Únor 2009

DE Bravo 04/2006

28. února 2009 v 21:54 | Evule |  DE Bravo - scans 2006

DE Bravo 03/2006

28. února 2009 v 15:27 | Evule |  DE Bravo - scans 2006


Pravda o holkách a groupies!


Kluci z Tokio Hotel mohou mít téměř každou! Ale chtějí je také? BRAVO mluví s Tomem, Billem, Gustavem a Georgem o křičících fanoušcích, sexu s groupies a divokých nocích…

Stalo se to před několika týdny. Tom přistižen u činu. Bylo to na párty, visel na krku jedné blondýnky, měl ruce na jejím zadku. Ale také ostatní kluci z Tokio Hotel neřádí jenom na podiu. Žádné obavy u nabídek: Miliony dívek by daly všechno za jednu noc s Billem, Tomem, Gustavem nebo Georgem. BRAVO se kluků zeptalo, jak divoké to ve skutečnosti je…

BRAVO: Kluci, teď ruku na srdce! Opravdu se taháte s groupies?
Tom: Ano, dá se to tak říct. Už se vícekrát stalo. Hodí se k tomu přísloví: "V každém městě se potřebuje nějaký přístav." Ale taky jsme ještě mladí.
Georg: Bill a Gustav jsou spíše takoví: "Nechte nás hrát večer na pokoji Monopoly." Tom a já hrajeme potom spíše jiné věci! (šklebí se)
Tom: Bill vždycky říká, že věří na pravou lásku. Ale já jsem toho názoru, že se pravá lásku musí hledat - jinak se nenajde. A já jsem pilný, co se týče této věci!

BRAVO: Jakpak?
Tom: Když vidíme sladké fanynky, necháme si číslo. Později jim zavoláme. Potom jim řekneme číslo hotelového pokoje. Potom přijdou nahoru a můžeme se s nimi v klidu pobavit… (šklebí se).
Bill: A když zase přijedete do toho města, zavoláte jim znova. Fakt úžasné!
Tom: Poslouchej. My jsme takoví!

Stopařka - 3.díl

28. února 2009 v 15:26 | Evule |  FF - Stopařka
Autor: Martuschka

Martina se probudila, až když dorazili před hotel. Vystoupila z auta a na chvíli zapochybovala o všem, co právě dělá. Že je vlastně na útěku. Otčím se dozví, že utekla, když jí nikde nenajde. Lekla se, když jí Bill sáhl na rameno.
" Půjdeme dovnitř ne? Je tu zima."řekl. Martina ho následovala do vstupní haly. " Máme zabrané celé patro, můžeš spát sama jestli chceš."
" Jo, radši sama. Nechci být nikomu na obtíž."
" Nejsi na obtíž nikomu. Zůstaň tady, seženu Davida."Martina si sedla do pohodlného křesla a vyndala telefon. 14 zmeškaných hovorů od Petry. Od otčíma ani snaha jí postrádat. Petře napsala smsku, že je v pořádku. O tom, kde je, jí nenapsala nic. Za chvíli se Bill vrátil s Davidem Jostem v zádech.
" David Jost, těší mě."představil se podal jí ruku. Martina mu pozdrav opětovala a zvedla se z křesla. " Bill mi ve zkratce řekl, co se vám stalo. Na patře máme volný pokoj. Nepochybuju, že zbytek kapely znáte."řekl David a podal jí klíče od pokoje. " A nemáte hlad?"
" Tak trochu."řekla nesměle.
" Běž na pokoj, něco ti donesu."nabídl jí Bill. " Třetí patro, pokoj 74."navedl jí a šel do restaurace pro něco k jídlu. Martina vyjela výtahem do třetího patra. Na chodbě stál Gustav a s někým telefonoval. Martina kolem něj prošla aniž by si jí všimnul. Zato Tom dal okamžitě najevo, že jí vidí.
" Ahoj. Si si jistá, že si na správném patře?"zeptal se jí.
" Jo sem, poslal mě sem tvůj brácha."řekl mu. " A uhnul bys? Chci jít dovnitř do pokoje."Tom šel kousek stranou a prohlížel si jí. Bill právě vylézal z výtahu a viděl co se děje.
" Brácha nech jí, je tu sotva pět minut."okřikl ho. Tom zašel do svého pokoje a Bill vešel do toho, kde byla Martina. " No, krokety a kuřecí maso, nevadí?"zeptal se.
" Děkuju."řekla, sedla si ke stolu a pustila se do jídla.
" Nebudu tu dlouho, chci jet za babičkou."řekla s plnou pusou.
" Nám tady vážně nevadíš, budeme tu skoro měsíc. Máme konečně volno."řekl spokojeně.
" To vám přeju, ale stejně se mi zdá, že sem tu navíc."odložila prázdný talíř a sedla si vedle Billa na postel.
" Něco ti poradim. Dej si pořádnou koupel, vyspi se a ráno bude líp. Dobrou."řekl jí a odešel. Ve vaně měla Martina čas přemýšlet o tom, co bude dál. Překvapilo jí, že jí tu nechali, že má Bill o ní strach. Nechtěla ale zneužívat jeho dobrého srdce..
Rán klepal Bill na její dveře skoro půl hodiny, než přišel David s náhradním klíčem.
" Takhle tvrdě nikdo nespí!"řekl nervózně Bill a konečně vešel do pokoje. Byl prázdný, jenom se vzkazem na stole:
Díky za nocleh, ale nechci vás takhle využívat. Martina
" Kam chceš jít?"zeptal se ho David, když viděl, jak se někam žene.
" Du jí hledat, nemůže být daleko."řekl zoufale.
" Ale co když nechce, abys jí hledal?"
" A co když se jí něco stane? Co když jí její otčím najde a tentokrát jí fakt ublíží?"Bill už neposlouchal Davidovi protesty a běžel dolů k autu. Najde jí, nemůže být daleko ...


DE Bravo 02/2006

28. února 2009 v 13:53 | Evule |  DE Bravo - scans 2006

+ 16-stránkový TH speciál

¨

HQ fotky ke stažení #4

28. února 2009 v 9:32 | Evule
Kids Choice Awards - 1.12.2007 (72 fotek)

HyperLink HyperLink

MTV Designerama 2006 (43 fotek)

HyperLink HyperLink

TV Total Stock Car Challenge - 10.7.2006 (11 fotek)

HyperLink HyperLink

Stopařka - 2.díl

28. února 2009 v 9:31 | Evule |  FF - Stopařka
Autor: Martuschka
Jenže Martina musela čekat až do rána, než odešel do práce. Celou noc dělal rámus dole v kuchyni a v obýváku. V sedm ráno jí zaklepal na dveře od pokoje.
" Snídani máš na stole. Jedu do práce."řekl. Z pokoje se ozval tlumený souhlas. Jakmile odjel, Martina odemkla svůj šuplík, kde si schovávala peníze. Měla ho plný eur, které si chtěla dát na kartu, aby takovou hotovost nemusela mít u sebe. Během deseti minut vyšla ven, zamkla za sebou, klíče dala pod květináč a odešla. Autobusem jela tři zastávky k bance, kde měla účet i kreditní kartu. Šla k první volné přepážce a čekala, až se jí slečna za pultem bude věnovat.
" Dobrý den. Mohu vám nějak pomoci?"zeptala se.
" Dobrý den. Mám tu sebou docela velkou hotovost, šetřím si ty peníze už dlouho a chci si je uložit na mojí kartu, nechci je mít takhle u sebe."Martina jí podala obálky s pečlivě složenýma bankovkama. Slečna je začínala počítat, vzala si od ní číslo účtu a něco ťukala do počítače.
" Takže celkem 6500 euro."řekla slečna za přepážkou, podala jí kartu, nechala si vyjet potvrzení o uložení hotovosti. Martina ještě zašla k bankomatu, aby si vybrala aspoň sto eur jako rezervu. Vůbec teď netušila, kam půjde. Stála přímo v centru města, kde denně projede tisíce aut. Napadlo jí, že půjde na stopa. Má dost peněz, aby se dostala až na jih Německa, kde jí otčím nebude hledat. Šla kousek pěšky, až došla k začátku dálnice, která vedla ven z Lipska, směrem na Hamburg. Sedla si na obrubník, nesnažila se k sobě žádné auto přivolat, čekala, že někdo zastaví sám od sebe. Po dvou hodinách to vzdala, vstala, dala si tašku přes rameno a šla směrem na autobusovou zastávku. Vytáhla telefon a psala smsku babičce, že k ní přijede. Vedle ní ale zastavil černý Mercedes. Martina stála na místě a pořád psala smsku. Z auta vystoupil mladík kolem 18-ti let, na hlavě měl černou čepici, brýle, modré džíny, černou bundu a tenisky. Chvíli se na ní díval, měl silný dojem, že se ztratila. Zabouchl dveře, aby si ho všimla. Martina zvedla hlavu a koukla se směrem k němu. Byl jí hodně povědomý, odněkud ho určitě znala. Ze školy? Ne, to ne. Tak hezký kluci na gymplu nejsou. Z brigády v létě? Možná.
" Ahoj, promiň, že takhle otravuju, ale viděl jsem tě, jak vycházíš z banky, a mám takový pocit, že si se ztratila."řekl a usmál se. Martina zaklapla telefon a dívala se na něj asi 15 vteřin, než odpověděla. Ten hlas znala. Srdce měla až v žaludku, ruka, ve které držela telefon, se jí třásla.
" Neztratila, jenom .. je to složitý."řekla potichu.
" A nechceš někam svízt? Byl jsem za mamkou, jedu do Hamburgu."Martina byla naprosto mimo, chtěla si ověřit, že doopravdy mluví s tím, kterého potají miluje už skoro dva roky.
" Můžu se zeptat na tvý jméno?"zeptala se.
" Bill Kaulitz."řekl narovinu a sundal si brýle. Martině zase pár vteřin trvalo, než informaci dostala do mozku.
" Martina Bauerová."řekl polohlasně.
" Víš co? Začíná pršet, sedni si do auta, Vezmu tě, kam budeš chtít."řekl přátelsky, otevřel jí dveře od auta, Martina nasedla, i když s trochou obav.
Když vyjeli z Lipska, Billovi to nedalo, aby se jí nezeptal, kam chce jet.
" Víš vůbec, kam chceš jet?"zeptal se.
" Já ani pořádně nevím."
" A ani svěřit se mi nechceš?"Martinu překvapil jeho zájem.
" Kam vůbec jedeš? Do Hamburgu?"zeptala se.
" Jo. Ještě si tam pro něco zajdu a pak do hotelu."
" Utekla jsem z domova."řekla potichu a sklopila hlavu.
" Jak to?"divil se.
" Kvůli nevlastnímu otci. Je to na moc dlouho."
" Do Hamburgu je to docela daleko. Jestli chceš, pověz mi to."řekl přívětivě.
" Mamka umřela před rokem při havárce. Od tý doby žiju s otčímem. Nesnáší mě od tý chvíle, co se k nám přistěhoval. Bylo to vzájemný. Zhoršilo se to, když od mamky koupil půlku domu, aby měl pojištěný, že má kde bydlet. Po měsíci co u nás žil dostal práci v bance, nejdřív za přepážkou, pak jako vedoucí jednoho z oddělení. Jenže začal pít. A když byl ožralej, nejednou mamku zmlátil, i mě, když sem mu přišla pod ruku. Šel se léčit, mamka mu uvěřila, že se změnil. Jenže jí přestal mlátit, ale mně dělal ze života peklo. Zakazoval mi všechno, co sem měla ráda. V pokoji sem nemohla mít jedinej plakát, měla sem tam jenom postel, skříň, stůl a počítač, na kterej sem dala půlku svých úspor. Potom mamka zemřela a otčím mě dostal do opatrovnictví, jenže soudkyně řekla, že mě nemůže adoptovat, protože není ženatej. Vždycky když mě zmlátil, bála sem se zavolat poldy, protože sem neměla kam jít. Ale včera večer sem si uvědomila, že s ním už nechci bejt. Dal mi takovou ránu do obličeje, že sem ležela na zemi a celej nos sem měla od krve. Čekala sem, dokud nevypadne do práce a pak sem odešla." Bill poslouchal celou dobu to, co říkala. Nenacházel pro ní slova útěchy.
" Zatím budeš bydlet s náma. Máme teď volno, něco vymyslíme."řekl a odbočil směrem na Hamburg. Martina ho moc nevnímala, usnula….


Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II. - 4.díl

28. února 2009 v 9:31 | Evule |  FF - Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II.
-------------------------------------------O 6 DNÍ POZDĚJI----------------------------------------------
,, Tome...nikdy bych ti to už neudělala, ale muselo to tak být...miluju tě, nechci tě ztratit...prostě Tě nepustím.." zase se dívám Tomovi do očí...on mi odpoví jen úsměvem, pomalu se ke mně naklání…,,FeyfoooooOOOOoooOO!!..." naráz Tom zmizel a já se rychle vzbudím...takový krásný sen kurňa!:(…,,Fífo...je 7 hodin…v 10 musíme vyjet!
Rychle pakuj se!!" opravdu dobré naladění hned po ránu...,,Počky počky…máš 7 hodin! Za 3 hodiny to stihneme 4x! Kam furt pospícháš? Takový cool sen jsem měla o Tomecovi a ty na mě hulákáš, div se mně nerozhodí sandál!" hudruju na Peťull a ta se mi jen směje, když vidí můj ,,veselý,, výraz. Peťull má samozřejmě nejlepší náladu..asi ještě nepomyslela na večer..:D, ale nebudu to řešit, její rybíz. Nějak se vysoukám z postele a okamžitě jdu zapínat Óčko...zrovna mi tam hrají v rozjezdu ,,Glamorous" od Fergie, tu písničku přímo zbožňuju, hned po TH, zajisté. J Pustím na plné pecky..a pomalu si balím kufr...,, Problém!" křikne Peťulla...,, Nemám co na sebe! Spíš teda nevím, co si dát na koncert!" dobré dilema! Hlavně, že celý večer meleme, usneme z toho u nás a na takovou věc si ani nevzpomeneme..nakonec vybereme nejlepší hábit, co máme a pakujeme se dál...,, Pojedeme na náš byt, jasné? Není nijak moc exkluzivní..na Černým Mostě, ty dva dny tam vydržíme. 3000 za hotel se mi fakt dávat nechce.." oznámím Peťull a jdu napsat našim vzkaz, že odjíždíme do Prahy. ,,He's like the wind!.." trošku pozměním zájmeno a zpívám si jako blázen...k Tomovi se to perfektně hodí..za necelých 40 hodin ho uvidím..neuvěřitelné...stejně neuvěřitelné jako před rokem, kdy jsme ani jedna neměla páru, že budeme mít poměry s Kaulitzovýma, nemožné...
9:30...opouštíme dům a míříme k nádru, za pár minut nám to jede do Brna a potom přímo do Práglu, takové vzrůšo hned po ránu..na to nejsu zvyklá :D...Obě máme nějak převeselou náladu, nechápeme, neřešíme...večer nám spadne o 100° pod nulu...Za hodinu už jedeme vlakem a Peťull přeruší ticho...,, Kde myslíš, že asi teď jsou..?" přemýšlím...,, Nemám ponětí...ale určitě se jejich hovory točí jen kolem ,,Prahy,, J...myslíš, že už někdo dneska bude stát před Sazkou?" …,, Jak znám české fanynky, je to samozřejmost..." za chvíli, se mi podaří usnout za poslechu Good Charlotte a Avrilčiné ,,Girlfriend,, J ...
,, Vstávej...vystupujem..:D.."už podruhé mě dneska Peťull vzbudila, má štěstí, že se mi nic nezdálo. Vystoupíme u Vaňkovky a další vlak nám jede až za hodinu a půl…,, Hej no stát tady dvě hodiny nebudu, to mě můžou ohrát!" protestuju okamžitě, nemusela jsem ani násilně Peťull přemlouvat a vydaly jsme se na Vaňkovku...
Tři hodiny utekly jako voda a už jsme se pomalu blížili k Praze..,, Za 10 minut jsme tam...jak se dostaneme z Vinohradů na Čerňák?" zajímalo Peťull. ,, Vidím to na taxál..tak si připrav tučné prachy.." uklidním Petru a ta jen obrátila oči v sloup. Jak jsme vyšly před nádraží, poskytl se nám dokonalý výhled na pražský provoz..tady to aspoň žije! Počkáme 5 minut na taxi a už si to trádujeme k nám na byt. Když jsme na místě, letíme až do 8.patra, jinak úplně v pohodě:D. Vevnitř se to kupodivu od mé poslední návštěvy nezměnilo a tak to tam Peťull představím..xD. Ještě štěstí, že máme balkon..s docela dobrým výhledem, to nám rozhodně vyhovuje. ,, Oooo to budu s tebou spát na posteli jo? Tak to su zvědavá.." prohodila Peťull…
,, No a coooo??:D Však jen na dvě noci, umřeš ?" odseknu a dál se vybalujeme..
Po zbytek dne jsme obešly kus Prahy a zastavovaly se v různých obchodech..nemohly jsme vynechat DioraJ. Takhle jsme tam chodily do 10hodin, právě to tam začínalo žít.,, Opravdu by mě zajímalo, jestli už jsou tady, nebo jedou…a v kterém hotelu vůbec budou ubytovaní.." to zajímalo totiž i mě, ale odpověď neznala ani jedna z nás.,, Už bychom měly jít...nebo zítra nevstaneme. Musíme tam být už něco před 8, no snad to nechceš riskovat?" podivila se Peťull..,, Jasně, že ne. Akorát jsem se zamýšlela...co bude zítra touto dobou.." začíná to na mě lézt.,, Obrovská nostalgie...to ti řeknu přesně..." a měla pravdu, pokud se nic převratného nestane, tak opravdu…,, A už pojď, metro máme docela daleko...tak ať to stihneme." tahala mě Peťull ze Smícháče, ani nevíme, jak jsme se tam dostaly :D...


*Feyfa*

Fansupport Extreme

27. února 2009 v 16:53 | Evule

Even though TH has been neglecting Austria, two girls are sticking to them. And that by producing their own fanzine. Awesome...

What would a band be without their fans? Just a couple of dudes that are wasting their time with music! Most fans are supporting their favorite band by buying their CDs or tickets to their concerts. Some fans are getting creative and craft posters with slogans like "i want your baby" or "marry me". And then there's two girls from vienna: Leo, 23, and Lis, 25, are producing their own magazine "Monsun".

STALKING. Leo and Lis are following their favorite band all through europe. "Besides Vienna and a couple of gigs in Germany, we've been to London, Amsterdam, Paris, Rome and Geneve. Germany was the best, probably because the hype's the biggest there, but no matter where we go, the fans are singing along with the band everywhere, even in Italy" the two of them say. During the last tour, they've had the idea to make their own fanzine.

THE MAGAZINE. XPress was the first austrian magazine to hold Monsun in the hands. And we say: totally awesome. The texts are funny and there's plenty of self-made pictures in it. An absolute must-have for all Tokio Hotel fans. Read all about how the magazine was made, the workload behind it and how you can get your hands on it right here.

2ND JOB. Leo and Lis have made a lot of friendships, also of the international kind, during their Tokio Hotel time. That's how they also get articles and pictures on a regular basis and that's the stuff being published in Monsun - literally by fans for fans. The content consists of lots of backstage reports and infos on the band on tour. The text is something the fans gotta get used to - the Tokio boys usually get mocked a bit and their life is being commented in a rather sarcastic way. But also non-german speaking fans can read it - the texts are not only written in german but there's also an english 1:1 translation in the magazine. Only shortcoming: due to printing-costs, the printed issues of the magazine are only available for press and the record company so far. But Monsun can be downloaded for free on the homepage www.monsunmagazin.com. It's definitely worth reading!

Stopařka - 1.díl

27. února 2009 v 14:43 | Evule |  FF - Stopařka
Autor: Martuschka

Martina měla na první pohled normální život, ale za zdmi rodinného domku na okraji Lipska to tak růžové nebylo. A přitom si všichni mysleli, jak se Martina má dobře, i po tom, co jí před rokem zemřela mamka. Žila s nevlastním otcem, který byl sice úspěšný podnikatel, ale vyléčený alkoholik a na tohle Martina už mnohokrát doplatila. Musela ráno do školy, odpoledne domů a učit se, dokud všechno neuměla. Jen víkendy byly světlou vyjímkou. Jen tehdy mohla s přáteli ven, mohla sedět hodiny u počítače a starat se o své stránky, které byly věnované kapele Tokio Hotel. Otec věděl, že nemá cenu jí zakazovat jezdit na jejich koncerty, taky jí nechal vylepit si pokoj plakáty Billa, ale když to nebylo akutní, nesměla o nich mluvit ...

" Kde si byla? Už je pět odpoledne!"zakřičel na Martina a položil desky s papíry z práce.
" Každej pátek chodím v pět večer! Dřív než v půl čtvrtý mi autobus nejede."bránila se. Vstal, přišel k ní a sebral jí černé desky z ruky.
" Vám ve škole tolerují mít desky s učením polepené samolepkami?"zeptal se hrubě.
" Dej mi je, zase si pil."řekla klidně a vzala si desky zpátky.
" Nebuď drzá!"vyjel na ní.
" Vždyť máš na stole otevřenou whisky, nejsem slepá. Du se nahoru učit."
" A co jídlo?"křičel na ní, když už šla po schodech.
" Jedla jsem ve škole."ohradila se, vyšla až nahoru na půdu a zamkla se v pokoji. Když po hodině sešla dolů, její táta spal na gauči. Sundala mu boty, přikryla ho dekou a láhev i se sklenicí uklidila. Když se podívala do lednice, byla sice naplněná, ale na nic neměla chuť. Jen na Red Bull co byl až dole a který si schovávala. Zavřela lednici a šla zase nahoru. Večer jí zaklepal na dveře. Když mu otevřela, čekala, že na ní zas bude ječet.
" Zapomněl sem ti říct, že dneska odjíždím na víkend do Kolína."řekl naprosto klidně.
" Dobře. Můžu říct Monice aby tu přespala?"zeptala se.
" Klidně, ale nedělejte tu žádnej bordel, poznám to."řekl a odešel. Když slyšela, jak startuje auto a odjíždí, hned volala Petře. Potřebovala se někomu vypovídat co se jí stalo ...
Petro? Tady Martina. Otčím odjel, můžeš tu přespat.
Ahoj. Jasně, že přijedu.
Musím ti něco říct.
Zase tě uhodil?
Du ti povlíct postel, přijeď co nejdřív.

Martina zavěsila dřív, než se jí Petra stihla na cokoliv dalšího zeptat. Roztáhla svojí postel a povlíkla druhou polovinu. Když přišla dolů, po celým obýváku byl cítit zápach od cigaret, otevřela okno a šla do kuchyně umýt nádobí. Petra přijela ani ne za hodinu. Když jí Martina otevřel,a všimla si na paži modřiny.

" Marti, netvrď mi, žes upadla. Už ti tohle nevěřim."řekla ustaraně Petra. " Proč tě zbil?"
" Praštil mě mýma deskama co mám do školy, měla sem tam nalepenou malou fotku Billa."řekl sklesle a sedla si v kuchyni na židli.
" Musela to bejt pořádná pecka."
" Měla sem v nich všechny sešity."vysvětlila jí Martina.
" Takhle to dál nejde."
" A co mám podle tebe dělat?"zeptala se zoufale.
" Není to přece tvůj táta, jeď k babičce."poradila jí Petra.
" Ale ta bydlí až v Mannheimu."
" No a? Ale je to máma tvý mámy ne? Zavolej jí."
" Ne, táta by hned věděl, kde sem. On je můj zákonnej zástupce, musela bych se vrátit."řekla Martina.
" Tak co budeš dělat?"
" Já vůbec nevím."
" Marti, jednou tě fakt zmlátí a hodně. Ty víš moc dobře, že když je ožralej, tak je agresivní. Kdyby si zašla na policajty .."
" No jasně a když se vrátí z léčebny, bude to ještě horší."ohradila se Martina.
" Poslali by tě do Mannheimu za tvojí babičkou, chápeš to?"vysvětlila jí to Petra.
" Ne, to ne. Já .. ještě si to promyslím. Poď, deme nahoru."řekla Martina a vstala. Když tu Petra spala naposledy, měla Martina holé bílé zdi. Teď tam byla široká postel, stůl s novým počítačem, velká skříň a všude plakáty Billa.
" A tohle ví?"zeptala se Petra.
" Jo, zařizovali sme to spolu, ty plakáty mu nevadí, nechodí sem."řekla jí Martina.

Jenže Petra musela ráno domů, Martiny táta se vrátil už v sobotu odpoledne - úplně namol. Martina mu narychlo chystala večeři.

" Nazdar."řekl a sundal si sako.
" Ahoj."řekla polohlasně a dodělávala maso.
" Doufám, že už vypadla."
" Myslíš Petru? Odjela ráno jak si volal."řekl Martina a postavila před něj talíř s jídlem.
" Ty plakáty v pokoji .. nelíbí se mi tam."řekl s plnou pusou.
" Nic proti, ale je to můj pokoj, ne tvůj."opáčila.
" Ale tohle je můj .."
" Je to mámin dům. Kdyby nebyla tak hodná, nikdy by půlku domu nenechala!"skočila mu do řeči.
" Poslyš, to přeháníš ne?"řekl a vstal. Martina z něj strach neměla.
" Co po mě hodíš tentokrát?"zeptala se s ledovým klidem. On na nic nečekal a vrazil jí pořádnou ránu do tváře. Martina se sesunula k zemi a držela si krvácející nos.
" Zmetku!"zařval na ní. " Kdyby bylo na mě, dávno bys vypadla!"zařval a odešel k sobě. Tohle byla pro Martinu poslední kapka. Šla k sobě nahoru, sundala všechny plakáty ze zdi, vyndala ze skříně všechny svoje věc a rychle je dala do cestovní tašky. Potom sedla k počítači a napsala Petře mail:

Ahoj Petro,
Odjíždím pryč. Nevím kam, změním si i číslo, až budu mít nové, ozvu se ti. Radši sem vůbec nechoď, vyřeším si to sama. Čekám až konečně zalehne, abych mohla vypadnout. Končím tady, nikdy už sem nechci zpátky.
Mám tě ráda, Martina ...

V Madridu (2007)

27. února 2009 v 13:49 | Evule |  Tokio Hotel - photos
bigger ->

TH zdraví musica.com

27. února 2009 v 13:45 | Evule |  Videos

Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II. - 3.díl

27. února 2009 v 13:42 | Evule |  FF - Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II.
Tehdy v Tokiu, když mu nejvíce chyběla Peťull..:'(, teď všichni prožíváme jedno z nejhorších období...
Už jen 3 týdny zbývají do začátku Zimmer Tour 2007..jsme jak na trní, strašné vzrůšo xD..Rozhodně na koncertě nebudeme na sebe nijak upozorňovat..máme hrůzu, z nějakého průseru, který by se tam mohl stát..a nedej bože ještě tak kvůli nám..by byl konec.
Po dlouhé době zapínáme net...tolik novinek od TH, nejde to všechno ani naráz zpracovat, velké přípravy na tour...,, Podívej se na Toma...skoro na žádné fotce se nesměje...a Bill to samé. To není už možné...ať toho nechají, za chvilku si toho všimnou všichni a potom nebudou mít chvilku klidu s tím, jak je budou novináři otravovat, proč jsou tak skleslí v poslední době zrovna před nacházejícím turné..blázni!" mudrovala nad tím Peťull, ale měla pravdu, to se musí nechat.,, Citům se nepodřídíš..jestli si pamatuješ Billa, tak sám říkal, že by normálně světu řekl pravdu, nic nebude zastírat, on takový není..." to vím 100%, ho znám až moc dobře...ještě hodinu nad tím sedíme, potom se vydám domů a pouštím do mp3 nejnovější pecku ,,My love,, od J.Timberlakea...to se úplně k tomu mému dění hodí J, úplně vystresovaná i 20 dní před koncertem, nechcu vidět, co bude na místě……

-----------------------------------------O 2 TÝDNY POZDĚJI--------------------------------------------
,, Feyfo, přesně za týden..už jedeme..měly by jsme tam jet o den dřív...stoupneme si před Sazku už v 6 hodin ráno, ať máme co nejlepší místa.."….,, Stačí v 8! Nemusíme být už na začátku koncertu moc ve předu, stejně Bill většinou hledí do vzdálenějších řad. Potom se nějak určitě dostaneme až úplně před něho...musíš si věřit :D!" Sice nevím, jestli se mám těšit nebo tam jít s hrůzou, co se stane, jak mě spatří...nicméně to ponechám v rukou osudu a nebudu se s tím nadále zabývat...Jestli se dovím, že mě Tom někde podvedl, tak ho udávím!
,,Něco mi pořád říká, že by to všechno nakonec mohlo dopadnout dobře..nevím proč.." ,, Nějak si věříš nee? Takové předtuchy znám a většinou mě pěkně naserou :D.." nechci nic zakřiknout. Peťull se zrovna dívala na fotky TH z Trabenda v Paříži..další atomovej záchvatJ...Hoši, až Vás uvidíme, je po nás...pomyslím si. Bill má delší vlasy, je ještě hezčí, než minulý rok, hlavně když je má vyžehlené...Radši upřednostňujeme to dobré, než abychom se připravovaly na hodinu pravdy...,, Nechcu na to ani pomyslet, nebudu si nic nacvičovat...to je trapné, prostě řekneme, jak to doopravdy bylo, nemáme se proč schovávat...už vidím Billův vyčítavý pohled..." ….,, A myslíš, že to ještě někdy mezi nama bude takové, jako předtím?" zeptám se Peťull…,, Nevím...netuším, ale víš, že bych dala všechno za to, aby bylo...Bill bude ořech L...ten si tak něco vymluvit nenechá, s tím to nebude jen tak…" řekla Peťull nepřítomným tónem a jen nad tím zavrtila hlavou...
Dvojčata, i když to s vámi nebude jednoduché, něco mi říká, že by to mohlo dopadnout dobře...nebo bych si až tak moc věřila?...to chce hlavně klid :D...Po zbytek dne si s Peťull přehráváme pořád dokola CD Zimmer 483, nejvíc miluju Stich ins Glück a Reden! Peťull zase Totgeliebt, An deiner Seite a Vergessene Kinder, no jo no, slaďáky J..holt to na mě tenkrát Tom nějak šikovně přeneslJ...
Doma nemůžu oka zamhouřit...neustále mi hraje v hlavě CD Tokio Hotel...mám strach, něco se zvrtne. Prostě když jsem s někým, mám pozitivní myšlení, jakmile se octnu sama dopadnou na mě otázky typu…CO KDYBY??….a už je to tadyL jestli by mě Tom viděl v takovém stavu, by si o mě ani kytaru neopřel, nechce žádnou psychárnu! Musím se sebrat, sakra!:D…,,Ihr erster Stich ins Glück, die Wünde bleib für immer..N' Goldener Augenblick, und jedes mal wird schlimmer..." taková nádherná chytlavá písnička! Tu museli složit někdy po našem odjezdu...vlastně, ani se Billovi nedivím, že zvolil takové depresivní téma…


*Feyfa*

Cena pro mládež za vzdělání na internetu jde k TH-dvojčatům

26. února 2009 v 20:08 | Evule |  Articles
Hamburg - Sláva vítězům tohoto ročníku Studienpreis DistancE-Learning 2009: Tom a Bill Kaulitzovi se stali vedle sedmi dalších, absolventy internetového studia.

Studijní cena DistancE-Learning byla tento rok již 24krát propůjčena internetovým absolventkám a absolventům - lidem, kteří kvůli soukromému úspěchu zvolili internetové vyučování, které je především o flexibilní metodě učení. Nezávislá porota vybrala vítěze tohoto ocenění.

Teď padlo rozhodnutí - všech devět výherkyň a výherců bude brzo představeno na veřejnosti. Přesto už dva z nich jsou před udílením slavní: Dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi (oba 19) z Tokio Hotel byli vyznamenáni cenou za studium na internetu, kteří se vedle jejich kariéry připravovali na ukončení školy na webu individuální školy.

Ceny DistancE-Learning 2009 budou předány státním tajemníkem Andreasem Stormem 27.dubna 2009 v ministersvu pro vzdělání a výzkum (BMBF) v Berlíně - bohužel bez obou bratrů Kaulitzových, kteří jsou v té době na promo turné nového alba Tokio Hotel.

Fotka: Tom a Bill Kaulitzovi slaví ukončení školy s oběma ředitelkami webu individuální školy, Sarah Lichtenberger (vlevo) a Jennifer Krautscheid (vpravo)



NME Award: Tokio Hotel mají štěstí

26. února 2009 v 14:00 | Evule |  Articles
NME Award:

Londýn - Tokio Hotel se dostali do negativního ocenění. Kluci byli na NME Award nominováni v kategorii "Nejhorší kapela". Tuhle "cenu" si ale smějí vzít domů Jonas Brothers. "Nejlepší kapelou" se stali Oasis. Přítel drog Pete Doherty získal ocenění v kategorii "Nejlepší britský sólo umělec". "Nejlepší live kapelou" večera se stali Muse. Vystupovali konec konců "Blur" a Pete Doherty. "The Cure" vyhráli "Godlike Genius Award".

NME Award bylo propůjčeno britskému hudebnímu magazínu "New Musical Express"


Black! 11/2009

26. února 2009 v 13:32 | Evule |  Others - scans 2009


All Stars 5/2009

26. února 2009 v 13:31 | Evule |  Others - scans 2009

Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II. - 2.díl

26. února 2009 v 13:31 | Evule |  FF - Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II.
,,Dneska mi to přišlo poštou ani nevím od koho! Je to moc divné...a myslím si, že to byli kluci, kdo nám to poslal!" přemýšlela Peťull..v očích jí poskakovaly šťastné jiskřičky smíšené se slzami radosti, které přišly i ke mně…
,,Peťull…je toto možné? To se mi snad zdá...ty vole…my je zase uvidíme! Chápeš to..!!..I když…oni na nás mají určitě teď krásný názor...dala bych za jedinou minutu v jeho blízkosti všechno, stejně jak ty..." sklopila jsem znovu oči na lístek a ukápla mi slza..Byl to nepopsatelný pocit, připadala jsem si jako ve snu...,, Hej neee…já tomu nevěřím! Kdo to poslal?" to mě zajímalo nejvíc! ,, Není tam uvedený odesílatel...ale máme štěstí jak něco! Teď jsem si vzpomněla, jak mi to tenkrát Bill říkal, že tour odstartují v Praze…" listovala v paměti Peťull. Teď ve mně ožila polovina duše, která jakoby podlehla té druhé...smutek vyměnila radost s nadějí. Hergot já ho uvidím, potkám..asi se zblázním!,,Peťuuuul mrdne mě! A…taky mě zajímá jeho reakce, až mě spatří, teda jestli vůbec…Bože to se mi snad všechno jen zdá!" nevěřím..nejde to! Prostě z nenadání se objeví lístky zrovna na TH..to není jen tak!,, Víš Feyfo…já bych byla i docela ráda, kdyby za tím vším stáli kluci. Měly bychom možnost jim všechno vysvětlit a tak..byl by konec všeho trápení..vůbec si to nedokážu představit…" nadhodila Peťull..taky bych to asi tak udělala.,, Jo souhlasím, ale co by bylo potom? Odešly by sme od nich navždy? Nebo to dali dohromady? Nemůžeš vědět, co se stane...ale rozhodně bych se nebránila jim to všechno vyříkat...Tom si to zaslouží a Bill? O tom se ani nebav...zachovaly jsme se jako svině..bez ohlášení, bez rozloučení jsme se vypařily a oni o tom neměli ani tušení...nechci vzpomínat, jaké to bylo strašné.." přece si nebudu zatemňovat radost smutnými vzpomínkami z dob před Vánocemi. Měla bych být happy, za měsíc uvidím Toma i Billa...sice nemůžu předvídat, co si o nás ti dva myslí, ale ještě bych je chtěla vidět, i kdyby to mělo být naposledy v životě, moje jediné přání, protože takové kluky už nikde jinde nepotkám...vědomě jsem je podrazila, doteď si to s Peťull vyčítám, ale nebyla jiná možnost! Kvůli jejich kariéře a soukromí to bylo nutné...teď můžeme jen doufat, že nám to všechno odpustí a začneme novou kapitolu našich životů...,, Já se tak těším, až se podívám Billovi zase do těch jeho nádherných očí..." rozplývá se Peťull...,,...a taky chci vidět jeho výraz, jak mě uvidí...jen ať z toho není žádná aféra, to by mně fakt chybělo.." a podívá se na ten největší Billův plakát, který má pověšený na zdi v pokoji. Holt nám tihle slavní kluci zatraceně změnili život...ale na druhou stranu máme, co jsme chtěly a následující večery už neprobrečíme kvůli ztrátě našich twins, ale nad neuvěřitelnou šancí je zase spatřit...Celý den jen spekulujeme nad průběhem koncertu, nad tím, jak se jim omluvíme..teda jen v případě, jestli se s nimi setkáme..musí to klapnout! Musí nás uvidět..!...Debatujeme takhle asi 5 hodin, potom se pakuju zpátky domů. Tom,Tom,Tom..kurnik já ho uvidím..samým štěstím zase brečím...pouštím si pořád do kola Schwarz, jako tenkrát v Tokiu..Hilf mir fliegen, In die Nacht, Reden...jo, ten vznikl kvůli mně J Bille...chybíš mi taky L...A takto si každý den vyprávím s plakáty, prostě jsem totální blázen..nemůžu usnout! V tom mi zvoní mobil a hned zase zhasne...kdo zas otravuje ve 3 ráno..podívám se a…TOM! Ne...cože?! Jakto?! Sakra Tome, kašli na to..nedělej to ještě horší...vydrž to měsíc..miluju tě!" Hulákám v duchu jak blázen na sebe..proč jak, že?:)...to musím okamžitě nahlásit Peťull..Za 10 min. mi od ní přijde SMS, že Bill ji prozvonil taky..a my si celou dobu myslely, jak na nás co nejrychleji zapomněli...:(..co by jsme taky chtěly od dvojčat, že?:). Ráno se dovídám od Peťull, že ty lístky nám poslala naše spolužačka z Německa, která ví, že TH milujeme a vlastně nám to dlužila, takže dvojčata nic netuší.
V průběhu 14 dnů se objeví v TV nový klip ,,Spring nicht,,..,,Ich schrei in die Nacht für dich, lass mich nicht im Stich..Spring nicht!" zase dostáváme zástavy dechu a kdo nezažil, nepochopí, co se v nás odehrávalo. Vždy, když ten klip vidíme, neobejde se bez slz...prostě Tokio Hotel, zejména Bill, poukazuje na svou bolest ze ztráty..je to jasné..jeden z nejkrásnějších songů, které Bill kdy napsal.

*Feyfa*

Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II. - 1.díl

25. února 2009 v 19:45 | Evule |  FF - Kaulitzi, bez tebe už ani ránu II.
,,Ich bin hier irgendwo gelandet….."
Pořád tuto písničku musím poslouchat, moje mp4 je zasvěcena jen jí…hraje mi v hlavě 24 hodin denně..vím, z kterého pera byla napsaná, moc dobře znám ten hlas..už skoro 3 měsíce jsem ho neslyšela vedle sebe. Nedokážu zapomenout, ani se o to nepokouším..připadá mi to všechno jako včera, jako by se nic nestalo...sakra, Tome, nemůžu bez Tebe žít L
Úplně jsem se změnila, nejsem už tvrdá image podobná Billovi...je ze mě normální přehlédnutelná holka, jako kdysi dávno, než jsem měla tu čest poznat TH...
Zase odmítám přijmout pravdu, že už Tom není se mnou..není můj, ale když já si to pořád nedokážu uvědomit, že mě od něho dělí tolik překážek..Nesnažím se ho vyhledávat, stačil mi jediný pohled na nový klip Übers ende der Welt a všechno se to znovu vrátilo..oba dva mi nehorázně chybí... Teď už vím, že nikdy nenajdu tak dobrého přítele jako je Bill, který mě vždycky dokázal utěšit, podržet a jeho oči mi neustále připomínaly Toma..přítel, který se mi vryl do srdce navždy..
Zamýšlím se celou cestu k Peťull nad tím stejným, jako uplynulých několik týdnů…
,,Akorát dohrálo na Óčku Übers Ende der Welt...on je pořád tak krásný...:( "…smutnila Peťull, když jsem pro ni přišla, už ve dveřích byla skleslá a ani se jí nedivím..Celou dobu jen nemyslíme na nic jiného než na ty dva..Škola jde stranou..nemáme kamarádku, která by nám rozuměla, a vůbec..žádnou nepotřebujeme, nikomu se nechceme svěřovat, je to jen mezi námi. Všechny večery probrečíme u fotek našich dvojčat a neustále posloucháme jejich novou desku Zimmer 483, víc jak polovinu písniček už předem známe..In die Nacht, An deiner Seite a Totgeliebt nás dostávají nejvíc..byly to písničky složené pro nás a pro Toma. Jestlipak na nás už zapomněli..už před dvěma měsíci vzdali veškeré kontaktovaní s námi i psaní SMS..pochopili, že to nemá smysl. Potkáme je vůbec ještě někdy? Pochybuju...i když...na světě o náhody není nouze..chci zažít aspoň jeden den, kdy na něj nemusím myslet a přemýšlet pořád dokola…
Venku začal opět padat sníh, mrzlo a studený vítr nás štípal do obličeje...nesnáším tohle počasí. Je stejně mrazivé jako myšlenka na Toma, který se někde v Německu trápí kvůli mně..no, možná teď už ne.,,Fífo...jsi při sobě?" zvýšila na mě Peťull hlas, evidentně jsem ji nevnímala…,, Zase jsi myšlenkami v Magdeburgu co? Nedivím se ti…dneska to jsou přesně 3 měsíce, co jsme to tam opustili…" vzpomínala spolu se mnou…,, Co asi teď dělají...oba dva se nezměnili, akorát…mají čím dál krásnější písničky a klipy…"…,, Jo, to kvůli nám…" usměje se po dlouhé době Peťull a já s ní, jediná pěkná vzpomínka, která dokázala vyplavat na povrch mezi ty pochmurné…Procházíme se až do stmívání, kdy se rozloučíme a každá si jde po svých domů…
Podobným způsobem to takhle probíhalo následujících 14 dní, až do posledních únorových dnů..
Další jedno ze zimních rán, ty nejvíc nenávidím!! Podívám se na mobil a vidím zprávu od Peťull, že se mám u ní co nejrychleji stavit, má pro mě něco, z čeho mě trefí šlak...Aaaa sakra, co zase našla?! Na přemýšlení není čas, a tak se rychlým tempem vydám k ní domů. Když zazvoním, přiletí a taky za mnou rychle zavře.,, Co se stalo, tak po ránu?!" nechápu…,, Poď nahoru…asi omdlíš, až ti to ukážu..až ti to dám..!!" absolutně jsem nepobírala, nahánělo to docela i strach...Jakmile jsme přišly k ní do TH pokoje, vrazila mi do ruky...vstupenku na TOKIO HOTEL, SAZKA ARENA 3.4.2007 18.00hod. V tu chvíli se mi zastavilo na pár vteřin srdce, udělalo černo před očima a vyloudilo se ze mě jen nenápadné ,,Ty vole…"…držím v ruce papír, který mě dovede k mojí životní lásce..nejde tomu skoro uvěřit..

*Feyfa*

http://oi63.tinypic.com/ruwiyo.jpg
http://oi64.tinypic.com/wag13r.jpg

http://oi63.tinypic.com/2hgzrex.jpg

http://oi65.tinypic.com/2h3odb8.jpg

TOKIO HOTEL: NOVÉ ALBUM "DREAM MACHINE"
datum vydání: 3.3.2017

TOKIO HOTEL: DREAM MACHINE WORLD TOUR 2017
3/4/2017 Praha - SaSaZu -> koupit lístek

FABIENNE (Kaulitz Remix)
Tom & Bill produkovali remix songu "Fabienne" od německého zpěváka Nisse. Poslech na Spotify

BILLY: EP I'M NOT OK
datum vydání: 20.5. 2016

HINTER DIE WELT - THE TOKIO HOTEL EVOLUTION
film/dokument o Tokio Hotel
více informací zde









http://oi67.tinypic.com/10eom8p.jpg