř a zamkla.
" Tak trochu. Máš hlad?"
" Ani ne."
" Stejně si něco dáme, udělám omeletu se šunkou, co ty na to?"nabídl jí.
" Tak dobře. Tati, jak to uděláme s vystěhováním Tobiase?"
" Chceš ho jen tak vyhodit na ulici nebo mu dáš čas?"
" Dva týdny?"navrhla.
" To si něco sežene."
" Kdo tam všecko pojede s náma?"
" To nevím, to se dozvíme až v pátek. Máš strach?"
" Tak trochu."přiznala se Martina.
Martina chtěla odpoledne trošku spát, byla unavená a vůbec nevěděla z čeho. Jenže jí přišla smska, se zprávou, že Bill stojí dole, ať ho pustí nahoru. Martina vylezla z postele a otevřela okno.
" Můžu nahoru?"zeptal se. Martina mu hodila klíče, zavřela okno a zase vlezla pod peřinu.
" Marti?"hledal jí Bill, když přišel do bytu.
" V pokoji!"křikla.
" Ahoj. Vzbudil sem tě?"zeptal se a vrátil jí klíče.
" Snažila sem se usnout."
" Já s tebou chtěl mluvit. Ty jedeš v pátek s tím právníkem do Lipska, abyste vystěhovali Tobiase?"
" Jo, proč?"
" Chtěl bych jet s tebou."
" A můžu vědět proč? Bille, tohle je jenom mezi jím a mnou."
" Jako morální podpora."
" Ale já nechci, aby se ti něco stalo. Tobias je násilník, může komukoliv ublížit. Kdyby ti něco udělal, tak to nepřežiju."vysvětlovala mu Martina se strachem v hlase. " Má zbraň, Brückner sebou bere i jedno policejní auto, může klidně začít střílet, když si uvědomí, že nemá kam jít."
" Jel by i Saki."snažil se jí přemluvit Bill. " Než si konečně tátu našla, byli jsme jako tvoje rodina."
" To chcete jet všichni?"
" Ne, jenom já a Saki, David by mě tam samotnýho nepustil. Slibuju, že zůstanu v autě."
" Já nevím."váhala.
" Neudělám žádnou hovadinu, slibuju."
" Zůstaneš zamčenej v autě?"
" Jo."slíbil.
" Tak dobře, ale teď už jdi, chci vážně spát." Bill jí políbil a šel pryč. Martina se ještě chvíli převalovala v posteli, přála si, aby to bylo, co nejrychleji bylo za ní. Chtěla se konečně zbavit člověka, který jí poslední rok dělal ze života peklo … to ale ještě netuší, co jí čeká, než bude konečně šťastná.

Stopařka - 43.díl

8. dubna 2009 v 12:24 | Evule
Autor: Martuschka


Martina sice Billovi zakázala, aby s ní a s tátou jel to Lipska, ale po příjezdu do Hamburgu mu všechno řekla. Taky to, že se natrvalo stěhuje k tátovi.
" Ty ho vážně z toho domu vyrazíš?"ptal se asi podesáté Bill.
" Miláčku, nic jinýho si ten grázl nezaslouží."řekla rozhodně Martina a balila si věci.
" A co s tím domem budeš dělat?"zajímal se Bill.
" Nevím, nad tím sem ještě nepřemýšlela."
" Můžeš tam přece bydlet."
" Tak daleko od tebe. To ne."řekla Martina a přitulila se k Billovi.
" Navrhuješ společný bydlení?"napadlo ho.
" To mě vůbec nenapadlo, ale není to moc dobrej nápad. Do toho domu se mi moc nechce vracet. Poslední tři roky to tam nebylo moc dobrý místo k žití."
" Aha."řekl Bill a objal jí. " Takže ho prodáš?"
" Nejdřív musíme vystěhovat Tobiase."
" Určitě nepůjde jen tak."
" Taky si myslím. Netvař se tak kysele, budu jen …"
" Přes půlku města."upřesnil Bill.
" Ale pořád budeme oba v Hamburgu."řekla Martina a dala mu pusu.
" A co když pojedeme na turné?"
" Pojedu s váma."ujistila ho.
" I do Francie?"chtěl se ujistit.
" Třeba. Ale jak sem se koukala, budete teď spíš v Německu a ani nevíš, jak sou Český fanynky šťastný, že tam budete mít 3 koncerty."ubezpečila ho.
" Dva v Praze a jeden v Ostravě?"zeptal se.
" Ne, jeden v Praze, jeden v Ostravě a jeden myslím v Brně." Jejich debatu přerušil Martiny telefon.
Martina: Ano?
Christian: Ahoj Marti, tady táta.
Martina: Ahoj tati, děje se něco?
Christian: Jen se chci zeptat, kdy přijedeš.
Martina: No, zítra ráno.
Christian: Dobře, mám pro tebe přijet?
Martina: Můžeš, tak v devět?
Christian: Tak dobře, ahoj.
Martina: Ahoj.
" Až zítra?"divil se Bill.
" Dneska sem zralá na horkou koupel a pak spááát!"
" Sama?"
" No do vany se mnou může leda moje gumová kachnička, ale ty můžeš večer přijít." Bill se nedal jen tak odbýt a políbil jí, čekal, že nakonec do vany půjdou spolu. " Řekla sem večer."řekla a odtáhla ho od sebe.
" Chjo. Tak večer." Když Bill odešel, přišla Petra.
" Ahoj. Tak povídej, jak to dopadlo?"vyzvídala.
" Víš co je v tý předmanželský smlouvě? Že kdyby se mamce něco stalo, je celej dům můj včetně jejích účtů a věcí."
" Cože? Takže tvůj otčím tam vlastně nemá co dělat."
" Přesně tak a už tam dlouho nebude. V pátek s tátou zase jedeme za právníkem, říkal mi, že mi vystaví příkaz, aby Tobias opustil hned dům."
" Ty ho jen tak vyhodíš na ulici?"
" Jsem přesvědčená, že dva týdny mu budou stačit na to, aby si našel nějakej podnájem. V mým domě už nebude."
" A už něco tuší?"
" Ne, v pátek tam pojedeme s tátou." Martina se nakonec tak s Petrou zakecala, že zapomněla nejenom na to, že si chce dát horkou koupel, ale taky, že má přijít Bill, který dorazil po desátý hodině. Petra šla do pokoje za Tomem a doufala, že pro její kamarádku všechno dobře dopadne.

Stopařka - 42.díl

7. dubna 2009 v 13:22 | Evule
Autor: Martuschka

Fajn, od začátku. Co přesně je v tý předmanželský smlouvě?"zeptal se Christian Martiny, když mu už hodinu vysvětlovala, proč za ním tak narychlo přišla.
" Nepamatuju si to přesně, museli bysme k jejímu právníkovi, ale bylo tam něco o jejím majetku, že když se jí něco stane, okamžitě se všechny její věci přepíšou na mě."
" Víš, kdo je její právník?"
" Jasně, Karl Brückner, má kancelář v Lipsku."
" Tak za ním pojedeme, oblíkni se."řekl Christian.
" Dobře. Díky moc."
" Nemáš za co." Martina rychle psala Billovi, že jede s taťkou do Lipska. Když jí volal zpátky, chtěl jet s nimi, ale Martina mu to zatrhla, že je to její rodinná věc, ať se nezlobí. Bill měl o ní strach, nevěděl, čeho je její otčím schopný. Chtěl od ní pravidelné zprávy, aby nebyl tak nervózní.
Jakmile přijížděli do Lipska, Martina moc dobře poznávala ulice, kterými každý den chodila do školy, nebo s Petrou ven. I přes hustý provoz ve městě, byli u kanceláře Karla Brücknera během půl hodiny.
" Slečno Bauerová, neviděli jsme se od smrti vaší matky, jak se máte?"přivítal jí vřele Brückner.
" Dobrý den, tohle je můj otec, Christian Bauer."
" Dobrý den. Co pro vás můžu udělat?"zeptal se a sedl si do svého křesla.
" Jde o předmanželskou smlouvu, kterou mamka sepsala s Tobiasem Steinkem."
" Najdu jí, vydržte." Zatímco Christian si sednul, Martina chodila po místnosti pořád dokola.
" Tady je. Co přesně z ní máte na mysli?"zeptal se Brückner.
" Tu část o tom, co se bude dít s jejím majetkem, když se něco stane."řekla Martina.
" Tuhle pasáž si pamatuju nazpaměť, pro vaší matku to byla nejdůležitější věc. Píše se tu, že v případě její smrti by se veškerý její majetek přepsal na vás."
" Takže půlka domu?"zeptal se Christian.
" Celý dům."opravil ho Brückner.
" Cože?"divila se Martina.
" Vaší matce patřil celý dům, nikdy se o něj s nikým nerozdělila, ani s vaším nevlastním otcem."vysvětlil jim Brückner.
" Dobře, teď mi řekněte, co budeme dělat."
" Vaše matka nesepsala poslední vůli, to znamená, že vlastně tahle smlouva je teď její závěť. Okamžikem, kdy zemřela, jste po ní zdědila její dům a jiný její majetek v podobě bankovních účtů."
" Co je potřeba k tomu, abych ze svého domu dostala svého nevlastního otce?"zajímala se.
" To není nic těžkého, s tou smlouvou musel být seznámen. Pokud tam stále bydlí, vystavíme vám příkaz, aby dům opustil, pokud chcete."vysvětlit jí Brückner.
" To víte, že chci. Celý rok se ke mně choval jak ke kusu hadru, mlátil mě."
" Vy už tam nebydlíte, předpokládám."
" Ne, bydlím se svým otcem."vysvětlila mu Martina.
" Dobře, teď k vašemu domu ještě nejezděte, stavte se tu v pátek a všechno se vyřeší."
" Děkuju vám moc."poděkovala mu Martina.
" Nemáte za co."
" Ještě něco,"zamyslela se Martina. " Ty bankovní účty - mamka měla přece jenom jeden."
" To ano, ale taky měla penzijní pojištění, životní a úrazovou pojistku. A to, že zemřela před rokem, v tom nehraje roli, peníze dostanete."
" Mě o peníze nejde, věřte mi."řekla Martina.
Když se vraceli do Hamburgu, Martině bylo o něco líp.
" Určitě se divil, proč jsme s tím přišli až teď."řekla Martina.
" Ale ten dům je teď tvůj. Co s ním budeš dělat?"
" Vyrazím Tobiase, to bude první věc, kterou udělám. Ať si jde, kam chce, je mi to jedno."
Tobias Steinke brzo přijde o střechu nad hlavou, ale ještě před tím možná Martina bude litovat, že mu přeje takový osud …

Stopařka - 41.díl

6. dubna 2009 v 15:58 | Evule
Autor: Martuschka

" Je ti něco?"přiběhl k ní do pokoje Christian.
" Ne, to je dobrý."zalhala mu.
" Slyšel sem tě křičet ze spánku, si celá spocená, brečíš."Christian si sedl k ní a objal jí.
" Jenom zlej sen."řekla mu a lehla si.
" Dobře, tak ještě spi. Je šest ráno. Jdu do práce" Jakmile odešel, Martina volala Billovi, bála se, že to co se jí zdá, není jenom sen.
Bill: Zlato, proč mě budíš v šest ráno?
Martina: Zdál se mi hroznej sen, chtěla sem vědět, jestli by to byl fakt jenom sen.
Bill: Nemám za tebou přijet? Sednu do auta a jedu!
" Může přijet."řekl Christian, stál celou dobu ve dveřích.
Martina: Tak přijeď.
Bill byl u ní během půl hodinky, měl o ní hrozný strach. Když jí viděl, jak se třese a pořád brečí, pevně jí objal. Trhalo mu srdce, když jí takhle viděl.
" Už sem tady."utěšoval jí. " Co se stalo? Tvůj táta mi ve dveřích řekl, že se ti něco zlýho zdálo." Martina si utřela oči od slz, ale nic mu neřekla, nechtěla ho zbytečně děsit.
" To nestojí za řeč."
" Že ne? Když sem přišel, tak ses klepala jak osika a ono nestojí za řeč mi říct, co se ti zdálo? Co tě tak vyděsilo?"rozčílil se.
" Já tě nechci zbytečně děsit, radši to necháme být."protestovala.
" Řekni mi to."
" Zdálo se mi, že můj otčím někoho strašně zmlátil, když to tělo otočil, byl si to ty."vysoukala ze sebe. Bill se na ní vyděšeně podíval a znovu jí objal, přesně tohle nechtěla. " Neměla sem ti to říkat."
" To nevadí. Ale ty nemusíš mít strach, dokud jsme spolu, tak se nám nic nestane."přesvědčoval jí Bill, což Martinu trošku uklidnilo. Když jí chtěl za chvíli něco říct, zjistil, že mu usnula v náručí. Opatrně jí položil hlavu na polštář a zakryl jí dekou. Rozhodl se, že jí udělá radost a odveze jí její oblíbenou snídani z McDonaldu. Vrátil se asi za hodinku, Martina pořád spala. Doufal, že jí vůně sendviče se sýrem, borůvkový muffin a čaj s mlíkem probudí … a probudil.
" Kolik je hodin?"zeptala se.
" Dost na snídani."Martina mu okamžitě sýrový sendvič sebrala a dala mu velikou pusu.
" Jéé díky moc. Ale nemůžeš mě takhle vykrmovat. Ten muffin si sněz, vidím, jak na něj mlsně koukáš." Společná snídaně v posteli jim udělala dobře, Martina úplně zapomněla na sen, který se jí zdál, byla ráda, že je s Billem.
Odpoledne šla Martina po dlouhé době s Petrou do města, obě potřebovali trošku relax.
" Kluci budou dneska v Kerner show."řekla Martina Petře. " A my sme zvaný, Bill mi to ráno řekl."
" A co když tě tvůj otčím uvidí v televizi?"bála se trochu Petra.
" Tak ať. Já si stejně myslím, že je rád, že sem vypadla."
" Pamatuj, že ale přece tvoje mamka sepsala s tvým otčímem předmanželskou smlouvu, sama si mi to říkala."
" Že kdyby umřela, její majetek bude můj."vzpomněla si Martina.
" Přesně tak."
" Já na to úplně zapomněla."
" Měla bys to říct svýmu tátovi."poradila jí Petra.
" Tak jo .."

Stopařka - 40.díl

5. dubna 2009 v 9:09 | Evule
Autor: Martuschka

Ráno se Martina ale neprobudila vedle Billa. Ten kdo jí objímal mě silnější ruce než její miláček.
" Áááááááá!"zaječela a vylítla z postele, jakmile si uvědomila, vedle koho spí.
" Zvláštní budíček."řekl Georg a promnul si oči.
" Co dělám u tebe v posteli hergot?"křičela na celej pokoj.
" Uklidni se."snažil se jí utišit Georg.
" Mám na sobě spodní prádlo! Co se hergot stalo?!"Martina pořád hlas netlumila, stála na posteli a zakrývala se dekou. Když k nim přišel Bill, skoro se při pohledu na ní počůral smíchy.
" Čemu se směješ?!"vyjela na něj.
" Všechno nejlepší k narozeninám."řekl Georg a taky se smál.
" No děkuju pěkně, tohle je zvláštní forma tvýho dárku?"zeptala se Billa a probodla ho pohledem.
" Byl to jenom vtip, zlato."bránil se Bill, ale už slzel smíchy. Martina si ale lehla zpátky a přitulila se ke Georovi, ten jí objal a tulil se k ní.
" Vystřel z tý postele!"řekl Bill Martině, ta na něj vyplázla jazyk, oblíkla se a když odcházela, tak si ho ani nevšimla.
" No jo, cena za blbý fóry."řekl Georg, ale plácl si s Billem, že na ní ušili takovou boudu.
" Kreténi!"sykla Martina a třískla dveřma od svýho pokoje. Když se otočila, stál proti ní polonahej Tom.
" Vypadni."řekla okamžitě, Tom pochopil, že by mohl jednu schytat, tak radši odešel. Jediný, kdo se stranil blbých fórků, byl Gustav, ale jen do tý chvíle, než si Martina vzala jeho krabici s dárkem, ale jakmile jí stiskla pevněji, aby zjistila co v ní je, a nebouchly uvnitř tři balónky s vodou, který jí zmáčeli obličej. Při snídani měla 1000000000000000% pohotovost, protože seděla sama u stolu s Davidem.
" Tak co sis na mě nachystal ty?"zeptala se rovnou.
" Vyměnil sem ti sůl za cukr."přiznal se David a podal jí jakousi krabičku.
" Ne, to ne. Otevři to ty."pobídla ho. David krabičku sám otevřel a vyndal náramek.
" Hezký narozeniny. Koupil ho Bill, ne já."
" Děkuju." Po klidný snídani šla Martina nahoru, na Billa se ale ani nepodívala, totálně ho ignorovala.
" Marti!"volal na ní. Martina zůstala stát přede dveřmi a prohlížela si náramek. " Líbí se ti dárek?"
" Jo, je hezkej."řekla chladně.
" Promiň za to ráno. Můžu k tobě večer přijít?"
" Ne, jedu za tátou na víkend."řekla a šla dovnitř. Bill nevěděl, jestli to na něj hraje, nebo jestli se jí to fakt dotklo. Když zjistil, že je otevřeno, vešel dovnitř, kde Martina seděla na posteli a pořád měla v ruce náramek, který ji sice dal David, ale je od Billa.
" Zlato, co ti je?"zeptal se jí a sedl si vedl ní.
" Nesnášim svý narozeniny."
" Proč?"divil se.
" Předloni mě místo dárků otčím na narozky zmlátil, tak, že mám doteďka modřinu na zádech."řekla sklesle. Bill jí vyhrnul na zádech tričko a všimnul si modřiny uprostřed zad. Pořád byla modrá, ale nebolela jí.
" To sem nevěděl, promiň."pohladil jí po vlasech.
" Někdy bych si přála, aby zaplatil za všechno, co udělal mámě i mě. Aby byl mrtvej, aby už nikomu nikdy neublížil."řekla s nenávistí v hlase.
Večer u táty neměla náladu o nic lepší. Jediný, kdo jí zvednul náladu byl její pes Artur.
" Na tebe vždycky skočí, když přijdeš, na mě leda štěká."řekl Christian.
" Promiň, že mám tak blbou náladu."
" Neomlouvej se. Mám pro tebe dárek."podal jí velký balík.
" Nová tenisová raketa? Díky, tati."konečně se usmála a objala ho.
" Ani sem se tě nezeptal, jak bylo na Maledivách."
" Krásně, báječně, hned bych se tam vrátila."řekla Martina. " Nepůjdeme si zítra zahrát? Bill proti mně nerad hraje, pořád sem ho porážela."
" Tak jo."
V noci se Martině zdál hrozný sen o jejím otčímovi. Zdálo se jí, že někoho umlátil k smrti, když mrtvolu otočil, ležel tam Bill … probudila se celá spocená a se slzami v očích ..

Stopařka - 39.díl

4. dubna 2009 v 10:52 | Evule
Autor: Martuschka

Bill celou noc nespal a hledal po internetu, kam by mohl Martinu vzít, aby na něj nebyla naštvaná. Do kina se mu nechtělo, napadla ho zoologická zahrada v Berlíně. Asi ve 3 ráno si šel před hotel zakouřit, ale narazil tam na Martinu.
" Ahoj."řekla mu.
" Ahoj, co tu děláš takhle brzo ráno?"zeptal se a zapálil si.
" Nemůžu spát. Za ten večer mi promiň."omluvila se a tulila se k němu.
" Co bys řekla na výlet do Zoo do Berlína?"zeptal se.
" To jako už dneska?"
" No proč ne?"
" Já v Zoo nebyla ani nepamatuju, pojedu ráda. Kdybys neměl v puse cigaretu, tak ti dám pusu."odtáhla se trošku. Bill típnul cigaretu, ale stejně se pusy nedočkal. Martina odešla zpátky do hotelu a Bill si zapálil další cigaretu. Ráno v devět šel Martinu probudit a doufal, že mu nedá polštářem po hlavě.
" Zlato vstávej."Bill klepal netrpělivě na dveře jejího pokoje.
" Minutku!"zaslechl zevnitř. " Ještě se oblíkám!"
" A to nemůžu dovnitř?"divil se.
" Ne. Bille dej mi deset minut."
" Fajn, budu dole na snídani."
" Ok."souhlasila a znovu se přehrabovala ve změti svých věcí. Skoro po půl hodině přišla dolů na snídani, vzala si jenom rohlík se sýrem a sedla si k Billovi.
" Promiň, vlasy byly problém."omluvila se mu.
" Jasně."
" Kdo nás odveze?"zajímala se.
" David, musí jet do Berlína." Při cestě do Berlína seděla Martina vepředu a pořád ladila jinou stanici na autorádiu, což dovádělo Billa k šílenství.
" Už tam něco nalaď!"okřikl jí.
" Asi hledám, jestli vás někde nehrajou ne?"odsekla mu.
" Ste jak manželé po 20-ti letech."rýpnul si do nich David. Když je vysadil u Zoo a odjel, oba si stoupli do fronty na lístky. Jedna slečna ale Billa poznala a poprosila ho o autogram. Když se zeptala, kdo je ta dívka vedle něj, odpověděl, že kamarádka. Martina podobnou odpověď čekala, nic mu na to neřekla, zatím jí to nevadilo. Držela v ruce plánek zahrady a chtěla nejdřív k opičkám. Zatímco sledovala opice, Bill jí oběma došel pro horkou čokoládu.
" Kam vyrazíme teď?"zeptal se jí Bill a podal jí kelímek.
" K hadům a pavoukům."řekla. Bill její nadšení moc nesdílel. " Neva?"
" Ne, ale pak jdeme k lachtanům."řekl Bill.
" Jasně." U pavouků se Martině zalíbila obrovská tarantule. Bill se divil, jak se jí ta potvora může líbit.
" Vždyť je krásná. Tak jdeme dál, v dalším pavilonu jsou žáby a rybičky."řekla a odvedla radši Billa pryč. Po žabách a rybkách se konečně přesunuli k lachtanům, kterým za deset minut začala show. Martina odmítala stát u kraje, nechtěla být promočená. Slečna u fronty na lístky nebyla zdaleka jediná, kdo poznal Billa v zástupu lidí. Ochotně rozdával autogramy, ale jakmile začala lachtaní show, vrátil se k Martině, aby nic nepropásl.
" Sem ti říkala, že když si stoupneš ke kraji a oni skočí do vody, tak na tebe cáknou."řekla mu Martina, když mu kapesníkem sušila obličej.
" Tak jdeme ke koním ne? Ty určitě vodu cákat nebudou."rýpnul si Bill.
" Radši jo."
" A mám hlad."postěžoval si.
" Tak nejdřív půjdeme na oběd, ať mi tu neskuhráš." Při cestě k restauraci se za nimi několik holek otočilo, což Martinu po chvíli začalo štvát.
" Zvykej si, chodíš s rockovou hvězdou."řekl jí Bill a chytl jí za ruku.
" Seš si jistej, že mě půlka tvých fanynek neukamenuje?"bála se trochu.
" Doufám, že ne." Při obědě Bill dokázal, jak dokáže natáhnout svůj žaludek, když se pořádně nenasnídá. Dal si špagety, ale i po nich měl hlad.
" Dáš si se mnou medovník?"zeptal se Martiny.
" No proč ne. Jestli ti bude blbě, tak tě zavřu mezi pavouky a hady."
" Né, jenom tam ne."bál se Bill. U pavilonu koní Bill jednoho nakrmil mrkví a fotilo ho při tom nejmíň 10 lidí. Martina stála trošku dál a hladila si černého poníka. U lvů a tygrů si Bill porovnával svůj účes s jedním lvím samcem. Martina ho pak zavedla k dikobrazům, kde se Bill víc poznal. Ani jednomu se v šest večer nechtělo zpátky do Hamburgu. Neochotně nasedli k Davidovi do auta a odjeli směr Hamburg.

Stopařka - 38.díl

3. dubna 2009 v 12:42 | Evule
Autor: Martuschka

MALEDIVY
Bill seděl v klidu v letištní hale a četl si nějaký časopis, zatímco Martina stála venku a užívala si posledních paprsků sluníčka, než se bude muset do studeného Hamburgu. Dovnitř šla až při první výzvě pro cestující do Německa.
" Nebuď smutná, v létě poletíme znovu."utěšoval jí Bill.
" Jo, jenomže sem pojede celá kapela a my nebudeme mít chvíli pro sebe. Všimnul sis, že sme se za celou tu dobu pohádali jen 2x? Když jsem sami daleko, tak nám to líp klape."
" Zkusím sehnat lístky na French Open, aby si viděla Nadala, spokojená?"snažil se Bill.
" No jistě, a vy si budete lítat po koncertech a já budu trčet sama na tenise."odsekla Martina. Ani představa, že, uvidí Rafaela na vlastní oči, jí moc nepotěšila.
" Tak já nevim jak ti spravit náladu."
" Tak sežeň ty lístky."řekla mu a vešla jako první do tunelu, který vedl k letadlu.
" Najednou!"utrousil si pro sebe. V letadle Martina vyzvídala, jestli to Bill myslel vážně.
" Doopravdy bys mi sehnal lístky na French Open?"ptala se už asi podesáté a to ještě pořád stáli pevně s letadlem na zemi.
" Ano, zkusím to, David je určitě sežene. Ale nezdá se mi to jako moc dobrý nápad."
" Proč?"divila se.
" Protože kdybych jel s tebou, tak budu druhý kolo od vozu."odpověděl jí.
" Ale to není pravda!"bránila se.
" Celou dobu bys mlsně koukala po Nadalovi."
" Jak můžeš žárlit na někoho, kdo mě ani nezná?"
" Já nežárlím!"řekl Bill vztekle.
" Dobře no."
BERLÍN - LETIŠTĚ
Tom netrpělivě chodil sem a tam, Saki pořád sledoval tabuli příletů a Petra spokojeně popíjela kafe.
" Už přistáli."řekl v klidu Saki.
" No konečně!"řekl Tom. Bill s Martinou vyšli mezi prvními, vypadali odpočatě, ale stejně se očividně hádali.
" Ahoooj!"Petra se na Martinu vrhla, jako kdyby jí rok neviděla.
" Ahoj! Chybělas mi."řekla jí Martina a dala jí krabičku zabalenou v dárkovým papíru.
" Nakoupili jsme pro vás hromadu dárků."řekl Bill, když se zdravil s Tomem. Martina chtěla něco namítnout, ale přerušila jí Petra.
" Radši půjdeme do auta." Před hotelem stál David a s někým telefonoval. Jakmile viděl, že konečně dorazili z letiště, hovor přerušil. Po dlouhém vítání výletníků z Malediv, měly na sebe Petra s Martinou čas. Bill byl poslán do svýho pokoje, protože holky si chtěly povídat celou noc.
" Zlato, neviděla jsem Petru 14 dní."Bill se na ní ublíženě podíval a odešel.
" Neslyšela sem žádnou hádku. Co si s ním provedla?"divila se Petra.
" Nic, urazil se."řekla jí Martina a sedla si naproti ní na postel.
" Tak povídej, přeháněj."vyzvídala Petra.
" No, přiletěli jsme na takovej odlehlej ostrůvek, kde byl upa luxusní hotel, bydleli jsme v pokoji s výhledem na moře, no prostě pohádka. Za těch 14 dní jsme se pohádali snad jenom jednou na tom tenise."vyprávěla Martina.
" A kde jste do toho praštili?"
" Na pláži, asi třetí noc, při západu Slunce."
" Romantika až na půdu!"Petra byla ráda, že její kamaráda je konečně šťastná. " Jo, když si mluvila o tom tenise. Něco pro tebe mám."Petra jí podala videokazetu.
" Co na tom je?"vyzvídala Martina.
" Tak to zapni."pobídla jí Petra. Martina dala kazetu do přehrávače a zapla televizi.
" To je Rafael!"vyjekla. " Ty mě chceš zabít? On byl důvod, proč sem se s Billem rafla v letadle."
" Jak to?"
" No ten poslední den jsme si šli zahrát tenis a já sem ho porazila a on mi řekl něco ve smyslu, že si nemám hrát na Nadala nebo tak něco. No a v letadle mi řekl, že zkusí sehnat lístky na French Open, prý abych Rafu konečně viděla."
" Ty pojedeš s Billem v červnu do Rolland Garros na French Open aby ses koukla na Rafu? Marti, on tam pukne žárlivostí, vyletí jak atomovka na Mars."
" Já bych hrozně ráda jela."řekla smutně Martina a bouchla vzteky do polštáře. " Jenže jet s ním je o hubu. Se na Rafu jedinkrát kouknu a on mě uškrtí."
" Nějak se to udělá."uklidňovala jí Petra.
" Mohla by si dojít pro Billa?"řekla jí Martina, která ležela tváří do polštáře.
" Chceš ho zabít?"vyzvídala Petra.
" Ne, to nebude nutný."když Petra odešla, Martina pořád zůstala ležet tváří v polštáři, i když Bill přišel, nechtěla si sednout.
" Zlato co ti je?"zeptal se Bill.
" Mám depku."řekla mu a švihla kolem sebe rukou.
" Z čeho?"
" Chci na Rolland Garros."řekla, sedla si a asi minutu si mnula oči.
" Ale vždyť sem ti říkal, že ti seženu lístky."řekl jí Bill.
" Jo seženeš, pojedeš se mnou, ale pak se na Rafaela nebudu ani moct kouknout!"řekla vztekle a praštila ho polštářem.
" Ale já ani nevim jak vypadá."Martina pustila zase kazetu a ukázala na Rafaela. " Vypadá jak opice." To ale neměl Bill říkat, Martina po něm švihla polštář tak prudce, že slítl z postele.
" Tyhle narážky si odpusť!"
" Tak pardon no!"řekl kysele.
" Promiň, ale on nevypadá jako opice."bránila ho Martina.
" Jdu za Davidem zeptat se ho na ty lístky."Bill se zvedl a chtěl odejít.
" Ty mi nedáš ani pusu?"řekla smutně Martina. Bill jí dal pusu na tvář a odešel. " Pche!"sykla a zase si zapla video.

Stopařka - 37.díl

2. dubna 2009 v 19:43 | Evule
Autor: Martuschka

MALEDIVY
" Jak dlouho už hraješ tenis tímhle způsobem?"rozčiloval se Bill, když ho v prvním setu rozdrtila 6-1.
" Už jako malá s mamkou. Ale, Bill prohrává a je rudej vzteky?"smála se mu Martina.
" Neřeklo se, ´zahrajeme si rekreačně´??"připomínal jí Bill. " Jestli si chceš hrát na Nadala, tak ne se mnou."
" Já si nehraju na Nadala, hraju normálně a ty se nevztekej! A nešvihej s tou raketou, nejsou tvoje!"
" Dobře, tak dáme ještě jeden set, ale pak si zahrajeme ping-pong."navrhnul Bill.
" No vidíš, ten zas nejde mě."souhlasila Martina. Ale stejně Billovi stihla zkazit zase náladu, protože ho i v druhým setu porazila. Bill demonstrativně rozmlátil raketu a odešel.
" Já z něj vyrostu."řekla si pro sebe a běžela za Billem. " Bille počkej!"
" Copak?"zeptal se nevinně.
" Jaký copak? Rozmlátil si jim raketu a odešel si jako navztekaný malý dítě! Ty vážně neumíš prohrávat, viď zlato?"
" Jenže já prostě tenis hrát neumim a ty si hrála 100x líp než já."
" Mám to brát jako výčitku nebo poklonu?"
" Poklonu."řekl a dal jí pusu. " Mám hlad."
" Já taky, ale hroznej."přiznala. " Tak se půjdeme najíst, ne?" Zatímco se ale Martina sprchovala, Bill nechal donést jídlo až na pokoj. Martina vylezla z koupelny zrovna, když číšník odcházel.
" Jídlo až na pokoj?"divila se a sedla si ke stolu.
" Zítra odlítáme domů, tak sem ti chtěl udělat radost."
" Co je to za rybu?"zajímala se při pohledu na svůj talíř.
" Losos, ale nevim s čím."řekl jí Bill. " Mám pro tebe ještě dárek, David mi dokázal něco sehnat, snad ti to udělá radost. Letěl totiž na týden do Španělska."
" Přiveze mi živýho Rafaela?"zeptala se.
" To by ti myslím neprošlo, ale něco ti prý přivezl."mlžil Bill.
" Ty by sis měl zaplatit kurzy tenisu, jestli mě chceš příště porazit."rýpla si do něj. Zbytek dne byli spolu venku, byli ještě dokoupit suvenýry a večer se naposledy prošli po pláži. Noc měli více než hektickou, Bill sbíral svoje věci po pokoji skoro 4 hodiny, měl toho 2x víc než Martina, kterou přiváděl k šílenství, hlavně když pod postelí hledal svůj náramek.
" Už ho máš?"vyzvídala.
" Jo. Nechápu, jak tam mohl zapadnout."divil se Bill. V 9 ráno Martině někdo volal a probudil nejenom jí, ale i Billa, který nadával jak špaček, že se nemůže pořádně vyspat.
" Uklidni se! Volá David!"okřikla ho Martina.
Ahoj Davide.
Ahoj, v kolik vám to letí?
V jednu odpoledne, nedokážu ti teď vypočítat, v kolik přiletíme.
Na letišti na vás bude čekat Saki a myslím, že i Petra s Tomem.
Dobře, tak se zatím měj, Bill má zase nějakej neodkladnej problém.
Ahoj.
" Bille, co je zase?"zeptala se, když se vrátila z koupelny.
" Aha! Ty máš na sobě tričko, co si chci vzít!"rozčiloval se.
" No tak pardon!"řekla a hodila ho po něm. " Bože ty máš teda náladu."
" Promiň."omlouval se a konečně se oblíkl.
" Za dvě hodiny musíme být z hotelu pryč, letí nám to v jednu."připomněla mu Martina.
HAMBRURG
" Budeme jako eskorta pro prezidenta."řekl Tom, když se od Petry dozvěděl, že on, Petra a Saki pojedou na letiště.
" No to víš, holoubci se vracejí, vaše fanynky neví, že byl na Maledivách, pokud vím, na netu o tom nic nebylo."řekla mu Petra.
" Aby jí pak nerozcupovali."řekl Tom a vstal z postele. " Nebyla by první."
" Myslíš Ann-Katrin?"
" Jo."odpověděl jí a zapadl do koupelny.

Stopařka - 36.díl

2. dubna 2009 v 6:25 | Evule
Autor: Martuschka

MALEDIVY
" Marti, vstávej!"třásl s Martinou Bill už asi půl hodiny.
" Já chci ještě spát!"protestovala ze spánku.
" Je poledne, máme poslední den, zítra odlítáme."přesvědčoval jí. " Navíc Petra mi volala, chtěla s tebou mluvit."
" O čem?"zajímala se a mnula si oči.
" Že včera koukala na nějakej tenisovej turnaj, že hrál Nadal, bo tak něco."
" Rafael?"vyzvídala.
" Já nevim jak se jmenuje."
" A tady určo není Eurosport."řekla smutně. " No nic, kouknu na něj zejtra."
" Kdo to je?"zeptal se Bill.
" Jeden tenista ze Španělska, neřeš."mávla rukou a šla do koupelny.
" Ještěže je to až v Austrálii."řekl Bill a ustlal jí postel. Martina vykoukla z koupelny s kartáčkem v puse.
" No, ale pak bude French open, na to bysme mohli jet."
" No ještě to tak! By se na tebe podíval a zabil bych ho."
" Miláčku, viděl si, jak Rafael vypadá? Ten má svaly jak Saki, by tě přetrhl vejpůl."Bill najednou ztichl a Martina se musela začít smát.
HAMBURG
Petra seděla a Davidem u snídaně a přemýšleli, kdy se má vrátit Bill s Martinou.
" Podle toho kdy odjížděli, tak zítra nějak kolem odpoledne by měli bejt v Berlíně na letišti."řekl David a pořád si něco četl.
" To je dobře, ale je tu bez nich klid."Petře vzápětí přišla smska.
Na pokoji mám video, to si mi ten zápas nemohla nahrát??? A vyhrál aspoň? Jinak zítra přijedeme do Hamburgu z Berlína tak v 6 večer. Martina
" Psala mi Martina, budou tu v 6 večer. Jo, to video co je na pokojích, to funguje?"zeptala se Petra.
" Jo, proč?"divil se David. " Včera sem si nahrával tenis, protože jsem už usínal."
" A jakej zápas?"vyzvídala Petra.
" S Nadalem."
" A půjčil bys mi tu kazetu? Martina by to určo ráda viděla."prosila.
" Jo je v mým pokoji, tady sou klíčky."podal jí klíče a zase si pročítal nějaký papíry v deskách.
" Díky moc."Petra vyběhla po schodech nahoru do Davidova pokoje, vyndala kazetu z přehrávače a dala jí k Martině do pokoje jako dárek.
MALEDIVY
Martina se šla podívat k tenisovým kurtům, zatímco Bill šel pro pití. Se zájmem si sedla do jedné z horních řad a sledovala, jak dva kluci hrajou. Moc jim to nešlo.
" Zlato, zahrajeme si?"prosila Martina, když se Bill vrátil. " Moc prosím! Rakety si můžeme půjčit, hodíme na sebe něco sportovního. Bille, moc prosím!"
" No tak dobře. Jdu nám zamluvit kurt."
" Díky!"dala mu pusu a běžela se převléknout. Bill vyzvedl rakety, pití, Martina mu donesla ručníky a sportovnější oblečení.
" Budete chtít hrát s rozhodčím?"zeptal se jich pán, kterému platili kurt na dvě hodiny.
" Asi jo."řekl Bill.
" On by se bál, že podvádim."rýpla si Martina. Neřekla Billovi ani slovo o tom, že tenis hraje docela dobře. Tušila, že Bill bude pořád používat jestřábí oko, který je tady k dispozici, kvůli faulům, ale věřila si. Aspoň si vítězně užije poslední den na Maledivách.

Stopařka - 35.díl

1. dubna 2009 v 15:45 | Evule
Autor: Martuschka

MALEDIVY
Další dny si Martina připadala jako ve skutečném ráji. Během následujících 10 dní, kdy byla s Billem na Maledivách se ani jednou nepohádali, líbali se na každém rohu, kupovali si navzájem suvenýry, chodili večer na drink, na večeře. Po nocích vůbec nespali, buď si celé hodiny povídali, nebo se milovali.
HAMBURG
Tady tak skvěle nebylo. Petra se po několika dnech konečně potkala Toma na chodbě a dohnala ho, než stačil zapadnout k sobě do pokoje.
" Tome? Měli bychom promluvit."řekla Petra.
" A o čem? Že ti je s Gustavem moc dobře? Díky, o tom vážně mluvit nechci."odsekl odměřeně.
" Nechodím s ním!"bránila se.
" Odkdy ti kamarád dává francouzáka u baru?" Petra mu okamžitě vrazila facku.
" Debile."
MALEDIVY
" Spíš už?"zeptal se Bill Martiny, která ležela v posteli.
" Jo, chci se jednu noc vyspat."řekla v polospánku. " Jsem unavená."
" Ok, jdu do vany. Pak za tebou příjdu."políbil jí a odešel do koupelny. Martina ale úplně nespala, vzala telefon a šla na chodbu. Bála se co se děje v Hamburgu, po tom, co jí Petra napsala, že asi půjde skočit pod vlak.
Ahoj Petro. Bill bude ve vaně tak hodinu, tak povídej.
Ahoj, ty mi voláš tajně?
Tak trochu, slíbila sem mu, že ostatní pustim z hlavy, že se budeme věnovat jenom jeden druhýmu.
Vy jste do toho konečně praštili?
Myslíš, jestli jsme spolu spali? Jo, bohužel asi milionkrát tenhle týden, takže jestli mě načapá vzhůru, nevyspim se ani dneska. Co se stalo mezi tebou a Tomem?
No, spali jsme spolu a ten idiot si naschvál nevzal kondom, a mě došly prášky, to sem ti tenkrát říkala.
Ty vole, za toho bych ho prohodila zdí. No a on se urazil jo?
Jo, a pak mě viděl, jak se líbám s Gustavem.
Cože? Ty a Gustav?
Ale néé! To bylo ze zoufalství, sme si povídali u baru a já ho políbila no.
Takže spíš v mým pokoji.
No prozatím jo. A co vy dvě holoubátka?
Ani mi nemluv, vůbec se mi nechce domů. A to pozítří odlítáme.
Já musím jít, někdo se sem dobývá a ty běž rychle usnout. Ahoj.
Jo, tak ahoj.
Martina se zvedla ze země, opatrně vešla dovnitř, dala mobil zpátky na stolek a lehla si rychle do postele. Jasně slyšela, jak si Bill ve vaně zpíval jakousi písničku. Vstala a šla za ním.
" Co si tu zpíváš?"zeptala se.
" Já myslel, že spíš."
" Mluvila sem s Petrou."přiznala se a sedla si na zem.
" Neslíbila si mi něco?"
" Jo, já vim, promiň, hlavně žádný hádky prosím."prosila, nechtěla si zbytek pobytu pokazit.
" Za chvíli vylezu."řekl odměřeně. Martina věděla, že to pokazila, tak po něm z legrace hodila gumovou kachničku. To si Bill nenechal líbit a zatáhl jí k sobě.
" Nebudeš mít klidnou noc."řekl a políbil jí.
HAMBURG
" Co tu děláš?"divila se Petra, když ten, kdo jí klepal na dveře, byl Tom.
" Přišel jsem se omluvit."
" Pojď dál."
" Choval jsem se jako blbec, s tím kondomem ti to můžu vysvětlit."
" A jak?"zajímala se.
" Už jsem žádný neměl, proto jsem si ho nevzal."
" Mohl jsi pro ně skočit do recepce, tam se přece prodávaj ne?"
" Mrzí mě to, promiň."přitáhl si jí k sobě blíž. Věděla, že jeho psí pohled jí vždycky dostane. Když jí políbil, už nestihla ani protestovat. Ani nemusela být na Maledivách, aby se už cítila líp.

Stopařka - 34.díl

31. března 2009 v 13:51 | Evule
Autor: Martuschka

HAMBURG
Tom nevěřil svým očím. Viděl svojí holku, jak se líbá s Gustavem. Uvnitř se mu vařily vnitřnosti vzteky, ale nechtěl dělat žádnej skandál a řvát přes celej hotel. Nechápal, proč zrovna jeho kámoš Gustav, proč? Z vinárny viděl vycházet Davida, takže radši zmizel.
MALEDIVY
Na Maledivách bylo už šero, sluníčko se chystalo zapadnout, ale pořád bylo na obloze, jenom se mírně zbarvovalo do červena. Martina nervózně hledala v kufru nějaké lehké oblečení, které by si oblíkla. Právě v tuhle chvíli by Martina potřebovala Petru jako sůl. Ona jediná ji v takových situacích dokáže uklidnit. Už neměla daleko k nervovému zhroucení, když konečně bílé šortky našla, i černé tílko. Zapadla do koupelny, dala si mega rychlou sprchu, oblíkla se a snažila se udělat něco s vlasy. Nakonec si je dala do culíku a ofinu nechala jen tak vlát kolem očí. Když se Bill vrátil na pokoj, Martina už byla nachystaná. Stála na balkóně a sledovala začínající západ slunce.
"Můžeme vyrazit?" zeptal se Bill. Martina se na něj otočila, kývla na souhlas a pousmála se.
HAMBURG
Když Petra s Gustavem dorazili do patra, kde všichni bydleli, viděla svoje věci před Tomovým pokojem. Tom u sebe nebyl, ale došlo jí, proč to udělal.
" Určitě nás viděl."řekl Gustav a vzal lístek, který byl na hromadě oblečení, malá cestovní taška ležela daleko od věcí, Tom jí nejspíš vzteky hodil pryč, ani to do ní nenaskládal. Petra si došla pro odhozenou tašku, všechno do ní naskládala a šla do pokoje, který patřil Martině, měla od něj naštěstí klíč. Chápala vážnost toho, co Tom musel vidět, sama nevěděla, jak se mohlo stát, že se líbala s Gustavem. Nechtěla ho hned srovnávat s Tomem, jestli je lepší nebo ne, doufala, že se aspoň Martina má líp než ona.
MALEDIVY
Ruku v ruce šli pláží. Nikdo tam nebyl, pouze oni. Povídali si snad o všem možném. Do té doby dokud se Bill nezastavil. Podíval se na zapadající slunce, které bylo už do půlky ponořené v moři a pak na Martinu.
"Co je?" Martina se ho udiveně zeptala. Nic neříkal. Jen si ji přitáhl k sobě, chytl ji kolem pasu a něžně políbil na rty. Martina se zachvěla a polibek mu vrátila. Tušila, kam tím vším Bill míří, ale nedokázala odolat. Pohled na jeho dokonalé tělo ji přiváděl k šílenství. V duchu si sama sobě nadávala. Mezitím už oba leželi ale na zemi v rozpáleném písku a líbali se. Bill ji hladil po celém těle, rukou zajel do každého zákoutí a nepřestával ji sázet polibky na krk. Pomalu ji vytahoval její tričko nahoru. Martina ochotně zvedla ruce a trochu se nadzvedla, aby to šlo lépe. Pod tričkem už nic neměla. Lehce ji projel rukou přes dekolt až na bříško. Martin a se jen lehce prohýbala. Bill ji začal líbat kolem pupíku a pomalu se přemisťoval k lemu jejich kraťásek. Pomalu ji je svléknul. Hladil ji po vnitřní straně stehem. Martina se jen lehce kousala do rtu, aby všechny ty doteky vydržela a nezbláznila se. Bill si lehl vedle ní, rukou ji zajel do kalhotek a líbal ji na rty. Doháněl ji doslova k šílenství.
"Bille-" řekla jen stěží. On pochopil, co tím myslela. Vytáhl ruku a sebou stáhl i její bílé krajkované kalhotky. Martina se trochu nadzvedla a stáhla mu jeho kraťase a boxerky zároveň. Bill si na ni lehl. Ona jen omotala nohy kolem jeho pasu. Sykla slastí a bolestí zároveň, když do ni Bill pronikl. Martina položila ruce na jeho záda a občas se do nich nehty zaryla. Billovi přírazy byli zpočátku pomalejší ale pak začal udávat rychlejší tempo. Oba si vychutnávali jejich vášeň plnými doušky. Billem po chvilce projel nával krásných pocitů a uspokojení. Viděl, že Martina k dosáhnutí orgasmu potřebuje už jen chvilku a tak nepřestával. Martina křikla slastí. Bill se svalil vedle ní a pohladil ji po tváři.
"Miluji tě." šeptl ji něžně do ucha
"Já tebe taky, Bille." odpověděla mu potichu a přitulila se k němu. Takhle si to Martina vysnila. S Billem na pláži při západu slunce.
Ráno se oba probudili už v posteli, ale přitulení k sobě. Milovali se během té noci několikrát, nemohli se jeden druhého nabažit. Martina bylo vzhůru někdy kolem osmé, vstala, oblíkla se a došla dolů pro snídani, chtěla jí Billovi přinést až do postele. Bill se trošku vylekal, když jí vedle sebe nenašel, jakmile se probudil, ale za chvilku přišla i se snídaní.
" Ahoj."řekl, vzal jí podnos s jídlem a dal jí dlouhý polibek na dobré ráno.
" Ahoj."řekla šťastně.

Stopařka - 33.díl

30. března 2009 v 15:55 | Evule
Autor: Martuschka

Z letiště se taxíkem a potom na motorovém člunu přesunuli na ostrov, kde byl hotel a kolem nic jenom palmy, písek a moře.
" My jsme tady úplně sami!"divila se pořád Martina, když se procházeli po pláži.
" Říkal sem ti, že je to opuštěnej ostrůvek."
" A ten hotel je úplně luxusní."
" Máš hlad co?"řekl a šťouchl jí do břicha.
" Drobátko. Od rána nic nejím, si mi rozhodil zažívání."stěžovala si.
" Já?"divil se.
" Ne, matka Tereza!" V hotelové restauraci se Bill divil, kolik toho Martina dokáže sníst. Oba si dala každý jednu pizzu, Bill jenom se sýrem, Martina se šunkou, sýrem a žampiony.
Zatímco se ti dva cpali pizzou, Petra měla roztržku s Tomem kvůli zapomenutému kondomu.
" Já tě asi zabiju! Víš, jak se tomu říká? Zrada!"křičela na něj Petra a hodila po něm ovladač od televize.
" Ježíš, já ho nezapomněl schválně!"Bránil se a držel si před obličejem polštář, kdyby po něm zas něco hodila.
" Seš idiot víš to? Od týhle chvíle buď s tebou nebudu spát, nebo ti ho nasadim osobně a bude to bolet!"
" Takhle ječet si se naučila od Martiny co? Tak si se mnou nespi, po Německu chodí hodně holek." Tohle Petru dorazilo, hodila po Tomovi velkýho plyšáka, odešla z pokoje a třískla dveřma. Zavřela se u sebe a po vzoru Martiny vzteky něco rozflákala, odnesla to skleněná váza.
Mezitím na Maledivách Martina spala v pokoji, vůbec se jí nechtělo ven, byla hrozně unavená z jídla, z toho letu, z časovýho pusunu. Zatímco v Německu byli 4 odpoledne, na Maledivách 8 večer. Jenže Martinu moc dlouhý spánek nečekal, vlezl si k ní totiž Bill, který měl nejspíš místo rukou rampouchy.
" Seš normální? Nešahej na mě! Si ledovej jak žába z kapusty!"vyjekla Martina a vylítla z postele.
" Promiň."omlouval se.
" Kdes byl, že máš mokrý vlasy?"vyzvídala.
" Dole v krytým bazénu. Zaplavat si."
" Očumovat jiný holky."podezírala ho.
" Ne. Zaprvý tam žádný nebyly, byl jsem tam sám a zadruhý sem se tady nudil. A když už jsem tě vzbudil, nepůjdeme se projít po pláži?"
" Tak jo. Du se oblíct."
Petra seděla v hotelovém baru a popíjela sama mojito. Chvíli to vypadalo, že bude u baru skoro sama, kromě party lidí, co u jednoho stolu cosi slavila. Přisedl si k ní Gustav a objednal si taky mojito.
" Slyšel sem ten křik, co Tom provedl?"Petra se přesunula ke stolu úplně dozadu a pobídla Gustava, aby šel s ní.
" Včera večer jsme spolu spali, jenže Tom si schválně nevzal kondom. Už minule mi tvrdil, že mu vadí, jenže já nevěděla, že udělá takovou sviňárnu."vysvětlila mu, proč se s Tomem pohádala. " Problém je v tom, že já si ani nevzala prášek."
" A bojíš se, že bys mohla bejt těhotná."usoudil Gustav.
" Jo. A jestli jo, tak Toma zabiju. Teď bych tu potřebovala Martinu."řekla sklesle. Gustav si sedl vedle ní a objal jí. Petra se aspoň měla komu vybrečet na rameno, když její kamarádka byla s Billem tak daleko. Tom byl pořád u sebe, koukal na televizi, ale mrzelo ho, to co řekl Petře, věděl, že to podělal, chtěl se omluvit, jenže u sebe nebyla. Šel dolů a viděl jí sedět u stolu v baru. Líbat se s Gustavem ….

Stopařka - 32.díl

29. března 2009 v 10:33 | Evule
Autor: Martuschka

" Já dva tejdny sama s Billem nepřežiju."vyšilovala v New Yorkeru, když půl hodiny stála u regálu s plavkama a nemohla se rozhodnout.
" Vem si ty světle modrý. A přežiješ to, neboj. Přinejhorším se s ním vyspíš."rýpla si do ní.
" No! O tomhle ale mluvím. Jestli mě tam vytáhl jenom proto, aby mě přefikl, tak to jako ne!"
" No počkej, až se před tebou bude promenádovat do půl těla. Jak tě znám, tak se poslintáš."
" Ale mně se tyhle světle modrý nelíbí. Já chci tyhle khaki."řekla Martina, popadla je a šla do kabinky. Petra jí pro jistotu ještě černý, ty světle modrý a žlutý. Když se Martina prohlížela v kabince, začal jí zvonit telefon. Bill.
Ahoj Bille, copak?
Ahoj. Změna. Odlítáme už dneska v noci. David nám koupil letenky přesně na půlnoc.
Cože? Ale to nestihnu! Stihnu, možná. V kolik máme bejt na letišti?
Tak v 10 večer. Sou čtyři odpoledne, v 8 pro tebe přijedeme s Davidem a se Sakim, jo?
Jo, dobře, jo. Tak v osm. Čau.
Čau.
" Petro průser! My letíme už o půlnoci."řekla Martina Petře, která jí podávala další dvoje plavky.
" Už? No ale máš toho nakoupenýho dost. V Takku si nechala 150 €. Máš šest tašek hadrů."
" Tak jo. Ale plavky mám jenom troje."
" Tady máš další. Du ti vybrat nějaký pareo ještě."
" To kolem pasu?"
" Jo."řekla Petra a šla zpátky k plavkám.
V šest dorazily unavené k Martině domů. Christian už na ně čekal, pomohl Martině balit, Petra jí odlakovala nehty, že jí je Bill zase určo nalakuje. Zabalila jí kosmetiku, Christian jí dál víc peněz, když se dozvěděl, že jede na 14 dní.
" To je super, já nevím co teď na sebe."vztekala se Martina. " Jedu do tepla, nemůžu jet v zimní bundě!"
" Vezmeš si džíny, tílko a mikinu. Jedete autem, na letišti je teplo, v letadle si tu mikinu sundáš, tam se dá aj převlíknout. Nestresuj se pořád, naskočí ti akné."radila jí Petra.
" Dobře, zabal mi ještě něco proti uhrům."
Před osmou kdosi zazvonil, Martina běžela k oknu, ale nešlo jí otevřít.
" Saki, pojď nahoru, já ten kufr mám hrozně těžkej."prosila Martina.
" Dobře."
Martina se rozloučila s tátou i s Petrou, Saki popadl její lodní kufr, Martina malou cestovní tašku, kabelku a šli spolu dolů. Cestou na letiště mámila z Billa podrobnosti, proč jí tak najednou bere na dovolenou, že z toho málem měla infarkt, ale nic jí neřekl, jenom se vždycky usmál nebo jí dal pusu.
" Řeknu ti to všechno až tam. Ani Saki s náma neletí, budeme na jednom opuštěným ostrůvku, kde není moc lidí, ale je tam luxusní hotel, kam se sjíždí z ostatních ostrůvků."vysvětlil jí. Na letišti si vyzvedli letenky, odbavili kufry, a v 11 nasedli do letadla. Martina se zeptala letušky, jestli se na toaletě může převlíknout do letního, ta jí řekla, že vzhledem k tomu, že na Maledivách je něco přes 35 stupňů, takže radši ano. Martina si užívala, že z ní Bill nespustil oči, když se vrátila v bílém tílku a černých kraťasech, zatímco on měl pořád džíny a tričko.
" Běž se převlíknout, tam se usmažíš."pobídla ho.
" Tak jo. Objednáš mi u letušky ledovej čaj?"poprosil jí?
" Jo."

Stopařka - 31.díl

28. března 2009 v 19:15 | Evule
Autor: Martuschka

Když se Martina probudila, příšerně jí bolela hlava, půlku noci probrečela. Z kuchyně cítila vůni něčeho sladkého, když se podívala na mobil, s hrůzou zjistila, že je půl dvanácté. Táta je doma! řekla si pro sebe a vyběhla z pokoje.
" Ahoj. Vyspala ses?" když se ale otočil, viděl její utrápený obličej. " Co se stalo?"
" Ahoj. Bill mi dal včera kopačky."řekla a znovu se rozbrečela. Christian jí pevně objal a snažil se jí uklidnit.
" A proč?"
" Je to na dlouho. Byli jsme spolu předevčírem večer u něj v pokoji a pili jsme Metaxu, jenže já sem pak plácla hroznou blbost, je to moje vina."vzlykala.
" Co si plácla?"zeptal se.
" On mi řekl, že mě miluje a já " já tebe taky, Georgu."
" Georg je kdo?"
" Georg je basák kapely."vysvětlila mu.
" Mě si říkala, že chodíš s Billem, ne?"
" Taky že jo, ale podělala sem to."sedla si na židli a koukala nepřítomně před sebe. Vzala telefon do ruky a napsala Petře.
Ahoj. Podívej se mi do pokoje, jestli sem tam něco nenechala, když tak mi to přines, jo? Martina
Když si přečetla asi za 10 minut odpověď, málem jí trefilo.
Marti, máš si sbalit ty plavky, nějaký letní hadry jestli máš, protože zítra odlítáš s Billem na usmiřovací dovču na Maledivy. Stavím se u tebe odpoledne a půjdem ti něco koupit.
Martina koukala na smsku, jako kdyby spadla z višně. Vstala ze židle a vypadala, jako že přemýšlí.
" Tati? Já tu asi pár dní nebudu."zakoktala se.
" Proč zase?"zeptal se.
" Letím na Maledivy. S Billem."
" Cože?"Christian konečně dopekl palačinky, a to co mu Martina teď řekla, absolutně nechápal.
" No prej usmiřovací dovolená. Já nemám nic na sebe!!"vyšilovala a lítala po bytě jako šakal.
" Uklidni se."zastavil jí a snažil se, aby se uklidnila.
" Petra prej odpoledne přijde, že půjdeme nakupovat."
" Dám ti peníze sebou, neboj. Zhluboka dýchej."
" Copak to jde?"řekla zoufale. Další smska.
Za hodinu jsem u tebe. Máš napsat Billovi, jestli jedeš nebo ne. Petra
Ahoj Bille. Jo, poletím s tebou, ale nechápu to, hlava mi to nebere. Si blázen, vážně.
Kolem třetí přijela Petra. V obchodech nebylo zrovna lehký najít letní oblečení, ale nakonec toho sehnaly dost. V Takku Martina vyzvídala, jak je možný, že jí Bill bere na Maledivy.
" No, včera jsem s ním mluvila a on prej, že asi udělal blbost, když to tak rychle skončil a tak, a že to musí co nejrychlejš napravit, nebo tě ztratí." Martiny vykoukla z kabinky a pořád to nechápala.
" Fakt? Stejně to nechápu."
" Budete na to mít 14 dní."
" Cože?"divila se Martina. Vylítla z kabinky jenom v tílku a kraťasech. " Dva tejdny? Sama? S Billem?"
" No, už to tak vypadá."

Stopařka - 30.díl

25. března 2009 v 6:08 | Evule
Autor: Martuschka

Bill počkal, až Martina doopravdy tvrdě usne a odnesl jí k ní do pokoje. Když za sebou zavíral dveře, potkal se na chodbě s Georgem.
" Tak jak to probíhalo?"zajímal se.
" Měl bys k ní jít spíš ty, říkala, že po Metaxe je jí ráno špatně."řekl kysele, šel k sobě a třískl dveřmi. Gerog ráno seděl u Martiny, která střídavě brečela Georgovi na rameni a běhala na záchod zvracet. Z večera si nepamatovala absolutně nic.
" Já když sem opilá, tak dycky plácnu nějakou hovadinu."řekla smutně, když jí přestalo být konečně zle.
" Když sem večer potkal Billa, byl kyselej jak šťovík, byl na někoho naštvanej."řekl.
" Teď se ho bojim vůbec potkat, aby ho nechytl amok. Asi se sbalim a půjdu k tátovi, klíče mám."když konečně přemluvila Georga, aby odešel, vytáhla svojí tašku, sbalila si všechno, co měla. Jen náramek, prstýnek a řetízek od Billa nechala v krabičce na stolku. Bylo teprve osm ráno, takže se dokázala nepozorovaně proplížit až dolů do recepce, kde jí recepční zavolala taxi. S černým svědomím do něj nasedla a odjela. U Georga už seděla Petra, která jí kritizovala za to, že to ani nezkusila vyřešit.
" Měla strach, že na ní bude řvát. To co se stalo, ví jenom Bill, protože Martina si to nepamatuje."řekl Georg.
" Já sem Billa varovala, že jí nesmí opít, asi to přehnal." Petra našla Billa dole sedět v salonku, kde kouřil.
" Můžu s tebou mluvit?"zeptala se. Bill jenom kývl hlavou na znamení souhlasu. " Martina odjela k tátovi. Co ste si večer provedli?"
" Tak ona si to nepamatuje jo? Klasika."řekl jedovatě a típl cigaretu.
" Říkala sem ti, abys jí úplně neopil. Ona pak dělá hovadiny, neví, co říká."
" Vsadím se, že byla při smyslech, když mi řekla, že miluje Georga!"vyjel na ní.
" To ti řekla? Mezi nima nikdy nic nebylo!"bránila kamarádku.
" Když sem jí řekl, že jí miluju, odpověděla " já tebe taky Georgu". A nesváděj to na to, že byla namol!"
" A je to tvoje vina. Vsadím se, že když chtěla, ochotně si jí nalil dalšího panáka! Kolik toho vypila?"
" No jasně! Přišla si mi sem udělat kázání, co?"Bill už pěnil vzteky, ale Petra taky. Už věděla, o čem Martina mluvila - když se Bill naštve, hází vinu na ostatní.
" Měl by ses uklidnit. A měl si především ráno Martině říct, co se stalo, aby jen tak neodjela. Může se ti stát, že už jí nikdy neuvidíš."řekla vztekle a odešla.
Mezitím Martina dorazila k tátovi do bytu, kde zatím nikdo nebyl. Zjistila, že její pokojík je už hotový. Byl čerstvě vytapetovaný, byla tam nová velká postel, nový počítač, velká skříň a na podlaze krásný tmavý koberec. Najednou jí přišla smska.
Ahoj. Taky si mi mohla říct, že si pryč. Mluvila sem s Billem, ty už tu Metaxu nepij. Víš co si mu odpověděla, když ti řekl "miluju tě"? " já tebe taky Georgu". Vyřešte to mezi sebou, nebo Billovi pukne ego. Petra.
Martina teď měla ještě větší depku. Věděla, že když Billovi napíše smsku, ani jí neodpoví. Měla chuť skočit pod vlak, jak to podělala. Dávala to za vinu ale i Billovi, který jí opil, přitom sám měl pár panáků, ona skoro celou flašku sama. Nebylo to fér. Naskládala si věci do skříně a šla do kuchyně, kde se jí ale při pohledu do ledničky znovu zvedl žaludek. Když se vrátila k sobě, měla na mobilu další smsku.
Zkus na mě zapomenout, já udělám to samý. Ani jeden v tom nemáme jasno. Bill
Nevěděla, jestli má brečet nebo vzteky mobil rozbít. Lehla si na postel a přemýšlela, jestli má vůbec cenu na něj zapomenout, vždyť oni sou všude. Už se těšila, až se táta vrátí z Mannheimu, aby se mohla konečně vypovídat, dostat do ze sebe.

Stopařka - 29.díl

24. března 2009 v 15:42 | Evule
Autor: Martuschka

Bill měl důmyslný plán, aby mu Martina konečně podlehla. Petra mu pod nátlakem vyslepičila, že Martina miluje Metaxu a Bill se rozhodl, toho využít. V baru si chtěl koupit ***** Metaxu, ale nepochodil, protože jí tam už neměli, takže musel se Sakim do města.
" Saki, půjdeme ještě do zlatnictví. Chci jí něco koupit."Saki zastavil před zlatnictvím a šel s Billem dovnitř. Ten měl od Petry echo, že Martina zlato nesnáší, že miluje stříbro, takže jí vybral náramek, řetízek a prstýnek. Pak se zastavili pro Metaxu a jeli zpátky na hotel. Nic netušící Martina si zatím povídala s Gustavem na pokoji, ten jí sliboval, že při dalším koncertu jí dá lekci hraní na bicí. Gustav dostal smsku, ať Martinu někde odchytí, on nebo Georg a zdrží jí na pokoji, dokud nebude mít všechno hotový. Takže pak šla ke Georgovi.
" Takže teď už spolu fakt chodíte?"vyzvídal.
" Vypadá to tak."řekla a lehla si naproti Georgovi. " Takhle když ležim s Billem, tak nikdy neusnu, protože pořád mluví a mluví."
" Takže nespíš nikdy."rozesmál se Georg.
" Nejhorší to bylo v tourbuse. Tam sem nespala vůbec."
" David říkal, že si ho rozsekala při nějaký hře."
" No něco sme hráli na play stationu."Georgovi přišla smska, ať pošle Martinu dolů do recepce. " Kdo ti píše?"zajímala se.
" Máš jít dolů do recepce, David mi to psal."Martina vstala a odešla. Dole ale David nebyl, na recepci ale ležela malá červená krabička. Martina si jí vzala a otevřela jí. Ležel v ní stříbrný náramek a vzkaz
V půl osmé ke mně přijď. Bill
Martina si dala náramek na ruku a vyběhla po schodech nahoru. Zaklepala u Billa na dveře a počkala.
" O co ti jde?"vyjela na něj. Málem jí ale vypadli oči - Bill v černém obleku. Asi minutu si ho prohlížela a nemohla z něj spustit oči. " Tohle mi děláš naschvál? Že jsou Vánoce?"
" Půjdeš dál?"když vešla dovnitř, měl v pokoji uklizeno. Podezřívala ho, že všechen bordel nacpal pod postel. Bill jí podal skleničku s vínem, Martina si ale všimla Metaxy, kterou měl Bill blbě schovanou.
" Chceš mě opít Metaxou?"řekla a koukala se do rohu.
" Já?"zeptal se nevinně. " Dáš si?"
" Ráda. Je to lepší, než tohle hnusný víno." Jenže Billův plán vyšel dokonale. Když Martině nenalíval dalšího panáka, tak jí pořád líbal. Ale i tak Martina věděla, co dělá.
" Chceš mě dostat do postele, já to vim."řekla vesele a spadla z křesla. Bill jí už asi postý zvednul.
" Nechceš si lehnout?"
" Pozvracela bych ti v noci polštáře."řekla a vstala. Bill jí radši podepřel a pomohl jí si lehnout. Sundal jí boty, aby se mohla vysoukat z kalhot, což v jejím stavu byl nadlidský výkon. Bill jí nakonec pomohl a půjčil jí svoje tílko. Lehnul si vedle ní, i když se trošku bál, že ho pozvrací, ale risknul to. Martina se k němu přitulila a objala ho.
" Víš, že tě miluju?"řekl a dal jí pusu.
" Já tebe taky, Georgu."

Stopařka - 28.díl

23. března 2009 v 6:02 | Evule
Autor: Martuschka

Jenže Bill večer k Martině nepřišel. V televizi totiž dávaly Titanic a Bill se chtěl dívat v klidu, stejně jako Martina. Během reklamy jí ale napadlo za ním zajít. Zaklepala mu na dveře a počkala, než otevře.
" Ahoj, můžu se koukat u tebe?"zeptala se.
" Ahoj, jasně."oba si sedli vedle sebe na postel a hltali očima děj. Martina na sobě nedávala znát, že Leonardo. je kus, pořád Billa objímala, aby nezačal žárlit. Stejně si do ní rýpnul, že pokud není zrovna Leo v záběru, film skoro nevnímá.
" No jistě! Nemůžu za to, že se mi líbí."bránila se během další reklamy a mrskla po něm polštářem. Bill neudržel rovnováhu a slítl z postele.
" Aby ti nevypadli oči. Stejně ti na konci umře."
" Seš hnusnej! Jak by ti bylo, kdyby si kvůli mě umrznul ve vodě?"
" A kdo říká, že bych pro tebe umřel?"Martiny se tohle dotklo, chtěla odejít, ale Bill si jí k sobě zatáhl zpátky, protože se blížil konec filmu. Martina ho kompletně celý probrečela, Billovi neukápla jediná slza, což mu Martina po filmu vyčetla.
" Nikdy si nebrečel u filmu?"
" Ne."
" Jdu spát, s robotem tady nebudu."odsekla a odešla. Bill se ale nedal odbýt a šel za ní. Stihl to ještě před tím, než stihla zavřít dveře.
" Já nejsem robot!"
" Ale si! Každej normální člověk u Titanicu brečí. I Tom!"Tom to ale slyšel a hned vykoukl na chodbu.
" No a o bráchovi se píše, že je citlivka."rýpnul si.
" Zapadni!"okřikl ho Bill. " Já u filmů brečet neumím."
" To tě neomlouvá."Bill vešel dovnitř a zamknul.
" Co chceš dělat?"zajímalo jí.
Místo odpovědi se dočkala polibku. Hlavou se jí prohnalo pár otázek i odpovědí -> Jestli zamknul, co má v úmyslu? Myslí, že mu jen tak lehce dám? Že když je to Bill Kaulitz, tak dostane každou? Ale on nechce každou, on chce mě, už mi to jednou řekl.
Martina byla ráda, že i když jí Bill strká jazyk až do krku, že nedokáže číst její myšlenky. Nevěděla co si má myslet o tom, že na ní na posteli ležel a stihl jí už sundat tričko. Jenže v hlavě jí hlodala otázka, jestli Bill už s nějakou holkou spal, tak ho na chvíli přerušila
" Mám otázku."Billovi se nelíbilo, že to přerušuje a uraženě si sednul. " Už jsi někdy .. no, už jsi měl někdy sex? Promiň, že se na to ptám, ale mě to zajímá."
" Neměl."přiznal se. " A ty?"
" Jednou. Když mi bylo šestnáct, byl to Petry kluk."Bill se jí na nic nevyptával a už zase na ní ležel. Tentokrát se ale i Martina zapojila a sundala mu tričko. Billovi hned naskočila husí kůže, když mu přejížděla rukama po zádech. Neměli na sobě už skoro nic, džíny se válely na zemi, boty byli v koutě u televize a Martiny podprsenka visela na opěradle židle. V tu chvíli někdo zaklepal.
" Kdo je?"zařval Bill a Martinu vyděsil.
" Georg!"ozvalo se z chodby.
" Já ho zabiju ... hoří?"zeptal se naštvaně.
" To ne, ale zvoní ti u tebe v pokoji mobil."Bill vstal, otevřel dveře, vzal si od Georga mobil a třískl dveřma. Když se vrátil k Martině, zrovna se oblíkala.
" Co je?"zeptal se nechápavě.
" Radši jdi k sobě, ráno jedu k tátovi."řekla smutně.
" Já myslel, že ..."nechápal, proč nechce pokračovat. Měl sto chutí Georga čapnout a prohodit ho oknem.
" Někdy jindy."dala mu do ruky jeho věci, aby odešel. Bill na ní nechápavě koukal, ale nakonec šel pryč. U sebe padl na postel a vlezl pod deku. Martina nelitovala, že ho poslala pryč, byla rozesmutnělá z Titanicu a kývla by i Davidovi. Převlíkla se do pyžama a za chvíli už tvrdě spala.
Ráno jí nelidsky v 7 probudil někdo, koho po ránu označila za pako, že jí píše smsku.
Marti, jedu dneska do Mannheimu za tvojí babičkou, je na Vánoce sama. Promiň, dárky sem ti nechal dovíst do hotelu. Táta
Martina si dala na hlavu polštář a doufala, že dneska Billa nepotká. V posteli zůstala do desíti, dokud jí tam nevpadl Bill.
" Vstávej!"hnal jí ven a stáhl z ní deku.
" Debile!"zařvala. " Co tu děláš?"
" To bych se měl ptát já, ne? Neměla si bejt u táty?"
" JO! Ale je v Mannheimu!"řekla kysele. Bill si k ní vlezl a přitulil se. " Co je?"
" Nedokončíme, co sme včera začali?"
" Myslíš, že na to mám náladu?"řekla a odsunula ho od sebe.
" Ty si hrozná fakt!"vztekal se.
" A ty musíš mít pokaždý co si zamaneš viď?" Billovi bylo jedno co říká, nebo co mu udělá, ale přitulil se k ní zpátky a políbil jí.
 
 

Reklama