Leden 2008

Andělé všedního dne 4. - Jofaniel

31. ledna 2008 v 15:24 | Evule |  FF - Andělé všedního dne
Další most, další porada, další starosti. Naše "mordparta" znova na scéně. Hachamel je na mě za tento výraz pořádně vyštvaný, ale třeba taková Gabriela, ta ho už používá taky. Když už jsme zrovna u ní - být anděl stejný jako ona, už ji bezhlavě miluji. Ale já jsem téhle lidské vlastnosti zbaven - a upřímně - nelituji toho.
Nith-Haiah vytahuje knížku - jsem si jist, že to bude od jednoho z těch mnohých autorů, co si myslí, kolik věcí neví o andělech. Mluví o nich jako o namydlených mazáncích v sněhově bílém oblečení, s lidskou tváří, křídly a příjemným úsměvem. Nám a naší průhledné siluetě se to jen těžko podobá. To jen, když se zjevíme, jsme takoví. Ale ani to ne.
"Co to máš?" ukážu na výtisk.
"Průvodce pro vtělené anděly.." odfrkne si.
"Pane bože, co ty lidi nevymyslí.." ujede mi.
Hachamel mě jako správný šéf a "druhý otec" napomene "Neber jméno boží nadarmo, ježíš!!" - když si uvědomí, co právě řekl, musí se smát. Gabriel to připadá natolik vtipné, že spadne ze zábradlí mostu. Křídla, které má jako jediná z nás (jako by tím chtěla vyvrátit, že ji ostatní označují za téměř padlého anděla) roztáhne tak tak. Jak se třepotá ve vzduchu, vypadá to tak kouzelně nadpozemsky. Pak si ale vzpomenu na tu knihu a požaduji po Nith-Haiahovi, aby mi přečetl úryvek.
"Nepřečetl jsem si to proto, že jsem se bůhví jak zajímal o to, co píšou o jejich představách andělů. Jen jsem tam našel příspěvek od jisté Simone. A my víme, že ne jen ledajaké Simone.." vyžaduje si kývnutí od Hachamela. Ten samozřejmě nezklame.
"Tak už to přečti.." vybídne ho Ilmuth.
"Simone pocituje své pocity takto - Jako bych do tohoto světa nepatřila. Už odmala jsem si myslela, že jsem bílá vrána. Spolužáci mi vždy tvrdili, že jsem divná. Trpěla jsem tím, ale teď, když vím, jaký je můj duchovní původ, a jsem si jistá, že jsem vtělený anděl, tak toho nelituji!"
"Tohle by měli zakázat! Něco takového vydat!" rozčiluje se Gabriela, ale já vím, že ji tíží jiná věc. Už předtím jsem si všiml, jak se dívala na toho Billa. Teď máme ale za úkol Simone a tak se konečně vydáme k chatě, ve které teď bydlí společně s jejím přítelem Gordonem. Zastihneme je zrovna v kruté hádce, Simone po svém příteli dokonce hází talíř. Už, už chci podle myšlenek Gordona zjišťovat, co se mezi nimi stalo, ale Hachamel mě zarazí - prý to nebude nutné, ať si to vyřeší sami. Ilmuth se táže, proč po něm háže talíř, jestli je to prý u lidí běžné. Gabriela si z ní vystřelí a vysvětlí jí, že lidským zvykem je rozbít při každé návštěvě talíř společníkovi o hlavu. Ta se ovšem nedá a neuvěří jí to. Nad Ilmuthinou naivitou stejně musím zakroutit hlavou.
V chalupě právě Simone odešla naštvaně do vedlejší místnosti, aby se uklidnila díky jejím andělským kartám. Opět všichni zakroutíme hlavou. Na každé kartě je určitý anděl (kdyby věděla, že tihle už dávno nejsou, nejspíš by ji to hodně překvapilo) a hlásá k ní nějakou moudrost. Vytáhne si kartu s andělem Urielem a s nápisem "Nenechte se zvyklat svým okolím, to vy jste velmi vzácné duchovní stvoření, ne oni.. Jste výjimečná osobnost, hotový anděl.." čte Simone
"Ona vážně věří, že je vtělený anděl?" děsí se Nith-Haiah, i když samozřejmě ví, že hádka mezi Simone a Gordonem bude nejspíš právě kvůli Simoninu uvažování, že to ona je prostě vtělený anděl.
"Jdu tam.." prohlásím, najednou už nejsem průhledné něco, ale donašeč pizzy, kterou si ti dva objednali. Vkročím dovnitř a nezapomenu trošku třísknout dveřmi, aby si mne ty dva vůbec všimli. Pizzu položím na stůl a zdvořile pozdravím.
"Á, díky.." uvidí mě Simone a chce mi zaplatit.
"Na účet podniku, prosím.." usměji se, jak nejlépe umím. Simone se překvapeně podívá a pak se nečekaně zeptá "Máte rád pizzu?"
"Popravdě řečeno, nikdy jsem ji nejedl…" řeknu opravdu popravdě.
"Ne? Tak si dejte s námi.." vybídne mě Simone a Gordon se po ní překvapeně podívá. Nakonec mne přece přesvědčí a už po chvíli přežvykuji spokojeně pizzu. Gordon spolkne sotva jedno sousto a hned řekne kysele směrem k Simone "Jdu šplhat… Vrátím se až večer.."
Chce mu dát pusu, nejspíš se už uklidnila, ale on jí ucukne a ještě s hnusným pohledem na mě utrousí "Dobrou chuť.." Simone se tváří nešťastně, Gordon naštvaně. Tohle má být jejich poslední setkání? Ani pusa na rozloučenou? Asi ano, protože on právě odchází. Když se Simone podívá na místo, kde jsem předtím seděl, už tam nejsem. V tu chvíli se dívám do místnosti oknem a ptám se Hachamela "Takhle to jako necháme?" lituji.
"Samozřejmě, že ne… Budeš se jí muset zjevit.." odpoví a vůbec nereaguje na můj kyselý obličej.

Terushka




los 40

31. ledna 2008 v 5:53 | Evule |  Others - scans 2008

TH budou na "Goldene Kamera"

30. ledna 2008 v 20:14 | Evule |  Articles
Ječící alarm na "Goldene Kamera": Také kapela "Tokio Hotel" obdrží 6.února cenu. A se čtyřmi kluky z Magdeburku bude s jistotou cestovat také hodně mladých fanynek do Berlína.
Sotva přijeli kluci z prázdnin, už přijímají zase ocenění! 6.února bude teenie kapela na "Goldene Kamera", které je propůjčené časopisu "Hörzu".
Magdeburská kapela - 18letá dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi, basista Georg Listing a bubeník Gustav Schäfer - vítězoví v kategorii "Musik National". Před hosty v Ullsteinhalle Axel Springer AG v Kreuzbergu budou také vystupovat.
Úspěch teenie rockerů je skutečně úžasný: Tokio Hotel jsou také v zahraničí oslavováni jako hrdinové. Právě byli v Cannes vyznamenáni jako nejlepší mezinárodní kapela hudební cenou rádiové stanice NRJ.
Od roku 2003 existují "Tokio Hotel", předtím se čtyři kluci jmenovali ještě "Devilish". Jejich debutový singl "Durch den Monsun" přestihl v roce 2005 všechna očekávání a skočil do hitparád. Tokio Hotel obdrželi zato "Bambi" v kategorii "Pop national" stejně tak jako hudební cenu "Comet" a "Eins Live Krone" jako nejlepší nováček.
V roce 2006 získali první Echo a World Music Award (nejúspěšnější německá kapela). V 2007 obdrželi své druhé Echo - vedle mnoho dalších ocenění. Na "Goldenen Kamera" budou vedle jiných, jako jsou Kylie Minogue a Robert de Niro

Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Takže natáčet se to bude 6.února v Berlíně a 8.února to bude na ZDF od 21.15


Jeho matka mě nemá ráda - 19.díl

30. ledna 2008 v 19:43 | Evule |  FF - Jeho matka mě nemá ráda
Autor: Noemka

,,Takže, teď bude lepší, když všichni odsud odejdete a já si tady se slečnou popovídám..."
,,a- a- ale..." namítal Bill .. Stačil jeden jednoznačný pohled doktora a Bill musel odejít...
,,takže… ty jsi ta Noemi, která ničí postupně fanynky?"
,,asi tak nějak..."
,,ale ne jenom fanynky, ale i sebe Billa, Toma, Gustava, Georga a Julii a hlavně- to malé..." ,,taky asi nějak tak..."
,,ne, asi, ale určitě..."
Nejdříve jsem si připadala jak u psychologa, pak jak na preventivní prohlídce, pak jak u gynekologa a nakonec jak v nemocnici...
,,chce to jenom trošku času, jenomže vy ho nemáte... Měli bychom vás hospitalizovat..." ,,cože? Tak to teda ne..."
,,je to jediné rozumné řešení, navíc, mohli bychom do vás dostávat živiny pomocí kapaček a tak se dostanou i živiny vašemu dítěti a neumře v děloze hlady..."
,,to jako doslova?"
,,snažím se vám to vysvětlit jinak, než latinsky, tak se snažte si vybrat..."
,,no, já nevím..."
,,vy nevíte? U tohohle může být jenom jedna odpověď..."
,,ne, nikam nejedu, do žádný nemocnice... Já to zvládnu společně s Julií..."
,,Julie je v tomhle oboru fakt dobrá, tak já jí předepíšu nějaké ty léky, které vám bude dávat pravidelně, ale bylo by opravdu lepší kdyby..."
,,ne, zůstanu tady" řekla jsem rázně…
,,tak fajn, ale.."
,,žádné ale a tečka!" už mě to pěkně štvalo…
,,tak fajn, vy ještě budete vzpomínat na to, co jsem vám říkal..."
,,no, já nevím..."
,,ale víte a to moc dobře..."
,,no, tak možná jo no..." on by mi fakticky jinak nedal pokoj… *TIRED*
O tři měsíce později
-
,,super, už jsi přibrala deset kilo! Jen tak dál..."
,,já se bojím, že to nepomůže..."
,,ale pomůže, musíš tomu věřit... Vždycky je nějaká šance, ty jsi sice skoro vždycky spadla zpátky, ale teď už to vyjde, já už to cítím..."
Po několika týdnech
-
,,musíme ji fakt převézt do nemocnice, tohle už nemá cenu, takhle to přece dál nejde, vždyť se mi doslova ztrácí před očima..." slyším Billa jak říká Julii za dveřmi naší ložnice... V tu chvíli mi stekla slza... Oni mi tolik věřili a já je zklamala...
,,Noemi, takhle to dál nejde, pojď, odvezeme tě tam....."
,,Bille, já tam nechci, opravdu ne, už jsem si toho zažila dost…"
,,ale tohle je něco jiného, nebudeš chodit k psychologovi, neboj..."
,,bojím..."
,,slibuju ti to..."
,,přísahej..."
,,přísahám..." Bill mě chytl za ramena... A koukal přímo do očí...
,,au..." řekla jsem, když mě chytl pevně chtěl mě obejmout...
,,já to nechápu, vždyť přibírala..." divila se Julie…
,,teď už to chápeš?" řekl Bill, když vytáhl z pod postele závaží, který jsem mívala na nohách, abych měla větší váhu..."
,,cože? Noemi! Tys mi celou tu dobu lhala?"
,,Julie, tohle ti vysvětlím, až tady nebude Noemi, teď jí prosím, zabal věci, jedeme do nemocnice..."
,,myslím, že dovolená bude delší než jen jeden měsíc..." řekla Julie otráveně…
,,taky bych řekl..."
,,Julie, je mi to líto..." řekla jsem, když jsem s Julií seděla sama v autě a čekala na Billa a řidiče...
,,ty na mě ani nemluv, já ti důvěřovala, ale tohle už ti jenom tak neprojde, jenom samé omluvy, samé slova, žádné činy... Tohle je nejhorší případ, který jsem kdy zažila, ty čekáš dítě a ještě ho zabíjíš... Uvědomuješ si vůbec, že se může narodit postižené?!"
,,ale doktor říkal..."
,,ale doktor říkal, doktor říkal... On ti snad říkal, že máš přibrat ne?"
,,jenomže já jsem už tak dost tlustá!"
,,Noemi! Vzpamatuj se! Vždyť vážíš 36 kilo a je ti dvacet pět let a jsi těhotná! Víš vůbec o tom, že některé choroby ti na ultrazvuku nezjistí?!"
,,tak, můžeme jet" řekl Bill, když donesli s řidičem tašku do auta... Chytla jsem Billa za ruku a položila si ji na koleno... Pěvně jsem ji svírala celou cestu... Byla to pro mě ta největší opora v tuhle chvíli...
Jakmile jsme dorazili do nemocnice, už byl kolem nás humbuk jako vždycky, všichni mě hnedka dávali na vozíček, abych jsem se nezhroutila a podobně...
Tohle už mě nebavilo, pořád dokola, ale co nadělám...
,,takže jste se nakonec rozhodli pro to nejlepší řešení?"
,,ona totiž přibírala jenom tak... Dávala si závaží na nohy..."
,,aha, no to je obvykl u těchhle holek"
,,kdyby ale myslela alespoň na to dítě!"
,,no jo, jenomže to není tak jednoduché, pokud si lehce zvyká na nějaké věci..."
,,ona si lehce zvyká na ty špatné věci, ty, které ji neprospívají... Jsem zvědavá, co na to poví její mamka..."
,,ona to ještě neví?" zděsil se doktor...
,,no, já nevím, já jsem jí o tom nic neříkala, ale jako...Z časopisů je to jednoduché..."
,,podle mě se to píše v Bravu a podobně..."
,,a hlavně v BILDU" dodal Bill znechuceně...
,,no, ale to není český deník... No nic, pojďte dál, než sem dorazí novináři..."
Doktor mě zavedl na pokoj, kde budu mít prý soukromí, jenomže jak můžu mít soukromí s prosklenýma zdmi? :( Jinak tam byla televize, dvd, video, hi-fi věž...
,,děkuji, jenomže..."
,,jenomže?" zeptala se zle Julie podrážděně…
,,už nic..." Raději jsem se stáhla…
Takže, půjdete na vyšetření a pak si vás tady necháme, dokud neporodíte...
,,cože?! Vždyť to bude celá věčnost"
,,jak jinak nám prokážete, že přiberete a to dítě bude zdravé?! Hlavně v tom osmém až devátém měsíci, kdy už se všechny ty žlázy a nervy propojují musíte mít dostatek živin v těle jak pro sebe, tak pro to dítě. Pokud by jste ale nepřibírala, tak bude podvyživené..."
,,to je strašné..." řekla jsem se slzami v očích.
,,vůbec si nedokážu představit, jak to zvládnu..."
,,to zvládneš, my ti všichni pomůžeme, opravdu a jak přijedeš za mamčou do Štramberka, tak bude koukat, jak nejsi úžasná..."
,,díky" řekla jsem s úsměvem... Julie se jenom přísně a naštvaně podívala, ale v jejích očích bylo vidět, že tam nějaká kapka důvěřivosti je...
Když uběhly další dva měsíce, přibrala jsem na váze čtyři kila. Mi to připadalo někdy málo, někdy až moc... Někdy jsem si připadala strašně tlustá, někdy až moc hubená... Asi to bylo řízené náladou... Jenomže živiny se musely dostavit dítěti co nejrychleji, takže jsem měla napojených plno hadiček do těla, abych jsem jich měla v těle dost. Doktor říkal, že až se mi jich tam dostane dost, tak už pak budu možná lehce přibírat...
Za nějaký ten čas
,,takže slečno, nebo paní?" řekl nadšeně doktor, když jsem měla 46 kilo a měla pořádné bříško.
,,jaký je ten termín?"
,,no, já nevím, kdy jste říkal, že se má narodit to dítě?"
,,přibližně ke konci srpna"
,,no, tak nás s Billem napadlo, že by to mohlo být v den jeho narozenin. Myslím, že by to bylo při jeho profesi nejlepší, slavili bychom v jeden den a pamatoval by si to. I když, podle mě by na tenhle den nezapomněl..."
,,to bych teda nezapomněl" řekl Bill, když vešel do dveří s krásným úsměvem. Za jeho zády stála Julie.
,,tak jsi to dokázala zase o trošku." usmívali se na mě jako sluníčka...
,,už se blíží začátek srpna"
,,jo a já trčím tady.." řekla jsem smutně
,,ale má to krásné výsledky..." namítl doktor...
Když jsem po měsíci ležela na poporodním pokoji, teprve jsem si uvědomila, co jsem vlastně dělala. Přibrala jsem na padesát kilo a jsem spokojená s tím, jak vypadám, nejsem bílá, ale opálená, nezvracím, ale v klidu jím. Mám krásnou zdravou holčičku jménem Heriett a obvolávám přátele, že 1.9. se budu vdávat v Tokiu. Těm, co bydlí ve Štramberku oznamuji, že se budu vdávat 7.9. ve Štramberku v kostele a Billovým známým a mým známým v Berlíně oznamuji datum na 24.9.
Kika je zase zpátky s Tomem, já se usmířila s Kikou a slíbila mi, že Billovi neřekne o mém románku s jeho bratrem.
,,ahoooooooj" zakřičeli všichni, když vrazili do pokoje.
,,ahoj Bille, Tome, Kiko, Saki, Davide a Julie!" odpověděla jsem jim šťastně.
,,tak, máme nádhernou dcerušku Heriett a jsem šťastná!"
,,víš o tom, že je za týden svatba?" oznámil Bill šťastně.
,,vím a už se nemůžu dočkat"
,,víš co to znamená?" ozvala se Kika...
,,že půjdeme nakupovááááát!" dokončila jsem proslov...
Už od sedmé třídy jsme každá věděla, na co ta druhá myslí, jedna začala větu, druhá ji dokončila, byly jsme jako jednovaječné dvojčata, přitom jenom nejlepší kamarádky. To ona mi vždycky pomohla, když jsem byla na dně. To ona mě podporovala, když jsem musela chodit k psychologovi po tom, co jsem se pokusila o sebevraždu, ale zázrakem mě ona zachránila, protože má stejnou krevní skupinu... Ona mi ve všem pomáhala a já byla vždycky až ta za ní, ta, za kterou jsem se mohla schovat, když jsem se bála.... Zatímco já jsem ji teď podrazila nohy. Spala jsem s jejím klukem, což jsem neměla dělat, ale ona i přes to, mě má ráda, přes to bude držet tajemství...
,,haló, Noemi..."
,,co, co?" řekla jsem, když jsem se probudila ze zamyšlení...
,,na co myslíš, že s námi nekomunikuješ?" koukla jsem na Kiku a ta znala odpověď...
Jenom se pousmála a kývla.. ukázala prstem na mě a pak na ni... Já zase věděla, že ví, na co já myslím...
,,tyhle jsou nej nej nej nej nej na světě!" oznamovala radostně Kika, když mi donesla šaty, které jsme objevily v jednom obchodě.
,,máte objednaného toho tatéra?" namítla pak rychle.
,,toho má na starosti Bill i hudbu a takový ty kravinky, já mám na starosti hosty, oblečení a dohromady s Billem a Julií máme jídlo...♥"
,,víš co je super?"
,,ne"
,,že jsi to zvládla..."
,,co máš na mysli...?..."
,,no, byla jsi těhotná, ale těžká anorektička... Ale přesto jsi to zvládla a dostala se z toho kvůli tomu dítěti..."
,,a víš co je pro mě super?"
,,ne, povídej.."
,,že jsem tě tolik zradila, ale tys mě ještě podpořila a prostě..."
,,hele, tohle už je minulost, teď mysli na budoucnost..."
,,tak fajn, tak tyhle?"
,,taky se ti líbí?" stačilo se usmát a už jsme stály u pokladny.
Druhý den ráno začal všechen ten fofr.
...

Interview po NRJ Awards

30. ledna 2008 v 16:47 | Evule |  Videa - překlad
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Bill: Jsme velmi šťastní a velmi potěšeni. Nemůžeme tomu uvěřit. Co se stalo během těchto dvou let, je to mimořádné. Být tady, úspěch ve Francii, být tady na NRJ Awards v konkurenci s tak skvělými umělci...je to opravdu děsivé...
Tom: Tahle cena má hrdé místo, protože je to naše první cena ve Francii, která jde přímo od našich fanoušků.

Víte, že díky vašemu úspěchu ve Francii, se hodně mladých lidí chce učit německy?
Bill: Ve skutečnosti jsme velmi šťasní a trochu překvapeni, protože jsme si nikdy nemysleli, že bychom mohli dělat něco pro školu. Protože lehce rozumíme, že někdo nemá náladu, učit se do školy!
Tom: Je to jistě poprvé, kdy může být náš učitel němčiny na nás pyšný.

TH: Mockrát děkujeme!


Velký US - fancheck

30. ledna 2008 v 15:29 | Evule |  Articles
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

V únoru mají Tokio Hotel svoje první koncerty v USA! Jaké tam mají šance? Bravo startovalo bleskovou anketu a na místě se ptalo mladistvých…
Teď to bude vážné: V únoru makají Tokio Hotel na USA, aby dobyli zemi. Ale jak si tam Bill (18), Tom (18), Gustav (19) a Georg (20) povedou? Zpravodaj Brava Andreas Renner to testoval na slaveném hollywoodském bulváru v Los Angeles s postery TH a iPodem, na kterém měl anglické hity TH: I když nikdo o kapele neslyšel, promítají se TH extrémně dobře. Vzhled a zvuk přesvědčil! 15.března budou hrát kluci svůj prví koncert v Hollywoodu. Potom následuje Anaheim a New York (Anaheim je zrušen). Dříve dokonce dva koncerty v Kanadě. Šílené: Show v New Yorku a Kanadě byly během pár minut VYPRODANÉ! "Telefony se nezastavily", konstatuje manažerka koncertu Barbara Skydell. Proto vyžádala americká nahrávací společnost, že kapela musí přijet dříve! Tokio Hotel odmítli! "Naše vystoupení na "Goldenen Kamera" 6.2. v Berlíně jsme nechtěli v žádném případě odříct", říká Tom jasně. "Všichni fanoušci jsou smutní, že nemůžeme být na Echu, uvidí nás potom aspoň v TV…"
Layla (17) a Rebecca (17)
"Wow, zní superně. Vůbec ne německy, ale spíše americky. S touto hudbou budou mít u nás určitě velký úspěch."
Aubrey (17)
"Tyhle songy rockují. Zní docela cool. Ale také nic obrovského. To je školní kapela?"
Clair (15) a Sarah (15)
"Vypadají skutečně cool. Především tenhle Bill. Je opravdu sladký. Když tady kluci zahrají koncert, uvidíme je živě…"
Maya (17) a Zoe (17)
"Nevypadají špatně, obzvlášť tenhle Bill. Ale do mdlob bychom z nich neupadli. Ta hudba taky není naše věc - víc se nám líbí Jonas Brothers.
Alex (14) a Kim (14)
"Jejich song "Scream" zní docela dobře. Ale účesy obou bratrů jsou už něco jiného. Kdybychom tak přišli do školy, měli bychom zlost na krku."
Jenn (17) a Arianna (17)
"Tenhle Bill je skutečně totálně zostřený. Máš jeho telefonní číslo? Neměli bychom nic proti, když by nám zahrál jeho songy na nějakém intimním soukromém koncertu…"


Andělé všedního dne 3. - Bill

30. ledna 2008 v 14:15 | Evule |  FF - Andělé všedního dne
ANDĚLÉ VŠEDNÍHO DNE 3 - Bill

Nechci ho vidět takhle. Nechci, aby se trápil. Copak nedokáže pochopit, že tím to bude ještě horší?! Vlastně ani nelituji toho, že jsem se nechal vyšetřit až teď. Kdybych to věděl už předtím, chodil bych na chemoterapii a možná bych přežil. Ale jen možná. Zato když jsem si nebyl jistý, že mi něco je, užíval jsem si každý chvilky, byl v kontaktu se všemi fanoušky, s kapelou projezdil celý svět, viděl všechny ty vyprodaný haly v Evropě, Asii, Americe… Zažil ten úžasný koncert v Tokiu, s klukama vymetal všechny kalby… a taky potkal holku svých snů. Pauline jsem znal jako fanynku už předtím, ale teprve potom, co mi právě Tom otevřel oči, i jako ženu. Byl jsem přesvědčený, že jsme si souzení, tak proč to teď tak musí skončit? A to jsme navíc rozhádaní.. I s Tomem jsem měl po velký hádce, ani nevím, co mě to napadlo, že jsem ho obejmul a vše mu řekl.
"Musíš to zavolat mámě.." rozhodne Tom.
"Cože? Tome, ty ses zbláznil? Uvědomuješ si, že je na dovolený a tím že jí ji nejspíš zkazím?"
"A myslíš, že když přijede a ty budeš mrtvý, tak bude v pohodě? Bille, uvažuj, musí na to být připravená…" hustí to do mě Tom. Proti svý vůli vytočím její číslo. Kéž by to nevzala, prosím!
"Ano, Bille?" Když slyším mamčin hlas, nemůžu jí to říct. To prostě nejde.
"Ale nic, já jen… Jak se máš?" snažím se mluvit nenuceným hlasem.
"Jde to… Jen jsem se pohádala s Gordonem… Vypadá to, že dnes půjdeme šplhat každý někam jinam. Ale zítra už se to určitě spraví, neboj, zlato.." slyším mámu. Aspoň někdo může říct, co bude zítra, když já nevím, jestli pro mě ještě nějaké zítra bude. "A co vy dva s Tomem? Už jste se usmířili?"
"Jo, mami… Já… já už musím končit, měj se a dávej na sebe na těch skálách pozor, jo?" říkám jí.
"Neboj, je to bezpečný, nemůže se nic stát.." ujišťuje mě máma a pak zavěsí..
"Měl si jí to říct.." kroutí hlavou Tom. Já už mám ale v hlavě jinou myšlenku. Musím se rozejít s Pauline. A to dost drsným způsobem. Aby mě raději měla za grázla a netrápila se, až… až tu nebudu. Vždyť líp se jí bude vzpomínat na kluka, co ji zlomil srdce, než plakat nad hrobem někoho, koho považovala na svého vysněného muže, jak sama řekla. Popadnu mobil a hned vytočím její číslo.
"Zlatíčko, Bille, co se děje?" promluví tím svým sladkým hlasem. Už chci začít taky pěkně, ale nakonec mi dojde, že vlastně nesmím.
"Neříkej mi zlatíčko… A vůbec, tys to za celou tu dobu nepoznala?"
"Co jsem měla jako poznat?"
"Jen jsem tě využíval! Byla to sázka, chápeš? Až jsem dostal prachy, za to, že jsem se s tebou vyspal, byl jsem s tebou jen z lítosti.." říkám chraplavým hlasem. Bože, takhle hnusně lhát! Ale co jiného mám dělat? Bude lepší, když umře někdo, kdo jí zlomil srdce a celou dobu ji podváděl, což si bude teď myslet, než ten, koho milovala.
"Cože? Nemáš horečku? Víš co, letím k tobě… Za chvilku jsem tam…" řekne a zavěsí. Tom se na mě podívá a klepe si na čelo. Vím, co si myslí. Tímhle jí moc nepomůžu, jenže opak je pravdou. Copak jí dokážu takhle naživo říct všechno, co v tom telefonu? Najednou se mi zamotá hlava a padne na mě únava. Bille, no tak vydrž to, musíš jí říct, že je konec, teprve pak se můžeš složit! zní mi pořád v hlavě. Zvoní zvonek, ale já ten zvuk nevnímám. Hlava mi třeští stokrát víc.
"To bude Pauline, Tome… Běž jí otevřít a řekni jí… Nevim, prostě jí něco řekni, třeba, že bych se pozvracel, kdybych ji musel vidět, nebo tak něco… Běž s ní do parku a utěš ji. Nabídni pomoc a tak dále. Hlavně jí prosím neříkej to s tou nemocí!" prosím ho. Tom sice zase zakroutí hlavou, ale udělá co řeknu. Slyším od dveří hlasy, chvíli se soustředím, jestli mluví Tom nebo Pauline, ale pak je i to na mě příliš. Hlava mi bude snad explodovat… Proč už nemůže být konec?!

Terushka




2 video hotovo

30. ledna 2008 v 5:44 | Evule |  News
DRUHÉ VIDEJKO JE NA SVETE! / THE SECOND VIDEO IS HERE!


Ahoooooj!!!!
Trosku jsme si pospísili a proto je tu druhé videjko o den drív!!!
Je samozrejme zase zverejnené na youtube a najdete ho i na úvodní stránce profilu!
A znovu je tu na Vás velká prosba! Posílejte opet odkaz na nase videjko Thckum!
Je to stejné jako minule - zkopcete si tento text:
"Hallo Jungs,

wir haben euch schon unser erstes Video gesendet! Und wir haben euch versprochen, dass das kein Ende ist!

Also, jetzt haben wir für euch unser zweites Video!

http://www.youtube.com/watch?v=la5e0kYc1-c

Ihr könnt in kurze Zeit nächste und nächste Videos erwarten!!!

Besucht auch unser myspace Profil und schaut an, wie viel Fans hat schon diese Aktion teilgenehmt!

www.myspace.com/tokiohotelzurucknachtschechien

WIR VERMISSEN EUCH UND WIR WOLLEN EUCH ZURÜCK!!!!

Eure tschechische Fans!"

Text poslete Thckum zase na jejich ofisl email: fans@tokiohotel.de, ofisl myspace profil: www.myspace.com/tokiohotel a ofisl youtube profil: www.youtube.com/user/tokiohotelchannel

Prosím, udelejte to, protoze cím víc vás to posle, tím vetsí sance je, ze si nás THcka vsimnou!

Díky moc!

Andělé všedního dne 2. - Hachamel

29. ledna 2008 v 19:41 | Evule |  FF - Andělé všedního dne
Ještě co se týče té inspirace - ok, měla jsem říct už na začátku, že tahle povídka je inspirována stejnojmennou knížkou od Viewegha. Pokud Vám to vadí k tomu, aby jste to četli, tak to mě sice mrzí, ale co se dá dělat. Já budu psát dál, i kdyby mělo být stokrát víc záporných komentářů než kladných…


ANDĚLÉ VŠEDNÍHO DNE 2. - Hachamel

"No, to by jsme měli… Ti dva se usmíří… Musíme do Rakouska, je tam jejich máma, ještě před jejím pádem ze skály jí musíme do hlavy vehnat ty nejlepší vzpomínky na její dvě dvojčátka.." ochraptělým hlasem řeknu. I když to nerad přiznávám, i mně občas osudy těch nešťastníků nahánějí kůži. Ale jakožto šéf to moc nesmím dávat najevo a naši skupinku poslední naděje ujišťovat, že všechno smrtí nekončí. Ale to není pravda, nekončí jen u toho, kdo v to věří. Kdo až moc miluje život, pro něho vše smrtí končí. Takhle to bohužel je. Nikdo nemá tolik štěstí, aby byl šťastný úplně vždycky.
Už natahuji nohu z okapu, když si všimnu, že Gabriela se stále dívá do okna. Nereaguje, ani když na ni mluvíme.
"Počkejte chvíli…" zarazí nás. "Chci si poslechnout, jestli mu to Bill řekne. To o té leukémii.."
Zakroutím hlavou. Samozřejmě, že ví, že mu to řekne. To víme všichni. Ale chce to i vidět. Někdy její zaujetí a lítost nad tímhle nechápu… Teda spíše, proč ji to u někoho mrzí a u někoho méně. Ale na druhou stranu - umřela mladá, má na to právo. Ani nestihla všechno pochopit, a v jejich 18 letech to najednou přišlo. Nikoho nezajímalo, že umírá, ani její vlastní rodiče. Vlastně jí bylo jedno, jestli odejde. Tady je jí lépe, mezi anděly, co si jí váží, i když se někdy chová jako padlý anděl - právě proto nemám rád, když přijde s černě nalakovanými nehty. Pořád jen kouká do okna, sleduje každý pohyb Billa a Toma, jak Billovi dopadají slzy na rameno Toma a jak se rozpovídá…
"Tome, já ti musím něco říct… Byl jsem v nemocnici… Už dlouho jsem věděl, že se mnou něco je, tušil jsem to. Ale nechtěl jsem si to připustit. Naše úspěchy se rozjížděli a já před sebou pořád viděl těch pět slov - "Tokio Hotel - Nejlepší kapela světa". Všichni nám říkali, že na to máme, že budem živé legendy, slavnější než Beatles nebo Rolling Stones. Jo, jasně, patřila nám celá Evropa, Ameriku jsme měli v ruce - ale mně to nestačilo, chtěl jsem víc. Když už do něčeho jdu, udělám to pořádně… Ale nedošlo mi, že to bude až tak vážný.." Bill hlasitě polkne a Gabriel ukápne slza. Vždyť říkám, moc to všechno prožívá.
"Co je ti? Jsi nemocný? Mluv, Bille!" skoro křičí Tom.
"Já… mám leukémii.. doktoři říkají, že do týdne umřu…" domluví Bill.
"Cože? To má být vtip? Nějaký vtip, skrytá kamera? Bille, řekni, že to není pravda! A pokud je, copak už není ani naděje?" reaguje okamžitě Tom.
"Je to pravda, o takovýchle věcech bych rozhodně nevtipkoval! Naděje?! Jedině chemoterapie, ale stojí mi to za to? Stejně není jistý, že bych přežil.. A já bych si ty poslední dny chtěl užít, Tome, myslím, že zrovna ty to chápeš.." najednou se mu sekne hlas. Teď už pláče i Ilmuth. Pořád mě překvapuje, jak můžou andělé plakat. Dobře, Gabriela, to je něco jiného, ale Ilmuth? Možná to je jen tím, že je nováček.
"Někdy bych byla raději, kdybychom dopředu nevěděli, že umřou… A společně s nimi ještě měli víru, že přežijí… Co můžeme udělat teď? Možná se i ušklíbnout nad jejich naivitou… Proč to vlastně děláme, když není jiné východisko?" začne Gabriela. Jak jinak…
"Ale já o tebe nechci přijít! To není možný! Zrovna teď!" vříská Tom. Podívám se na něj a okamžitě vím, že takový normálně nebývá. Štve mě, že sem nezabránil tomu, aby mu to Bill řekl, kdyby to Tom nevěděl, mohl by umřít aspoň v klidu. Ale tím pádem by si Bill vyčítal, že mu to neřekl, ale už by bylo pozdě, na všechno pozdě…
"Musíme letět… Tohle ať už je mezi nima.." chytnu našeho "téměř padlého anděla" za ruku (někdy se až děsím své náklonnosti k jiným andělům, hlavně proto, že my milovat neumíme - v tom je právě Gabriel výjimečná) a vydáme se vstříc Rakousku, abychom udělali vše, co je v našich silách.
"Zjevíme se jí?" táže se Ilmuth.
"Ne, samozřejmě, že ne… To jen v krajních situacích.. A tohle nejspíš nebude jedna z nich.." řeknu. Jofaniel si povzdychne a pak už opravdu odlétáme.. Ovšem ani anděl jako já nemůže tušit, že tohle krajní situace opravdu bude..

Terushka

Jeho matka mě nemá ráda - 18.díl

29. ledna 2008 v 18:18 | Evule |  FF - Jeho matka mě nemá ráda
Autor: Noemka

Tohle všechny zarazilo…
,,Jak bych to řekl… Noemi je strašně hezká holka, jenom je tak trošku víc hubená…"
,,takže.. Není na co sáhnout?"
,,tak takhle bych to neřekl… Je podle mých představ, jen mi na ní něco chybí… Navíc, je to holka Billa…"
,,takže, nic by sis s ní nezačal?"
,,kdyby byla volná, tak bych o tom i uvažoval…"
,,tohle je sice stará písnička, ale doslechlo se taky, že jste se před nedávnem setkal s Annou- Katrin..."
,,ježiši, kam vy na to chodíte?" rozesmál se Tom
,,je to pravda nebo ne?"
,,no, jako… setkal… Byla to spíše velká náhodička, nic cíleného… Prostě jsme jenom šli do Aera, kde jsem s ní dříve pařil a prostě, byla tam taky…"
,,jak to probíhalo?"
,,jak by to asi mohlo probíhat… Já k ní nic necítím… Pokud nepočítám tu nenávist…"
,,proč ji tolik všichni čtyři nenávidíte?"
,,tohle je pořád jedna a ta samá písnička… Chtěla zničit jak mě, tak i kapelu. A tohle se neodpouští, jen ve vyjimečných případech.."
,,jak jste na to vlastně přišli?"
,,promiňte, ale tohle je minulost, ne přítomnost, ani budoucnost…"
,,tak fajn, tedy jiné téma… Mohl by ses ještě nějak vyjádřit na téma Kristýna- hádka a téma?" ,,jako, téma naší hádky?"
,,ano, přesně tak…"
,,no, tohle téma je dost choulostivé a velice nehorázné, raději ne…"
,,mohlo by to zaskočit někoho z kapely?" … proč se mi zdá, že ví o mém poměru s Tomem?... ,,myslím, že ano…"
,,víc k tomu neřekneš?"
,,ne…"
,,tak tedy přejdeme ke Gustavovi… Gustave, už někoho máš?"
,,heh, zajímavá otázka…" zazubil se Gussi
,,bude taky zajímavá odpověď?"
,,jéjda, jak pro koho..:"
,,ha, že by novinka?"
,,ne, nikoho nemám, pořád při starém…"
,,takže kdyby se nějaká fanynka ptala, jestli s ní chceš chodit, přijal bys nabídku?"
,,no, tak to asi ne, páč bych ji ani neznal… Prostě nic…"
,,aha… Nedala se přehlédnout vaše procházka po Tokiu, viď Bille?... xD" Bill zčervenal… ,,jak jsi ji prožíval ty, Gustave?"
,,strašně hezky, bylo to něco suprovýho, než jsme byli slavní, žili jsme v zapadákově a teď prostě… Když jste v největším městě na světě, tak vám to přijde strašně nemožný, ta minulost... Pro někoho je úplně normální, být v takhle velkým městě…"
,,takže sis to náramně užíval?"
,,přesně tak! Jako celý zbytek kapely"
,,Georgu, co ty, jak sis užil ,,procházku,, Tokiem?"
,,superní…" řekl introvertně Georg
,,takže tam měl takový největší zážitek jen Bill?"
,,no, asi tak nějak…"
,,Bille, jak jsi prožíval líbačku s tokijskou holkou?"
,,nebudu se k tomu vyjadřovat…" zrudl jak rajče… xD
,,jak to, že vás Noemi nedoprovodila?"
,,ta spala jak ta kláda…" dodal Tom.
,,tak, už se s vámi loučím, hodina uběhla…"
,,jo, jo, jasně, a pokud možno, tak až se vrátíme zpátky do Německa…=)"
,,jenže to je až za dlouhou dobu… Takže se ještě uvidíme tento měsíc…"
,,neeee xD" rozesmála jsem se..
,,Teda ten byl vlezlý…" řekla jsem, když konečně odešel..
,,si piš, prý Anna Katrin… Taká kráva, bych ji nejraději odpálil kulometem…" Nevím proč, ale Bill byl strašně potichu…
,,Bille, stalo se něco?"
,,ne, nic, co by? Jenom jsem tak uvažoval, že když máš tu anorexii a jsi těhotná, tak to ohrožuje ne jenom tebe, ale i to dítě…"
,,já zajdu k doktorovi, slibuju…"
,,no, ale to slibuješ už pěkně dlouho…"
,,já vím, ale teď fakt…"
,,chápeš to, ale, že to dítě může být klidně postižený?"
,,chápu… Proto půjdu za tím doktorem…"
,,no, to doufám…"
,,doufám, že už tady nepřijdou žádní novináři…"
,,ne, dneska už by neměli…"
,,neměli?"
,,ne, neměli…"
,,bože…"
,,když ti to tak leze na nervy, tak proč sis mě vybrala?"
,,hm, tak fajn, když si tolik přeješ, abych jsem odsud vypadla, tak hnedka po tom, jak se vrátíme můžeš zrušit termíny a já se odstěhuji zpět do Francie, protože tam si mě Herold alespoň trošku vážil!"
,,Julie?"
,,ano?"
,,potřebuji pomoc"
,,jistě, cokoliv, co se děje?"
,,já.. potřebuji k tomu doktorovi…"
,,jo, jasně, už jsem volala do místní nemocnice, že tady máme anorektičku, která čeká dítě, aby o tom nikde nemluvil… Prý přijede už zítra"
,,už zítra?"
,,jo"
,,ale vždyť já… Potřebuji se ostříhat, nalakovat si nehty… Musím se upravit…"
,,ty? A upravit? Na co prosím tě…"
,,zlato, promiň…" ozvalo se za mými zády…
,,ale copak, přišel ses usmířit?"
,,asi tak nějak, ale prostě, musíš uznat, že jsem měl pravdu..."
,,jo takhle, ne na usmířenou, ale na to, abych jsem ti řekla, že máš pravdu jo?"
,,přece jsi věděla, do čeho jdeš, a pokud chceme mít od těch novinářů pokoj, tak jim ten rozhovor prostě dát musíme..."
,,ale proč na dovolené? Vždyť tohle se dá nazvat nijak jinak, než pracovní dovolená"
,,já vím, ale....Už to nebudeme řešit..." řekl na usmířenou a objal mně… ,,to bude asi nejlepší, tys mluvila s Julií o tom doktorovi, viď?"
,,jo, páč jsem ti to slíbila..."
,,jinak bys o něm ani nemluvila?"
,,ne, to ne, dělám to jak pro sebe, tak pro dítě, ale taky pro tebe..."
,,to rád slyším... =)"
,,hele Bille a co ty a anorexie?"
,,jak se mě na tohle téma můžeš ptát, když jsem dneska sežral skoro celé tři pizzy sám!"
,,tak promiň... xD"
,,zlato, ale víš o tom, že se dá z anorexie vyhrabat jenom pravidelnou stravou?"
,,já vím, ale... Nějak to nejde..."
,,co nejde?"
,,stravovat se pravidelně..."
,, Julie ti pomůže... =) Viď?"
,,jasnačka!" =)
,,jenomže ona nemá problém jenom s anorexií, ale i s bulimií..." ozvala se ode dveří…
,,cože?!"
,,přesně tak, prostě... Když do ní někdo něco narve, tak to vyzvrací..."
,,no to snad ne, jak jsem to mohl přehlédnout?"
,,naprosto v klidu, ti to vysvětlím- nebyl jsi s ní, když se do toho dostala... A navíc, ona je hrozně návyková holčina... Dyk ve dvanácti se začal řezat do ruk!"
,,ale to už bylo dávno!" obhajovala jsem svoji osobu...
,,cože?!" vykulil oči Bill.
,,co se to tu řeší?" ozvalo se po zaklepání. Ve dveřích jsme všichni spatřili Toma... Pak přišel Georg s Gustavem-
,,něco nám uniklo?"
,,ne, nic, co by bylo pro vás důležité... =)"
,,ale tak, pro nás je důležité všechno, co se točí okolo tebe, Billa, Tokio Hotel, fanynek...a tak dále..."
,,já vím, ale tohle je jenom mezi mnou, Billem a Julií..."
,,to je snad s tou anorexií?" ozval se Tom.
,,Ty o tom víš?!" vyhrkl Bill
,,jasně že to tom vím... Už v letadle jsem si všiml, že chodí po každém jídle zvracet- když do ní někdo něco narve..."
,,hele, vy jste se na mě snad spikli, nebo co?!"
,,ne, nespikli, proč?" řekli sborově…
,,no, jako, že vy tadyk... Upe nasravatoři!" řekla jsem komicky…
,,cooo?" vylili na mně bulvy..
,,no, to neřešte, já se jdu koupat... pa, pa =)" Zašla jsem si pro plavky, lehátko a vyrazila k moři...
Asi okolo sedmé hodiny jsem se vrátila domů a uvařila si čaj. Opět dietní. Ale to už mi ho Julie vytrhla z ruky, nasypala do toho šest lžiček cukru a několik citronu...
,,a co moje štíhlá linie?"
,,tady je nám úplně jedno, jestli jsi na kost hubená, nebo na špek tlustá..!"
,,ale mě to jedno není!"
,,to vidím"
,,co vidíš?! Že chci být hubená?!"
,,že se vidíš tlustá a proto pořád hubneš...!"
,,vždyť jsi hubenější než Victoria Backham!"
,,jo? Mi se nezdá..." podívala jsem se na své ruce podivně…
,,ještě před pár hodinami jsi se tvářila vážně a chtěla jsi zachránit svoje dítě, a teď najednou nic? Všechna snaha se rozplynula?!"
,,však tu ještě nepřišel doktor, aby mi poradil..."
,,ty nemůžeš mít dítě, ty jsi tak lehkomyslná a necílevědomá, až to pěkné není! A teď si hezky vezmeš tenhle rohlík s jogurtem a k tomu ten mrtě přeslazený čaj"
,,tak když jinak nedáš..." odcházela jsem do pokoje...
,,kam jdeš?"
,,no do pokoje, sníst si večeři..."
,,ne, ne, ne, ty to hezky sníš tady přede mnou... A pak tady počkáš půl hodiny..."
,,proč půl hodiny?"
,,abys to nevyzvracela...."
Když jsem to všechno snědla, čekala půl hodiny... Myslela jsem, že omdlím... Ne, nemyslela, já to věděla... Už jsem viděla před očima jenom tmu...
Slyšela jsem Billa jak něco říká Julii…
,,nepřehnala jsi to trošku s tím jídlem?"
,,ne, nepřehnala, tohle je normální reakce na jídlo po dlouhé dob..."
,,bože... Proč mi to děláš zlato?"
,,já za to nemůžu" zašeptala jsem…
,,už je při sobě..." nejdřív jsem otevřela jedno oko, viděla Georga, Gustava, Davida, ... Ale Bill nikde, otevřela jsem druhé... Uklidnilo mě to, viděla jsem Billa, Julii a Sakiho.
,,jak dlouho jsem takhle ležela?"
,,celou noc..."
,,to tady tak dlouho stojíte?"
,,ne, jenom Bill tady strávil celou noc v sedě... Proto ty kruhy pod očima a jeho unavené oči..." dodal Gustav...
,,ježiši, to jsem nechtěla... Opravdu, promiň mi to..."
,,nemáš se za co omlouvat... Doktor má za chvilku přijít... A bude pak už všechno v pořádku..."
V tu chvíli se objevil ve dveřích mladý chlápek a za ním jeden z mých bodyguardů...

NRJ AWARDS 2008: TH sebrali cenu

29. ledna 2008 v 14:45 | Evule |  Articles
V sobotu bylo Cannes propůjčeno Côte d'Azur NRJ Music Awards. A vytouženou cenu mohli Bill, Tom, Gustav a Georg shrábnout: Tokio Hotel se mohli v kategorii "Best Band" prosadit proti mezinárdním superstars jako Linkin Park, Maroon 5, P.Diddy und 50 Cent & Justin Timberlake! Bill četl děkovnou řeč ve francouzštině. Kromě toho rockovala "nejlepší kapela" "1000 Meere" live před milionem diváků v hale a televizních obrazovkách.
Bill, Tom, Georg a Gustav by chtěli poděkovat všem fanouškům, kteří do NRJ hlasovali!
Těšte se: Na youtube kanálu Tokio Hotel bude co nevidět víc z NRJ Awards: Zákulisí: S Tokio Hotel v Cannes...

NRJ interview - 25.01.2008

29. ledna 2008 v 13:51 | Evule |  Videa - překlad
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Reakce na vaši nominaci?
Bill: Jsme super šťastní, super spokojeni a už velmi vzrušeni! Pro nás je to něco obrovského! Ostatní mohli vidět, jaké to pro nás bylo v posledním roce. Bohužel jsem tady nebyl. Hodně věcí mi o tom řekli a taky že to bylo geniální. Jsme skutečně šťastní, být nominováni a hrát ve Francii...Je to úžasné.

Francouzští fanoušci?
Bill: Skutečně díky nim jsme tady nominováni. Nikdy jsme si nepředstavoval něco, jako je tohle! Díky těmle fanouškům budeme zítra se všemi těmi slavnými umělci. Poslední rok na turné jsme zažili skvělé chvíle. Měli jsme skvělé koncerty a tenhle rok pojedeme také na turné do Evropy. Jsme skutečně šťastní, když je znovu uvidíme a připraveni žít v těchto skvělých chvílích. Jsme velmi šťastní, že budeme na NRJ Music Awards!

Jak si vysvětlujete úspěch?
Tom: To je velmi specifický důvod, že mi Bill podal mikrofon. Upřímně, je to díky mě, že jsme tak dobří. Nemůžu říct, proč pouze díky mě, ale upřímně říkám, ale s těma 3 ostatníma "ooh la la nemožné"! Když se podívám a řeknu: "Proč ne, musím to být já!" Ne vážně, hledali jsme důvod proč tři kluci, trochu netypičtí a jeden míň (já), kteří jsou z Magdeburku a dělají spolu hudbu... Skutečně si nedovedeme vysvětlit, proč jsme tak úspěšní. Nemáme na to žádný recept nebo vysvětlení.

Vaše vystoupení na NRJ Music Awards?
Tom: Děláme na něčem, o čem nemůžeme mluvit... Můžeme říct, že jsme zkoušeli pouze jednou a perfektně to nešlo, takže pro nás to bude taky trochu překvapení. Doufáme, že to klapne a zítra se uvidíme!

Le Parc des Princes 20.června v Paříži...
Tom: Překvapení, které můžeme prozradit je, že Georg bude celý koncert nahý, ale ponožky mít bude!
Bill: Je evidentní, že plánujeme hodně věcí, jako design podia. Je pravda, že je Le Parc des Princes obrovské. Je to pro nás velká událost. Bez pochyby to bude něco nezapomenutelného a jsme netrpěliví. Rozhodně uděláme skutečně hodně věcí a po šesti měsících si odpočineme.
http://oi63.tinypic.com/ruwiyo.jpg
http://oi64.tinypic.com/wag13r.jpg

http://oi63.tinypic.com/2hgzrex.jpg

http://oi65.tinypic.com/2h3odb8.jpg

TOKIO HOTEL: NOVÉ ALBUM "DREAM MACHINE"
datum vydání: 3.3.2017

TOKIO HOTEL: DREAM MACHINE WORLD TOUR 2017
3/4/2017 Praha - SaSaZu -> koupit lístek

FABIENNE (Kaulitz Remix)
Tom & Bill produkovali remix songu "Fabienne" od německého zpěváka Nisse. Poslech na Spotify

BILLY: EP I'M NOT OK
datum vydání: 20.5. 2016

HINTER DIE WELT - THE TOKIO HOTEL EVOLUTION
film/dokument o Tokio Hotel
více informací zde









http://oi67.tinypic.com/10eom8p.jpg