Květen 2008

Avatary #8 (by Evule)

31. května 2008 v 21:34 | Evule |  Avatars
Jsem si úplně zamilovala ten shoot z Hollywoodu, tak jsem z něho udělala avatary :D
01020304
05060708
09101112
13141516
17181920
2122

Rolling Stone (červen 2008)

31. května 2008 v 19:24 | Evule |  Articles
Zelený pocit: Tokio Hotel - zpěvák, Bill Kaulitz šel bulvárem Hollywoodu v zelené, kožené, motorkářské bundě, která úplně poručuje jeho výstřednímu stylu. Jestli se chcete zbavit 3,350 dolarů, můžete si takovou pořídit v jenom z obchodů paulsmith.co.uk

Red Flag - 4.díl

31. května 2008 v 19:01 | Evule |  FF - Red Flag
….jsem totiž…..uf…jsem z děcáku." "Co?!" vytřeštil na mě oči. "Ty…?" "Jo já, někdo to bejt musí. Tos' nečekal co?" snažila jsem se být vtipná, ale moc mi to nešlo. Dost jsem tím faktem trpěla, na základce si ze mě děcka někdy utahovaly, když byla řeč o rodičích. Teď je mi 17, ale pořád mám někdy stavy menší deprese a není to pro mě lehké, mluvit o tom, i když se snažím, aby to tak nevypadalo. Seděli jsem na trubkách docela dlouho. Za tu dobu jsem Gustovi povyprávěla skoro celej svůj život v domově. To, jak mě našli, když mi byly asi 3 dny, v zavinovačce pod jasmínem a právě tak vzniklo moje jméno Jasminda, to, jak jsem se v 11 letech snažila utéct, ale došla jsem jenom na vlakové nádraží, i to, jak jsem vlastně začínala s kapelou. Docela ho to zajímalo a na dost věcí se ptal. Děsně se mi ulevilo, když jsem mu to řekla. Nevím proč, ale když jsem to říkala jiným lidem, neměla jsem nikdy takový pocit jako teď. U toho kecání jsme si ještě stihli vyměnit názory na americké filmy, sdělit si naše oblíbené skupiny a písničky a já ještě pomohla Gustavovi ovázat prsty páskou. Pak už jsme se ale museli vrátit zpátky do šaten k našim skupinám. Nečekaně jsme ale obě kapely našli v jedné. Seděli všichni pospolu a bavili se jak staří známí. Kara vstala z křesla a táhla mě za dveře. "Musím s tebou mluvit." Kupodivu to neřekla nijak naštvaně nebo podrážděně. "Jess, promiň, že jsem na tebe byla tak hnusná. Je mi to fakt líto. Neměla jsem říkat to o tvých rodičích. Vím, že to pro tebe není lehké. Chtěla jsem aby šlo všechno jako po másle, nevím co to do mě vjelo. Omlouvám se ti. Mohla bys mi ten zkrat odpustit?" "To víš že jo, kámoško." Musela jsem ji obejmout. A kde se vzali tu se vzali taky Lex a Mark a objali nás taky. "Tak holky, doufám, že už je to v pohodě, protože si dokážu jen těžko představit, že byste společně zpívaly na pódiu ve stavu, kdy se na sebe nemůžete ani podívat." Všichni jsme se tomu museli zasmát, tohle si nedokázal představit nikdo. Najedno přišla na chodbu jakási žena se sluchátky, že za 5 minut bysme měli začít. Všichni jsme si popřáli hodně štěstí. Se všema klukama ( i TH) jsme se s Karou objaly a šlo se na věc.
Těch lidí, toho řevu, těch světel. Bylo to něco neuvěřitelného. Do naše vystoupení jsme dali opravdu všechno. Všechnu energii jsme nechali právě na pódiu a divákům se to dle jejich reakce dost líbilo. Dozněl náš poslední tón, utichlo piano, kytary a Lex naposledy uhodil do bubnů. Lidi řvali jak o život a hodili nám tam taky nějakého plyšáka. Byli jsme naprosto vyšťavení. Já skoro nemohla slézt ze schodů. Hrozně jsem tam nahoře chtěla zůstat, ale musela jsem přenechat vládu nad zaplněnou arénou Tokio Hotel. Smáli se na nás, ale zároveň byli plně koncentrovaní na nadcházející výkon. Na pódium vešli za úplné tmy, takže je nikdo neviděl. Až pak se rozduněly bubny a začalo Ich Brech Aus. Pokračovali Totgeliebt, Ubers Ende Der Welt, Spring Nicht, Der Letze Tag…na řadu se dostala taky moje oblíbená Wo Sind Eure Hände. Skoro celé jejich vystoupení jsme stáli u schůdků a pozorovali je. Bylo to….těžko to slovy popsat, to se prostě musí zažít. Kluci svůj (no náš vlastně taky=)) koncert zakončili prodlouženou verzí další skvělé písničky An Deiner Seite. Pak se rozloučili. Na pódiu zůstal nejdéle Gustav a myslím, že kdyby mohl, rozloučí se s každým zvlášť.
Pak odešel i on. Celá hala se otřásala v základech a my ( už v šatně) jsme seděli v kruhu a sdíleli své pocity a smáli se a váleli se po zemi. Vůbec jsme nebyli unavení, ale museli jsme se pomalu sbírat a začít sklízet svoje "nádobíčko". Do hotelu jsme se dostali kolem půl druhé a všichni se rozešli do pokojů. Než jsem usla, přemítala jsem si celý den, byl tak krásný, chci ho zažít znova…a pak už jsem fakt zalomila!
Následující den byl pro nás oddychový, ale pro kluky z TH hektický. Zatímco my měli celý den prakticky volno, oni museli absolvovat nějaké focení a asi tři nebo čtyři interview do časáků a internetových serverů. Z hotelu odešli kolem 11 (za což je náležitě obdivuju, včera měli naprosto úžasný koncert, spát šli ve dvě ráno a v 11 už zase byli někde jinde, čilí, vyspinkaní a plní elánu-poklona) a vrátili se skoro na večeři, kolem 18 hodin.
A takhle to pokračovalo asi tři týdny. Projezdili jsme s klukama téměř celé Německo a hráli skoro každý den. Bylo to vyčerpávající, ale nesmírně krásné! Za tu dobu jsme se tak zpřátelili, byli jsme všude spolu. Občas jsme spolu dokonce jezdili jen v jednom autobuse ( i když to bylo fakt o zdraví, pro 8 lidí je to už docela těsné).Bylo mi líto, že jsem se na konci našeho turné museli rozejít. Klukům teď začínal skoro měsíc volna (taky proto, že už mají po škole), ale na mě i Karu právě ještě škola čekala.
"Budete mi chybět děvčátka" loučil se s náma Tom, a dělal, jako že mu ukápla slzička. "Neboj, určo se ještě uvidíme" konejšila Kara, ale do řeči ji vpadl Bill. "Si piš, že uvidíme, za dva týdny se totiž vyhlašují ceny Comet a my vás zvem, tak doufám, že přijedete." "Jsme nominovaní ve třech kategoriích, to si přece nemůžete nechat ujít, až budem přebírat ty skleněnky" navnadil nás Georg. "Tak to si kámo ujít nechám…" setřel ho Mark, ale hbitě dodal, že se teda přijdem podívat. Najednou vylítla ze svého auta Anna: ""Lidi, ať už jste z Red Flag nebo ne, mám pro vás suprovou zprávu.
Moc vám děkuju za ty komentáře, jsem vám velice vděčná. A piště dál, pokud máte co! díkem, Lucis


Falešné a další šance - 7.díl

31. května 2008 v 15:38 | Evule |  FF - Falešné a další šance
O dva dny
Juliet
Už myslím jen na to nejhorší.Nikdo se neozval o vykupné za Toma, on sám se nehlásí a nikdo ho podle fotky nepoznává.Jsem totálně na dně a Tom, který mě podporuje, tak už i on to nese blbě.nechápu, proč mi tohle můj malý Tomík dělá.Vždyť on a Ray jsou moje všechno.Miluji tyto dva syny nadevše.nikdy bych tohle nepřiznala,ale teď?Teď prostě, ho velmi moc chci mít u sebe.Chci ho obejmout, dám mu pusu a říct, jak moc ho mám ráda.
,,Lásko?"ozve se z koupelny a vyjde z ní za chvilku Tom - starší. Já jen tupě zírám na bílou zeď, která je přede mnou.Mám už druhý den totální depresi. ,,Miláčku…"přijde ke mně Tom a sedne si na stranu postele kde jsem já.Chytne mě za ruku a chytne mě za ruku. ,,On je v pořádku.Neboj.On je velkej kluk.Najde se, přeci nemůže utéct tak daleko" řekne a já se na něj podívám.položím si hlavu na jeho rameno a rozbrečím se. ,,Ale no ták…"šeptne a políbí mě. ,,Už dva dny o něm není zmínka Tome"vzlyknu a uslyším dupot.Do pokoje vletí rychlostí blesku Ray.Utřu si rychle slzy a koukám na něj. ,,M-m-mami…"řekne udýchaně a já se vzpřímím. ,,…dole je policie"jen co to uslyším,hodím na sebe župan a jdu dolů.Sedneme si na gauč a za chvilku se objeví už i oblečený Tom. ,,Máme pro vás dobrou zprávu"řekne jeden z policistů. ,,sem s ní" řekne a sedne si vedle mě Tom . ,,Vašeho syna v den útěku, zahlédla postarší paní na mostě.Zahlédla s ním,ale nějakého pána s výškou kolem 180 cm, plnovousem a kšiltovkou na hlavě.Měl vysportovanou postavu a hnědé vlasy.Nepřipomíná vám to někoho?" řekne a snažím se vybavit, kdo by to tak mohl být.,,Nikdo mě nenapadá"řeknu tiše a smutně si povzdechnu. ,,Ani mě"řekne i po chvilce Tom a lehce se dotkne mé ruky. ,,Samozřejmě nepřestáváme pátrat."řekne a jsou na odchodu.
Asi po půl hodině zazvoní nám telefon. ,,Halo?"zvednu to. ,,Juli?Byla u mě policie a…"nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči. ,,Vím o tom, u mě byla taky"řekla jsem a pak jsme s Billem to po telefonu rozebírali.
Tom - mladší
U Martina jsem dva dny a je mi super.Ani nemám zapotřebí jít ven.Nestýská se mi, prostě nic.Žiju svobodně, tak jako můj táta, který si bez svolení nechal tetovat ve svých sedmnácti.Ani se pak nepochlubil, že ho babička seřvala,ale to jsem si sehnal já sám od mé kámošky, která má mamku, co byla fanynka mého táty v letech, kdy byli slavní. Zapomněl jsem celkově na mé trápení s mamkou a tátou a užíval si volných dní.
Amanda
Ať se snažím jak chci nemůžu nijak Billa rozptýlit.Cítím s ním, jak se trápí, chápu to, že už o svém synovi neví dva dny,ale má přeci i rodinu.Lili, Billiho a v poslední řadě mě.I když se snaží mě, Billimu a Lili věnovat jako otec, moc mu to nejde, protože stále myslí na Toma, který možná není mezi námi a nebo je,ale nechce jít domů.Štve mě to, že si tak pohrává s city.
,,Miláčku, skočil by jsi na nákup?Nemáme nic dobrého na zub." Přitulím se k němu na posteli v ložnice, kde leží. ,,Dobře"políbí mě na čelo a ještě chvíli leží. ,,Na co máš chuť?Na jahody?" zeotá se mě a mrkne. ,,no to taky,ale na tebe nejvíc"řeknu a vášnivě ho políbím.On mi polibky opětuje,ale když mu rukou zajedu pod tričko, přestane a odtáhne se ode mě. ,,promiň"vysoukal ze sebe, oblékl se a odešel z ložnice.Jen jsem si vzdychla a pleskla si jednu po tváři. ,,mami?"pípne Lili a vyjde ze dveří do pokoje. ,,Ano?"zeptám se jí a ona si sedne na postel. ,,Kdy se vrátí Tom?Stýská se mi"řekne a svěsí hlavu. ,,brzo"pohladím ji po tváři.Náhle uslyším ječák Billiho, jen si vzdychnu a už k němu letím. ,,Tak co?Najdeme poklad."řeknu prckovi a on se nepatrně usměje. ,,teeeeda tady toho je"řeknu a v tom začne zvonit zvonek. ,,Lili skočíš tam?"zakřičím aby mě slyšela. ,,jasně mami"řekne.Po chvíli uslyším kroky. ,,Mami, venku je nějaký pán…."řekne se strachem Lili a na sucho polkne.
Pokračování příště by .B.A.

Lieb mich oder hass mich - 4.díl

31. května 2008 v 12:24 | Evule |  FF - Lieb mich oder hass mich
Sebastian se na mě překvapeně podívá, já však předčasně odpovím, aniž by vyslovil otázku.
"Vždyť ta holka může za to, jak se ke mně ve škole chovali!" pokrčím rameny, ale to už do místnosti vstoupí Alice.
"Víte, je mi to blbý se vás ptát, ale i přesto, když už jste tady… Bože, to zní neuvěřitelně, světová hvězda u nás doma.." říká, Seb se na ni káravě podívá, ale ona dodá "Nemohla by jste se mi podepsat na CD?" usměje se stydlivě. Vyletím ze židle, protože mi najednou něco dojde.
"Sakra! Mám ten rozhovor a ani nevím, jak se jmenuje moje deska!" vřískám, až se na mě oba překvapeně podívají. Do toho ještě začne zvonit mobil. Tentokrát mi telefon hlásí, že volá Bill.
"Sakra, Thereso, jak jsi mohla vyhodit Katie? Copak ti dnes hrabe? Já ji samozřejmě hned přijal, volala mi celá rozrušená, co se s tebou dnes děje… A já už jsem na cestě, radši jsem si tu adresu, na kterou si tak rychle musela jet, opsal, takže tak za 2 minuty mě tam máš.." uslyším jeho hlas. Vztekem se mi nafouknou tváře. Co si sakra myslí? Že mi bude poroučet?
"Víš, Bille, ne, že by mi bylo něco dnes… Právě že dnes o sobě konečně vím.." a zavěsím… Chtě nechtě se rozloučím se Sebastianem, předtím mu ale dám svoje číslo. Jak vycházím z domu, všimnu si časopisu povalujícího se na gauči a na titulce svoji fotku… Plus unikátní rozhovor. Časákem začnu okamžitě listovat, až najdu příslušnou stranu. Asi bych si měla něco přečíst, přečíst "o sobě". Už první otázka mě vyděsí. Ptají se mě, jak se cítím jako momentálně nejznámější zpěvačka, a "já" odpovídám, že já se tak cítila vždy, že jsem to měla předurčené a že všichni už od mého narození věděli, že jednoho dne budu nejlepší.
"Sakra, tahle namyšlená kráva že jsem já?! To snad není možný! Doufám, že se za chvíli probudím, bude normální ráno, já budu ležet v postýlce v domě svých rodičů jako patnáctiletá a s nechutí budu vstávat do školy! Pokud se tak nestane, mám pocit, že mi pukne hlava!" znovu křičím a bezmocně přitom klepu na tu pitomou dvojstránku v časopisu.
Na to se ozve opět Seb "Víš, když si sem přišla, tak jsem ti vážně nevěřil… Ale teď.. Fakt nevím, co se tenkrát stalo, každopádně.." obejme mě "Ti přeju, ať to zvládneš. A kdyby něco, tady máš dveře vždy otevřené.." usměje se, ale já už radši pospíchám k Billově zaparkovanému autu.
"Říkal jsem ti, že tu budu za dvě minuty! Tak kde se flákáš? Nikdy jsi nebyla nedochvilná!" seřve mě hned ze začátku Bill.
Pozdvihnu obočí "Já a nedochvilnost? Už odjakživa jsme kamarádi!" ušklíbnu se, ale radši nasednu do jeho nového (aspoň tak vypadá) sporťáka, aby mě mohl unést tam, kam se mi opravdu nechce…
Celou cestu zpátky do "našeho domova" mlčíme. Musím se ušklíbnout, když si vzpomenu, že tenhle kluk, teď už spíš muž, je vážně ten, o kterém jsem snila. Vlastně všechno je jako ve snu. Dělám vysněnou práci, jsem slavná, oblíbená,… Tohle jsem snad vždycky chtěla, no ne? Tak proč nejsem šťastná?
To už ale Bill parkuje auto. Nejsme ale před tím domem, ze kterého jsem předtím odcházela, nýbrž před budovou, ve které se nejspíš odehraje rozhovor. To bude zajímavý, mluvit o něčem, o čem jsem v životě neslyšela.
"Ty, Bille, o čem je vlastně ten rozhovor?" zeptám se mého "společníka".
"No, původně o tom našem duetu… Máme ho tam přece zpívat, no ne? Teď si mě úplně dopletla.. Ale neboj, pokud se dnes necítíš na zpívání… Je to přece na playback"
Playback?! Já někdy zpívám na playback? To je teda vrchol. A to jsem vždycky říkala, že pokud budu někdy coby zpěvačka slavná, budu zpívat jedině živě. A za druhé - pro mě bude teď obtížný vůbec otvírat pusu, když ani neznám text toho našeho "duetu".
"No, takže, původně ten rozhovor měl být o tom songu. Ale vzhledem k tomu našemu předvčerejšímu zasnoubení se změnilo téma a.." říká Bill, ale já ho zarazím.
"Cože? Pane bože, my jsme zasnoubení?" leknu se tak, že se třísknu o palubní desku..


Terushka

Rock in Rio - požadavky TH

31. května 2008 v 9:58 | Evule |  News
Kluci vystupují v neděli na festivalu Rock in Rio v Portugalsku a tady jsou jejich požadavky:
- šatna blízko podia, ale ne v blízkosti ostatních šaten
- hodně sladkostí: koláče, čokolády, bonbóny a gumové medvídky

TOP 30 STARS na 30-PORTRAITMAGAZINE

31. května 2008 v 9:51 | Evule |  News
Na portugalské stránce je hlasování o top 30 hvězd. Tokio Hotel jsou mezi nimi, ale prohrávají.
Hlasujte na této stránce ->

Top Music# 93

30. května 2008 v 18:36 | Evule |  Others - scans 2008

Red Flag - 3.díl

30. května 2008 v 18:33 | Evule |  FF - Red Flag
Cestou z restaurace nikdo neřekl ani slovo. Všichni byli nejspíš tak vyjevení z Kary, že se ani neodvážili. A konečně jsme došli do vstupní haly hotelu. V křeslech seděla Kara s Lexem a Markem a já si naivně myslela, že kámoška ke mně rychle přiskočí a začne se mi omlouvat. Pravda je, že vyskočila, dokonce rychleji, než jsem předpokládala, ale se zcela jiným úmyslem. "Ty seš fakt bezvadná, nikomu nic neřekneš a prostě si odejdeš tady s těma…klukama!" ukáže ve zlosti na opodál stojící tokiáky. "Co si jako o sobě myslíš? Ty seš šéfka kapely? Nejsi! Tak přestaň blbnout, vzpamatuj se, seš v práci ne na dovolené a nemůžeš si dělat co se ti zlíbí!" "Karo o co ti sakra jde? Já sem nic neprovedla, nikoho jsem nezabila ani neokradla, tak nevím co tak vyvádíš. Já jsem skoro dospělá a nemusím ti vykládat kam jdu a kdy se vrátím. Ty nejsi moje máma!" "No to máš teda recht. Nejsem tvoje máma, nejsem ani tvůj táta, nejsem žádnej tvůj rodič, protože ty žádný rodiče nemáš, všichni se na tebe vykašlali!" Tak tohle mě dostalo, myslím, že budu zvracet. "Karo sklapni, drž už hubu, máme nějaký pravidla ne?" vyjel na ni Lex "Ty svoje pravidla si strč někam Lexi!" Vyjela pro změnu ona na něho. Měla jsem slzy v očích. " Seš ubohá Karin." A odešla jsem pryč. "To ty seš ubohá, slečinko!" křikla ještě za mnou. Pak už jsem slyšela jenom Lexe a Marka, jak po ní řvou a něco jí vyčítají, ale myslím, že ona je stejně moc neposlouchala, je už taková.
Zbytek dne jsem strávila buď na pokoji, nebo ve městě, taky jsem chvíli byla v našem tourbuse a chvíli zas na pokoji Lexe a Marka. Oba mě samozřejmě utěšovali a říkali, že "ona to tak určitě němyslela", ale já vím jak to je… Karu jsem prostě do konce dne neviděla ( a to s ní sdílím hotelový pokoj).
Ráno jsem se vzbudila asi v 7. Kara ležela ve své posteli a spala. Nechtěla jsem ji budit a vlastně se s ní potkat tváří v tvář tak jsem se potichu oblíkla a pomalu šla na snídani, která se podávala právě od 7 hodin. Myslela jsem že budu v jídelně sama, ale překvapil mě Gustav. Myslím, že byl celkem překvapený, že viděl živého a čilého člověka na snídani už tak brzo. Nabrala jsem si cereálie a mlíko a šla si k němu sednout. "Čau, můžu si přisednout?" "Jasně… kluci budou koukat, až jim povím, že jsem objevil další osobu, co nevstává na oběd." "Jo, já jsem divnej tvor, když nemusím vstávat brzo, probudím se třeba v 6 nebo 7. Když musím do školy, spala bych celej den. Ehm, nevíš, v kolik se zase odjíždí do haly?" "Dave říkal kolem 14:00. Co teď budeš dělat?" Takovou otázku bych nečekala. "Hm, nevím, zatím, možná se projdu po městě nebo tak. Kara má nahoře noťas tak bych si mohla něco pustit. Nějak to do dvou budu muset vydržet. Co ty?" " Taky nevím, ale teď mě napadlo, máme v buse slušnou sbírku DVDček, tak kdyby ses moc nudila, klidně skoč a můžem se na něco kouknout. Já tam každopádně budu." Wow…no ale zase lepší než se nudit. Sebrala jsem všechnu odvahu…" No a vadilo by, kdybych šla hned?" "Né, vůbec….tak já na tebe počkám." Rychle jsem dojedla a odkráčeli jsme do tourbusu. Teda takovej luxus. O tomhle si můžem nechat jenom zdát…a ta pohovka…páni, to je něco. Vybrali jsme Scary Movie 3, pohodlně se usadili a koukali. Ten film jsem sice už viděla, ale pořád se u toho děsně řechtám a v tu chvíli bylo velice milé, že jsem se nesmála sama. Myslím, že za ty dva dny co Gustu znám jsem ho neviděla, takhle se smát. No, každopádně mu to moc sluší!
Film skončil, všichni už byli zbuzení a nějakým zázrakem se stalo, že bylo půl třetí a my odjížděli zase do haly na zkoušku. Tentokrát už bylo všechno přichystané a nainstalované. Jen kytary se musely znova přeladit. Nejdřív jsme zase hráli my a teď kluci z TH pozorně seděli na bednách před náma a poslouchali a koukali na nás… Já osobně jsem si připadala jak ta největší hvězda planety! Naše zkouška byla za náma, kluci nám vítězně zatleskali a následně si přivlastnili pódium. A na jejich zkoušky jsme se zase nadšeně dívala naše kapela. Řekla bych, že dokonce i Kaře se to líbilo. Mimochodem za celý den jsem s ní promluvila jen "ahoj", "ne", "jo", "myslím, že bude" toď vše. Příjemná konverzace.
Tak, koncert začíná přesně v 19:00 naším vystoupením, která bude trvat cca 35 minut. A nyní je 17:45. Kara už je celkem v poho, i když semnou stále neprohodila valnější slovo, ale směje se, což je příznak právě dobré nálady. Bohužel ona i naši kluci jsou děsně nervózní. Neříkám, že já ne, ale ta jejich nervozita mě znervózňuje ještě víc. A tak, jak je mým zvykem, zhruba hodinu před začátkem mizím z jejich blízkosti a snažím se odreagovat písničkami v MP3. Hrozně moc bych chtěla najít nějaká kumbálek, kde bych byla neviditelná a nerušena ostatními…Ha…povedlo se. Není to sice uzavřená místnost, spíš koutek s trubkami a ponurým světlem. Tak ten bude můj, pomyslela jsem si. Už už jsem byla skoro ve vnitř, ale ouha, zase mě někdo předběhl, sakra. "Ahoj Gustave." Seděl tam chudák úplně sám a na uších měl obří sluchátka. Nečekaně mě ale slyšel a zvedl hlavu. Nepatrně se usmál a pověsil si sluchátka na krk. "Čau, co tu děláš? Ty nejsi s ostatníma?" "Ne, nevydržím s nima v jedné místnosti, jsou děsně nervózní a mě to bohužel taky velice znervózňuje." "Tak to jsme dva nervózní lidi, kteří musí být před koncertem aspoň hodinu sami co?" "Jo, to jo. Můžu?" ukázala jsem na trubku na které seděl. "No jasně, pojď, sedej." Chvíli bylo trapné ticho. Už jsem chtěla říct něco, co by tu chvíli vyplnilo, ale Gustav mě jaksi předběhl. "Ty Jess, můžu se tě na něco zeptat?" "Myslíš tu hádku s Karou?" vytušila jsem. "Jo" odpověděl opatrně. "Víš, něco takového jsem ještě asi ani neviděl. Myslel jsem, že se poperete. Ale…no…moc jsem nepochopil to, jak ti řekla že nemáš žádné rodiče, že se na tebe všichni vykašlali. To jako fakt?" "No…" čekala jsem, že se zeptá přesně na tohle ale najednou jsem nevěděla, co říct… "Ona měla pravdu. Já nebydlím s rodiči. Já….
Prosím, kdyby si to někdo četl, mohl by mi pak napsat komentář? Ráda bych věděla, jak na tom jsem. Dík, Lucis=)

Comet 2008 - HQ (ASP)

30. května 2008 v 18:32 | Evule |  Public events, Awards, TV appearance - 2008
To jsou všechny HQ fotky z Aftershow party Comet. Některé tu určitě jsou a některé jsou zase nové.
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Lieb mich oder hass mich - 3.díl

30. května 2008 v 15:10 | Evule |  FF - Lieb mich oder hass mich
"Jak, snoubenka? A jaktože o tom nic nevím?" zděsím se. Jako bych najednou žárlila! A přitom, celý ta léta, co po mně jel, sem o něj nestála zamilovaně hleděla na idola školy, ze kterého vyrostl úchyl, a na plakát Billa, co teď nejspíš leží v mojí posteli. Asi jsem vážně zešílela!
"Proč by jsi o tom měla vědět? To ty seš ta, která se celou dobu neozvala!" teď už naštvaně říká Seb, zatímco jeho Alice se vypaří s tím, že nám oběma udělá kafe.
"Já jsem se ti neozvala?" chytám se za hlavu a dodám "Myslím, že se potřebuju posadit, nebo omdlím… A myslím, že teď mi můžeš pomoci jenom ty.." Tak se tedy přesunem do JEJICH obýváku. Páni, v životě by mě nenapadlo, že z mýho nejlepšího kámoše, tak to bylo aspoň dřív, se vyklube takový borec!
"No, tak co teda potřebuješ… Tak najednou.." řekne jízlivě.
"Sebe, vím, že se na mě asi teď musíš dívat skrz prsty, protože, nejsem si tím jistá, sem se ti neozvala. A taky si asi myslíš, že jsem blázen. Dívej se, když sem se dnes ráno vzbudila, myslela sem si, že mi hráblo. Poslední, co se mi vybavuje, je to, že sedím za lavicí ve škole a po prstech mi stéká ten "kouzelný prášek", jak si ho nazval a dal mi ho k narozeninám. Pamatuješ, rozbila ho Katie.." posmutním.
"Pamatuju, protože to byla jedna z posledních chvílí, co si se se mnou bavila. V další hodině, měli sme zrovna hudebku, mimochodem tenkrát tvůj nejoblíbenější předmět, se tam objevil hledač talentů. Ty si zrovna něco zpívala. A on byl doslova unešený tvým hlasem. Takže si podepsala smlouvu, začala nahrávat cédéčko, najednou se s tebou chtěla bavit celá škola, a ty si se na mě vykašlala. Přesedla sis za Katie, která ti jako budoucí star uvolnila vedle sebe místo, a mě už si ani nepozdravila. To ani nemluvím o tom, co propuklo po tom, co vyšlo cédéčko. Na školu si kvůli koncertům a všemu tomu okolo neměla čas, takže sis odložila maturitu… Ani jednou si se neozvala. Asi sem byl naivní, když sem si myslel, že ti to třeba dojde. Byl sem jen ten, kdo zbyl, když se s tebou nikdo nebavil, co?"
Když mi tohle říká, nahrnou se mi slzy do očí. Prožila sem svůj sen, ale horší je, že si ho nepamatuju. A co je nejhorší - vykašlala sem se na Sebastiana, a kamarádila s lidmi, co o mně předtím, než sem byla slavná, nestáli. Seb nebyl naivní, to já. Ale úplně nejvíc mě na tom štve, že jsem s tím nemohla nic dělat. Jak se mohlo stát, že sem se prostě jen tak místo patnáctileté probudila jako třicetiletá?
"Poslouchej mě, ať to bude znít jakkoliv bláznivě, a já vím, že bude, já si to nepamatuju! Naposled mám ve svý paměti to, jak sedím za tou lavicí, a pak se probouzím vedle mě neznámého chlapa, a později zjišťuju, že je to kluk, kvůli němuž sem dřív byla schopná udělat všechno! Je tohle normální, sakra? Není! Jediný vysvětlení, které je ale naprosto absurdní, je, že za to může ten kouzelný prášek v tom závaží, co jsi mi dal. To je ale úplná blbost!"
"Koupil jsem ho tenkrát na pouti, co byla ve vedlejším městě… Já na to samozřejmě nevěřil, byla to jen taková cetka.." ušklíbne se. Nevěří mi, tím jsem si jistá. Kdo by taky věřil? Po těch letech, co jsem na něj kašlala, se najednou objevím u jeho dveří a tvrdím mu, že si nic nepamatuju! Seb se zvedne a přinese velké složky.
"Tady máš všechno… Tvůj první rozhovor, photoshoot, různý fotky ze třídy, výstřižky z časopisů, jedny z prvních ocenění.." podá mi to. Takže on tohle všechno skládal k sobě, i když sem ho tak hnusně zradila?
"Theres, ty víš, že umím odpouštět, takže na to zapomeneme, jo? Ale můžeš mi aspoň říct pravdu.."
"Ale co asi dělám? Sebastiane, myslela sem, že mi to všechno vysvětlíš, že mi pomůžeš!" říkám, ale v tom mi zazvoní telefon. Ani nevím, že ho mám v kapse. Tyjo, takový vymakaný? No, časy se mění, a počet peněz na kontu taky, ušklíbnu se. Na displeji svítí "Katie" a u toho fotka ženy, co až moc připomíná moji bývalou spolužačku.
"Co mi chce?" podivím se, ale i tentokrát Seb nejde pro odpověď daleko.
"Ona je přece tvoje pravá ruka, jak ji sama nazýváš. Zařizuje za tebe rozhovory, focení, prostě všechno.. Prostě jste "Nejlepší kamarádky", akorát si nejsem jistý, jestli by tě brala, i kdybys nebyla slavná.." odvětí mi.
To už to radši vezmu "No, kde vězíš? Už máš být v maskérně! Za tři hoďky máte s Billem ten live rozhovor a večer koncert! Okamžitě přijeď!" slyším, jak na mě vříská holka, co sem dřív tak nesnášela.
"To, jaký mám rozhovor a nebo koncert, tě teď už nemusí zajímat. Máš padáka.." řeknu jí a zavěsím.


Terushka







Vše o tetováních Billa Kaulitze

29. května 2008 v 16:29 | Evule |  Articles
(c) .B.A. pro http://tokiohotel30.blog.cz a http://tokio-hotel-de.blog.cz
"Ai, ai byli jsme tu, když jsme na to mysleli...těmto klukům nic neschází... je atraktivní, pohledný, má krásný úsměv a hlas, který vás probouzí horečku, ačkoliv léto brzo příjde...a taky má jedinečný pohled, který překvapí snad každého, kdo ho uvidí a pyšní se třemi krásnými tetování. Jeden z nich je na ruce, jeden je u pupku a třetí je na šíji... ai ai... je tak sexy, že každý by ho chtěl políbit na rty.
FREIHEIT 89
Jak víš, Bill upřednostňuje svobodu... takže nejsme překvapeni, když víš, že mu bylo osmnáct, tak se nechal tetovat na ruce se slovem "Freiheit" což v němčině znamená svoboda a "89," protože v tomto roce se narodil. Někteří říkají, že se to týká spadení Berlínskě stěny.Ale Bill nás ujistil, že jeho tetování nemá nic společného z politikou... je to jeho osobní věc.
HVĚZDA Z PĚTI CÍPY
V roce 2006 se Bill rozhodl si jen tak udělat tetování...a místo, které pro něj vybral už být snad ani víc sexy nemohlo být... ale jeho matka neschvalovala jeho nápad. Dost...hádek! Bill nám tetování ukázal, když bylo hotové! Vydržel nadávky...ale nezměnil ho fakt, že zůstává sexy! jsou to věci, které jeho matka nemohla nijak pochopit...
TAJNÉ TETOVÁNÍ
Mnoho lidí nemá žádné nápady, ale Billova hříva skrývá důležitý detail...jestli by jste zvedli část Billových vlasů a podívali se na krk, dobře by jste uviděli malý TH znak! Je to jeho první tetování...před čtyřmi lety... je to pro něj začátek pro Tokio Hotel! Toto tetování bylo schváleno od jeho matky!

Falešné a další šance - 6.díl

29. května 2008 v 16:27 | Evule |  FF - Falešné a další šance
Juliet
Jak jen to šlo, přijela jsem co nejrychleji k domu Billa, který už čekal ve dveřích.Pozval nás dál.Jen jsme si řekli ahoj, za to Bill s Tomem se mohli objímat celou smrt.Jak jsem zahlédla Amandu s malým, mohla jsem se rozplynout nad malým.Vypadala krásněji než předtím.Lili smutně seděla v křesle a Ray hnedka byl u ní a drželi se za ruku. Sedla jsem si do druhého sedla a prohlížela jsem si Amandu a toho klučína.Bill s Tomem přišli a stáli.Koukali na sebe a pak na mě. ,,Nevím čím začít"řekne Bill a sedne si vedle Amandy a kouká se na toho malého. ,,Prostě a jednoduše Tom utekl"řeknu víc nahlas a hlavu dám do dlaní a rozbrečím se. Na to hnedka ucítím Tomovu ruku, která mě hladí po zádech. ,,Lásko, teď nemůžeme nic udělat.Policie ho může hledat až po dvaceti čtyř hodin jeho zmizení."řekne a já se na něj podívám s ubrečenýma očima. ,,Proboha Tome, ale ne tak malého kluka, jako je Tom"opřu se o křeslo a koukám stále na něj.On jen sklopí hlavu a dívá se někam jinam. ,,Tak zkusíme zavolat policii a uvidíme co nám řekne!"nabídne Bill a já to jen se sklopenou hlavou odsouhlasím. Pak celá místnost ztichne a posloucháme rozhovor, který vede Bill a policie.Jsme v takovém napětí, že stačí aby něco se pohnulo a vybouchla bych. ,,Tak co?"zeptala jsem se rozklepaným hlasem a Tom mě pevně chytl za ruku. ,,Je tu během 10 minut bude vyslýchat, co se jak stalo a hnedka nasadí hlídku aby hledala Toma"řekne a posadí se opět vedle Amandy.Já si stoupnu, pustím Tomovu ruku, poskládám si ruce na hrudníku a začnu chodit od místa k místu. ,,Juliet, chce to jen klid.Neboj brzy se najde"upokojuje mě Bill slovy,ale zřejmě cítím, jak se i on o Toma bojí.
Tom - mladší
Utekl jsem a nelituji toho. Nikdo to prostě nepochopí.Nikdo nepochopí, že chci aby rodina byla v celku a ne takhle poházená.Nesnáším tento život, chci umřít.Tohle nemá cenu.
Právě jsem na mostě a koukám se na řeku, která vede pod mostem a zamyslíme nad smrtí.Ta třpytící se voda mě přímo láká ukončit můj život, i přes to, že mě čeká ještě mnoho situací, věcí.Je mi to jedno.Opřel jsem se o zábradlí a ohlídl se kolem sebe.Mnoho lidí tu právě nebylo,ale stejně to nestačilo k tomu, abych mohl "spadnout". ,,Chlapče, co ty tady právě děláš" zeptá se mě pán, který je mi něčím povědomý,ale nevím čím. ,,Nic, jen se koukám"řeknu vyhýbavě a bokuji na něj s pohledem. ,,ztratil ses?"vyptává se mě dál. ,,No, ne… teda jo."zalžu.Nechci aby zjistil, že jsem právě utekl. ,,Ty jsi spíše utekl, jak tak vidím"ty bláho, on mi čte myšlenky nebo co?na to radši nic neřeknu jen se na něj podívám. ,,Pojď semnou. Dám ti něco k snědku, k pití a pak tě vrátím vašim"řekne a já na něj vyvalím svoje bulvičky.Pomalu se vydá na cestu a já se za ním ohlídnu.Rozběhnu se k němu. ,,Počkejte a jak se vlastně jmenujete?"stoupnu mu do cesty a dám si ruce v bok. ,,Martin"řekne, vycení svoje zuby a podá mi ruku. ,,Tom"odpovím mu a jdu s ním.Cestou k němu mu vyprávím na co se mě ptá.V podstatě na to, proč jsem utekl.Jen se vždy divně zatvářil, až mi to bylo nepříjemné a poté následoval šibalský úsměv.
Bill
Po výslechu policie, jsem se vydal já Tom a Juliet s policií hledat Toma.Hledali jsme ho celé odpoledne a dokonce i v noci.Juliet už každou chvíli málem omdlévala, protože jí to ničilo.Ničila ji představa, že Toma najdeme,ale mrtvého nebo nenajdeme vůbec.Přiznám se, mě už bylo taky do breku.Jen kdo zůstával chladným byl Tom.Ani se mu nedivím, nejedná se o jeho syna. Když bylo kolem půlnoci, poslala nás policie radši domů.Jen jsem pak slyšel,jak jdou na pomoc vojáci, media a hasiči.
,,Tati…"zvolá Lili, jen co otočím klíčkem v zámku.Objemu ji a vezmu do rukou.Vejdu dovnitř a v chodbě mě už čeká Amanda a Ray.Zamnou těsně vejde Juliet a Tom.Vzali Raye a jeli domů.Amanda zůstala v obýváku a já šel uložit Lili.Přišel jsem za Amandou do obýváku a sedl si vedle ní.jen sem tupě a tiše hleděl na konferenční stolek, kde byla pro mě udělaná káva. ,,Bille, je mi to tak líto.Věř mi."řekne Amanda a já už se neudržím a rozpláču se.Ihned mě obejme a brečím ji na rameni jak malý dítě.
Pokračování příště by .B.A.
http://oi63.tinypic.com/ruwiyo.jpg
http://oi64.tinypic.com/wag13r.jpg

http://oi63.tinypic.com/2hgzrex.jpg

http://oi65.tinypic.com/2h3odb8.jpg

TOKIO HOTEL: NOVÉ ALBUM "DREAM MACHINE"
datum vydání: 3.3.2017

TOKIO HOTEL: DREAM MACHINE WORLD TOUR 2017
3/4/2017 Praha - SaSaZu -> koupit lístek

FABIENNE (Kaulitz Remix)
Tom & Bill produkovali remix songu "Fabienne" od německého zpěváka Nisse. Poslech na Spotify

BILLY: EP I'M NOT OK
datum vydání: 20.5. 2016

HINTER DIE WELT - THE TOKIO HOTEL EVOLUTION
film/dokument o Tokio Hotel
více informací zde









http://oi67.tinypic.com/10eom8p.jpg