Červen 2007

Tokio Hotel tajně v New Yorku!

30. června 2007 v 21:58 | Evule |  News
První album v anglickém jazyce (Scream) už kapela má - od listopadu je známo: Po Francii, Rusku, Švédsku atd. se chtějí Bill a spol. ukázat také v USA. Teď byli uviděni prvněkrát v New Yorku. Všechny informace, všechny fotky v Yam!BamS.
Yam!BamS vychází zítra (myslím teda), takže jsem zvědavá…


T-music...

30. června 2007 v 19:32 | Evule |  News
Hlasujte do T-music, Tokio Hotel mají s Rihannou stejný počet procent, ale protože šipka u Rihanny je nahoře, tak vede :-/ Proto hlasujte pro TH, ať jsou zase první.


Nenávist?? To beru! - 1.díl

30. června 2007 v 18:14 | Evule |  FF - Nenávist?? To beru!
Autor: Honey

Jmenuju se Sam, je mi 16 a bydlím v německém Magdeburku, kde navštěvuju už nějaký čas gymnázium spolu s ostatními obětmi téhle školy. I s Billem a Tomem Kaulitzovými. Možná si říkáte: "Ta se má", ale já bych tohle netvrdila …

"Máš všechno sbaleno Sam?"zeptala se mě máma, když jsem se akorát balila na školní výlet, na který jedu zítra. "Doufám"houkla jsem na ni a ještě si překontrolovávala věci. "Skočím k Roxy, do devíti sem doma"zakřičela jsem na mámu a bez odpovědi se valila k mé kámošce Roxy. "no ahoj, pojď dál"usmála se Roxy, hned jak mě viděla stát mezi dveřma. "Tak co? Celý týden bez rodičů, se z toho poseru"vyprávěla nadšeně Rox. "No jo, jenže by to bylo ještě lepší, nebýt těch dvou tupců"protočila jsem oči při vzpomínce na Kaulizte. "nekaž mi radost"vzdychla Rox a zabořila hlavu do polštáře. Takto jsme tam kecaly do půl 12 a já se pak neochotně odebrala domů.

"Sam, vstávej, zaspalas"budila mě moje matka. "Hmm, ještě chvilku"mumlala jsem. "Pohni se"zakřičela a já byla během minutu nachystaná i s taškou v ruce u dveří.
"jsme všichni?"počítala si nás třídní před nástupem na bus. "Ne, chybí Bill"houkla spolužačka. "dělá ranní rituály, aby se líbil autobusu"řekla jsem ironicky a společně s Roxy jsme chytly záchvat smíchu. "hele nech Billa na pokoji jasný? Nic ti neudělal"vyjely po mě spolužačky. "No jo, aby ste z něho náhodou neposraly. Udělal mi něco, zkazil mi život tím, že se narodil"prskla jsem na ni.
Po dvaceti minutách čekání a nekonečného volání na Billův mobil se přiřítil se čtyřma báglama v ruce s úsměvem na rtech. "No konečně ses dobelhal, nevím, proč se zdržuješ těma svýma zkrášlovacíma rituálama, když ti to stejně k ničemu není. Vypadáš furt stejně hrozně"štěkala jsem na něho hned po příchodu. "tak v tom případě nechápu, proč děláš ráno to samé i ty"setřel mě a celá třída vybuchla. Dokonce i Roxy. "hej"strčila jsem do ní a hodila na ni nechápavý pohled. "No jo"hodila na mě omluvný úsměv a už se cpala do busu. "Seš blbá?? Vybrat místo hned před těma buzerantama??"nadávala jsem Roxy, když jsem stála v uličce autobusu a čuměla na ty dva. "Cos to řekla?"zeptal se Tom. "že ste buzeranti"zopakovala jsem to ironicky. "Já nejsem buzerant"řekl Tom dotčeně. "Ne, ty ne, ale tvůj brácha jo"řekla jsem a hodila nevinný pohled na Billa. "Cože?? Já nejsem …"nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči. "Né?? Tak proč si už sakra nevybereš jednu z těch holek z naší školy? Na naší škole totiž není ani jediná holka Bille, co by tě nechtěla. Teda kromě mě, žejo. "A mě"přidala se Roxy. "A to jich je na škole přes 200. jasný důkaz toho, že jsi gay"pokrčila jsem ramenama a znechuceně sebou třískla na sedadlo. "Ty si gay Bille?"ptaly se spolužačky a jedna se dokonce rozbrečela. "Co to kecáte sakra?"naštval se Bill a já se radši začala věnovat svému Ipodu.
Ani po necelé půl hodině, už sem zas slyšela ty dva. "Ty vole brácha, seš nějaký zelený, není ti blbě??"slyšela jsem Toma. "Asi budu zvracet"řekl Bill a já sem rychlostí blesku vystartovala do uličky. Jenže pozdě. "Ty kreténe vymazaný, podívej cos udělal!!"ječela jsem na Billa a prohlížela si svoje věci. "Sorry"řekl zklesle Bill a vypálil z autobusu rychlostí blesku. "dost, už stačí. S váma dvěma já nejedu"stála jsem si na svém a šla se převléct do čistého oblečení. Když jsem se vrátila, viděla jsem Billa, jak si vesele sedí vedle Toma. "Sam, co děláš? Pojď sem ne?"volala na mě Rox, když viděla, že si sedám vedle spolužačky dopředu. "Ani mě nehne"houkla jsem a hypnotizovala krajinu za oknem.
Po třech hodinách jsme byli na místě. Hned jsem letěla zamluvit jednu chatku, kde jsem se ale srazila s Billem.
"Hej, tady sme my"odpálkovala jsem Billa.

"Ne, tady jsme my"protestoval.

"Nejste"

"Jsme"

"Nejste"

"Jsme"

"Neprovokuj"

"Ty neprovokuj"

"Vypadni"

"Ty vypadni"

"Nehádej se semnou"

"Já se s tebou nehádám"

"Stačí vy dva!!"zaječela na nás učitelka. "Tak budete mít chatku spolu no"rozhodla. "Ne"zakřičeli jsme oba zároveň a udělali dva kroky od chatky. Učitelka se jen spokojeně usmála a každý jsme dostali úplně jinou chatku.

"Debile"

"Krávo"

Docela "slušně" jsme se s Billem rozloučili a šli se každý věnovat něčemu jinému. Vybalili jsme si věci a šli jsme na oběd do hlavní budovy. Hned po příchodu, jsem slyšela nadávat oba dva Kaulitze. "Cože?? To nebudeme mít hranolky??"fňukali oba. "Asi ste si moc zvykli na luxusní život"zašklebila jsem se na ně a začala do sebe házet oběd. "To žrat nebudu"protestoval Bill. "Tě nakrmím, nechceš??"smála jsem se. Bill se jen dotčeně podíval a pak do sebe s hnusem házel jídlo. A to ještě nevěděl, co ho čeká po jídle. Za hodinu a půl už jsem poslouchala jeho nadávky, když jsme šli osmi kilometrovou túru do kopce. "Já už nemůůůžu, brácha, vem mě na záda"prosil Bill. "Polib mi prdel vole, já už taky nemůžu"přidal se Tom. Jen sem nad něma protočila oči a radši se začala věnovat Roxy.

Třetí den nás čekala další túra, ale mně už bylo od rána blbě, tak jsem zašla za účou, jestli bych nemohla zůstat na chatce. "No já nevím, co tady budeš celé ty dvě hodiny dělat??"přemýšlela. "Mně je ale fakt blbě"stála jsem si na svém. "Tak dobře, ale někdo tu s tebou zůstane"rozhodla. Jen jsem se usmála a už sem k sobě táhla Roxy. "Ne počkej, Roxy půjde s náma. Bille, zůstaneš tu se Sam"řekl učitelka a já s Billem jsme se na sebe jen vyděšeně podívali. "Noo víte…mně už je i docela dobře"vymlouvala jsem se. "Ale Sam, Bill si taky dneska stěžoval, že mu není nejlíp, tak tady zůstane a dá na tebe pozor"učitelka se jen při pohledu na nás usmála a odešla. "Roxy, přece mě tu s ním nenecháš"zoufala jsem a pevně se držela Roxy. "Brouku, to ti teda nezávidím, hodně štěstí"popřála mi a valila za třídou. "Bože"okomentovala jsem situaci a odebrala se do chatky.

Už je to tak, aneb můj strašný soused - 4.díl

30. června 2007 v 13:17 | Evule |  FF - Už je to tak, aneb můj strašný soused
Autor: Lucík
Měsíc utekl jako voda a já sem už seděla ve vlaku do Magdeburgu, kde bude moje nové bydliště. Loučení bylo opravdu hodně těžký a ještě teď nevím, jak sem to vůbec zvládla. Měla sem velkou rozlučkovou párty, kterou sme s Janou kompletně celou probrečeli. Sice mi slíbila, že za mnou určitě přijede ale to víte hned tak to nebude a rok je přece jen hrozně dlouhá doba. Navíc se bojim, že až se vrátim budu tu všechno úplně jiný. Lidi na mě zapomenou a budou se bavit jen spolu a já už pro ně nic znamenat nebudu. A navíc co moje rodina - co když mě budou potřebovat a já tu nebudu. No nic teď už je pozdě není cesty zpátky. Jo jinak v tom Bravíčku sme opravdu byli. Všichni známý co si ho koupili mi pak psali nebo volali a nemohli uvěřit tomu, že zrovna já sem byla na setkání s Tokio Hotel. Nemohla sem jim nějak vysvětlit, že to Jana vyhrála a že sme tam obě jeli jenom protože to vyhrála. Nevěřili tomu - ono vcelku ani není divu, když si vemete, že z Jany se teď stala jejich veliká fanynka. Ale jako fakt začala je úplně hrozně žrát a i se podle nich oblíkat. To byste měli vidět tu změnu. Ještě že se nezačala jinak chovat - takhle proti tomu nic nemám. Asi se spíš přiblížila mýmu stylu. No nic ale to je jedno - už budu muset vystupovat - což po devíti hodinách strávených ve vlaku shledávám jako vysvobození. Konečně si zase stoupnu na pevnou zem a uslyšim zpěv ptáků a šum stromů. To je tak krásný protože za těch devět hodin sem slyšela akorát tak názvy stanic nebo chrápání svých spolujezdců. Táto zlatý tvoje chrápání ty cikády řvou jako krávy - ne pardon to byla jen malá vzpomínka na domov.
Vylezla sem teda na hlavním nádraží v Magdeburgu a čekala sem až uvidím někoho, kdo si pro mě přišel. Teda jestli si pro mě vůbec někdo přišel. Adresu mi sice napsali ale já to tu vůbec neznám v životě sem tady nebyla a tak silně pochybuju že bych tu své bydliště objevila. Doufám, že se tu ke mně někdo bude hlásit - mojí fotku maj, takže by to nemělo být těžké mě mezi těmi pár lidmi co tu sou rozpoznat. A skutečně za chvilku na to už na mě mávala nějaká sympatická paní. Ještě sem se rozhlídla jestli to je skutečně na mě a vydala sem se za ní.
Paní: ty si Andrea?
Já: jojo dobrý den
Paní: ale jakýpak dobrý den - tykej mi ….. já sem Kerstin manžel je doma griluje nám oběd musíš mít po té cestě veliký hlad
Já: jo to docela jo =)
Paní: tak ti vemem věci a jdeme domů
Bylo zvláštní slyšet to jdeme domů, zvlášť když sem věděla, že doma je někde úplně jinde. Ale paní byla strašně milá a sympatická. V dopise mi psali, že nemaj žádné dítě protože Kerstin byla nějak nemocná a děti už mít nemůžu a tak, že se prý snaží rok co rok nějakému studentovi ze zahraničí - dopřát roční pobyt u sebe. Loni tu prý měli nějakou brazilku, která byla naprosto strašná. Líná, paličatá a dělala si co chtěla - prý se nedala uhlídat. Doufám jen, že já se budu dát uhlídat. Ne nebojte já sem natolik vděčná za to do jaké rodiny sem se dostala, že ani nepomýšlím na nějaké zvrhlosti.
Naložili sme moje početná zavazadla do auta a odjeli autem hluboko do města. Zastavili sme před domem s béžovými vraty a zděným plotem. Působilo to trochu stísněně. Vlezli sme do dvora a mě okamžitě k zemi sejmul velký zlatý retrívr.
Kerstin: Charlie ne ……… promin Andy nestalo se ti nic?
Já: :D :D ne dobrý ten je krásnej - já mám doma taky Charlieho
Kerstin: Charlie nech jí!! On malinko neposlouchá ……
Asi po deseti minutách sem mi teprve podařilo dostat ho ze sebe.
Já: kolik mu je??
Kerstin: budou mu dva …… Charlie miláčku jdi do boudičky ……ne zlatíčko tam není nic pro tebe nech ty tašky panička ti za chvilku donese dobrůtku ano lásko
A jé je vím kde je zakopaný pes. Bodejť by poslouchal, když nemá žádnou autoritu. Ten pes ví, že mu projde cokoliv udělá. Na jednu stranu se Kerstin nedivím, když nemůžou mít dítě tak mají aspoň psa ale mít psa, který váží přes třicet kilo a neposlouchá není moc dobrý. Ale nebojte teď sem tu já a vemu si ho do parády. Kerstin mě pak seznámila se svým manželem, který byl snad ještě víc sympatický než ona pokud to jde. Poobědvali sme spolu a celou dobu si povídali začala sem se tam cítit vážně dobře. Pak sem se trochu prospala a kolem pátý hodiny sešla dolů do obýváku kterej byl plnej chlebíčků a brambůrků a všeho možného. Nechápala sem to.
Kerstin: ahoj zlatíčko ….jdeme k sousedům na oslavu výročí jejich svatby nechceš jít s námi??
Já: ale jo proč ne
Vzala sem pár táců a šla s rodinou vedle k sousedům. Stačilo jen projít vraty v plotě. Myslím, že moje rodina má se svými sousedy velmi dobré vztahy když maj v plotě vrata. My je máme doma taky ale jen s jedněma ty druhý moc rádi nemáme. Ale to je jedno. Vešli sme na skromnou zahrádku druhého domku který na první pohled vypadal mnohem útulněji než ten náš. Zahrádka byla plná lidí a všude byli krásně vyzdobené stoly a spousta jídla - jojo tady se mi začíná líbit :D. Viděla sem jeden stůl kde bylo ještě místo na moje tácy a tak sem se k němu odhodlaně vydala. Už sem byla skoro u něj když se přede mnou objevil nějakej kluk. Lekla sem se tak, že sem tác s jednohubkama pustila na zem.
Já: no doprd…
Kluk: co děláš prosim tebe :D :D
Já: co by lekla sem se
Kluk: a kvůli tou házíš jednohubky na zem - a která ty vůbec seš tebe neznám
Já: já sem tu nová bydlím vedle u souse…….
Zarazila sem se když sem zvedla hlavu a viděla kdo proti mně stojí. Byl to jeden z členů Tokio Hotel konkrétně jejich bubeník. Zůstala sem koukat jak tele na nový vrata až mi to bylo trapný ale nemohla sem si pomoct. Za chvilku sem se ale pobrala z počátečního šoku.
Já: sousedů …..sem chtěla říct
Bubeník: jo tak to si pořídili vskutku šikovnou dívku
Já: pořídili?? ………. Vole (pronesla sem česky)
Bubeník: cože?? No to je fuk - tak tu prosim tě už nic nerozbij nerad bych aby se tu něco stalo
Ježiš to je ale pitomec. To snad není ani možný. Tak sem se lekla no to se stane i v lepších rodinách ne. Nemůžu za to že sem měla zrovna v ruce tác a že ten tác upadnul. Mě je líto, že jednohubky přišli k úhoně ale nemusí kvůli tomu ze mě dělat nemehlo ne. On sám se vrátil k jakési slečně z které se později vyklubala jeho slečna. Vypadala namyšleně ale mě to je jedno jeho blbost, že si neumí najít normální holku. Pche slavnej a neumí si najít normální holku. To sou dneska lidi co?

Stern TV - rozhovor s reportérkou, pinec...

29. června 2007 v 22:08 | Evule |  Videa - překlad
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem
A musím se zeptat, protože naši čtenáři jsou tak zvědaví, máte přítelkyně?
Bill:
Ne, jsem všichni ještě sami.
Co shledáváte na dívce atraktivní?
Bill:
Zprvu se dívám na ruce, když někoho potkám. Má to pro mě význam.
Tom: Nechci, aby to znělo sprostě, víš (směje se)..
Georg: Nedělej si starosti, zníš sprostě!
Tom: Víš, jsme taky jenom lidi. Samozřejmě, charakter je důležitý, ale ptá se jenom na vzhled. Mám rád každou křivku (šklebí se).
Georg: Já se nejdřív dívám na zadek.. Připouštím.
Loučí se s reportérkou…
Nikdy jste nehráli koncert ve Švédsku, ale reportérka z tama přišla, aby udělala s vámi rozhovor!
Bill: Je to totálně nezvyklé. Často jsme v časopisech v jazycích, které jsem dříve neviděl a nějak píšou o nás. Je to skutečně podivné.
Hodina, dříve než začne koncert…
Bill: Au! Oh..
Tom: Podívej se na tohle!! Uhodil tě míček a děláš zraněného…
Bill: Ne..
Tom: Samozřejmě..
Bill: Ne, jen si sundám můj náramek.
Tom: 8:4!
Když se zeptám, kdo je lepší hráč …nemusím to dělat co?
Tom:
Ne, 8:4 vidíte…
Bill: Chystám ho porazit.
Tom: Yeah..
Bill: To je neuvěřitelné..
Tom: Míčky budou létat kolem jeho hlavy!
Bill: Jen počkej!
Na tohle nemáte moc času?
Tom:
Jo správně, ne moc času...ale, když se hraje, tak je to rychlé. Víte… zack, zack, zack!
Tom: 11:6 ..je to tady!
Bill: To byla jenom náhoda, teď se to otočí ke mně!
Tom: Tady je to, tady je to!
Hraní stolního tenisu za jevištěm, pomůže předcházet rostoucí napětí…
Bill: Máte to natočené ??? Zack!
Ale ne nadlouho
Tom: Yeah, a druhá hra.. MOI!
Bill: Jen počkej, teď vyhraju. Jen se musím do toho dostat. Chvíli to trvá.
Ale koncert brzy začne, víte o tom?!
Bill:
Ne, v tuhle chvíli na to nemyslím. Protože si hlídám svou stranu, ale když tak nad tím přemýšlím, chvěje se mi v břiše.

Bill, Gustav a hra na piano

29. června 2007 v 17:43 | Evule |  Videa - překlad
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem
Bill: Ta věc s hraním je taková…chtěl jsem se naučit hrát na piano, vy víte, že moc lidí o tom neví. Yeah skutečně jsem to chtěl, protože neumím hrát na žádný nástroj a pro psaní songů je to hrozné, když to nemůžeš spojit s pianem. Yeah, ale nějakým způsobem…Zapsal jsem se do listu na čekání a měl jsem čekat půl roku a to začal start Tokio Hotel a neměl jsem hodně času. Kvůli tomu to neumím.. Ale chtěl jsem…
Gustav: Bill si myslí, že se to naučí všechno za hodinu!
Bill: Yeah, ne..skutečně. Na tohle jsem hodně netrpělivý. Chtěl jsem se naučit hrát na kytaru, ale jaksi.. umím zahrát pouze tohle...tohle mě naučila před lety přítelkyně.
Gustav: On má divnou kombinaci prstů..
Bill: Takto?! … Scheisse !!!!!!

Už je to tak, aneb můj strašný soused - 3.díl

29. června 2007 v 17:11 | Evule |  FF - Už je to tak, aneb můj strašný soused
Autor: Lucík
Byli to ty kluci, kvůli kterejm sem musela vylíst ty schody. Kvůli kterejm sem musela vystoupit z výtahu. Ty kluci co se schovávali zřejmě za svýho bodyguarda jakoby si mysleli, že na ně skočim nebo co. Bože mě asi trefí šlak. Ne netrefí mě šla spíš asi umřu smíchy. Kdybyste viděli ty zpěvákovi pohyby já umřu :D.
Jana: netlem se :D …….o čem tam zpívaj?? Dělej přelož mi to
Já: citííííííííím se klaustrofobickýýýýýýýý :D :D
Jana: cože to tam je?
Já: jo ……. Já padnu :D
Musím říct, že sem svým cítím se klaustrofobický rozesmála i fotografa a Moniku, která ze snahy ten smích zadržovat začala brečet. Jen doufám, že si toho kluci nevšimli nerada bych je nějak rozhodila. Ale to prostě nešlo.
Já: jak sou z nich vypatlaný ty holky :D :D ……………….pojď a zachraň mě :D :D tak oduševnělý texty to muselo dát hodně práce to vymyslet
Jana: Andy nech toho :D
Já: pardon
Abych už tam nedělala ostudu snažila sem se napodobit Moniku a celej zbytek vystoupení Tokio Hotel sem brečela. Pokud mě viděli tak si asi mysleli, že sem jejich velká fanynka ale tak co by ne ať si to myslej aspoň nebudou tak zklamaný až přijdu na to setkání. Budou mít větší radost, že se setkali s fanynkou než kdybych jim řekla že je dneska vidím poprvé v životě to bych chudinky asi jen tak nepřešli. Přece jen sou zvyklí na tu přízeň a tak. Takže se budu tvářit jakože je znám odjakživa, že už když byli v kolíbce tak sem čekala až vydaj cédéčko dětského pláče a miluju je a obdivuju už od útlého mládí. :D bože já sem taková blbka. No nic. Vystoupení skončilo a následně i celá show. My sme počkali až se vylidnila hala ve které byla show pořádaná a následně nás Monika dovedla za nějakým bodyguardem, který nás zas dotáhnul do backstage. Nikdy sem v Backstage nebyla ale je to tam stejně divný takže není o co stát - navíc sme čekala, že půjdem za klukama do šatny a ono prd. Sem čekala,že uvidim nějaký nahý zpocený těla a ono houbelec. To je situace - žádný nahý kluci, žádný vzrůšo no co já z toho vejletu vůbec mám. Neuvěřitelné! Došli sme po dlouhý chodbě až k takovejm velikejm dveřím. Cestou nás míjelo spousta lidí i ty, který sme předtím viděli vystupovat na show. Samý hvězdy - super hvězdy a my vůbec si tu nepřipadám jako tydýt. Víte jak to myslím ne všechny ty hvězdy co je obletujou fanoušci a já mezi nima musim vypadat, že sem jedna z těch hloupejch fanynek, no jak sem se jenom mohla nechat nastylizovat do týhle pózy.
Když sme vlezli do těch dveří otevřel se před náma svět showbyznysu hned po tom, co si celebrity odbydou svojí ,,práci,,. Byl tam velkej sál plnej lidí, stoly, které se prohýbaly pod náporem jídla a v neposlední řadě taky obrovská pyramida ze skleniček naplněných šampaňským. Jo to je život - nechala bych si to líbit. Začala sem se rozhlížet jestli někde neuvidím motely ale nikde nic. Navíc má to bejt osobní setkání tak to asi nebude tady. Nebylo jak sem říkala odtáhli nás od jídla a pití a dotáhli nás do takovýho salonku. Jana vedle mě seděla na sedačce a nervózně klepala nohou zatím co já sem se jí smála. Snad půlhodiny sme všichni čekali než se otevřely dveře a v nich se objevili ty čtyři kvůli kterej sme se letěli půlku světa. No dobře půlku světa ne ale dálka to nebyla. Člověk si říká, co je na nich tak zvláštního. Když pominete, že jeden vypadá jako dikobraz a jeden jak chobotnice, tak sou i v celku normální. Dobře dobře normální nejsou. Vlezli dovnitř a byl s nima i ten jejich gorilák bodyguard. Hodil po mě takovej zvláštní pohled asi mě poznal a říkal si no ještě, že sem je tenkrát chránil, ta by mu určitě něco udělala. Pche to tak co bych z toho měla. Ale ne to snad ne to si ze mě děláte srandu. Ten dikobraz má stejný triko jako já moje krásný černý triko s červenou lebkou. No fakt nelžu na chlup stejný ale já přísahám bohu, že je to dámský, teda to moje určitě kupovala sem ho v obchodě, kde měli oblečení jen na holky, on nakupuje v obchodech pro holky??To snad ne - no i když vypadá na to. Víte jak dlouho mi to trvalo, než sem tak hezký triko našla. Já se zblázním to je zase jednou trapas. Nevím jestli je větší pro něj nebo pro mě. Každopádně asi pro mě protože, jak Jana tak ostatní kluci si toho zrovna všimli a hrozně se smějou a řekla bych, že spíš mě než jemu. Hlavně po tom co říkali. Promluvil, ten co seděl za bubnama.
Bubeník: hehe Bille koukej nová věrná fanynka
Bill: mlč vole …..
Bubeník: no co sou z Čech prej ty nám nerozumněj
Jo nerozuměj to by ses divil chlapče. Ale právě sem se rozhodla, že budu dělat, že jim nic nerozumim. A až mě naštvou tak se ozvu a oni budou koukat jak tele na nový vrata. Hihi to sem to vymyslela což? Počkejte já vám dám fanynka.
Bill: to snad není možný jak po mě ty holky letěj
(tentokrát se ozval chobotničák) Chob.: brácha zase si moc nefandi jo
Bill: hele až bude nosit stejný triko jako ty tak něco řikej jo
Cože? To si dělá srandu prej to snad není možný jak po mě ty holky letěj. Kdo tu na něj letí. Teda je pravda, že Jana zrovna vypadá jakoby v životě neviděla hezčího kluka. Zadívala se na něj sice až potom co se mi vysmála ale teď má oči jen pro něj ale pro mě tenhle kluk rozhodně není já nejsem na vyhublý - dikobrazy. ÁÁ ještě něco řekne a vymyslím něco velice originálního abych ho setřela. Kluci si sedli k nám na sedačku a chvilku si povídali s Monikou, která se se svojí strašnou němčinou pokušela s nima domluvit. Měla sem co dělat abych se nerozesmála nebo jí nezačala opravovat.
Monika: a teď holky vy na co se jich chcete zeptat?
Já: já mám dotaz
Monika: no povídej já to přeložim
Já: zeptej se toho …… no jo Billa, kde koupil to triko
Jana se vedle mě začala prohýbat smíchy.
Monika: no pokusím se
Teda jako pokusila se jen co je pravda. Pobavila i kluky ale ptala se ho původně na něco úplně jiného. Nakonec se ovšem nevím jakým zázrakem dobrala ke zdárnému cíly.
Bill: v jednom obchodě v Amsterodamu - stálo 30 euro
Třicet euro. To se zbláznil ne - já ho u nás u Vietnamců pořídila za dvě stovky. Je vidět, že ten kluk prostě neumí nakupovat, když si koupí triko za 30 euro místo aby do něj u Vietnamců investoval dvě stě korun, což je pro ně naprostej pakatel. Jojo to sou ty lidi co si to můžou dovolit. Já má hodně hluboko do kapsy ale on zjevně ne.
Ještě asi půl hodiny sme si na ně vymejšleli otázky a oni vcelku ochotně odpovídali. I když občas jim dělalo problém rozumět tomu, co Monika říká. Musím říct, že i mě. Ale snažila se a to se oceňuje i u nás i v Německu.
Monika: tak kluci děkuju za váš čas ……….ještě kdybyste byli tak hodný a vyfotili se s holkama
Vyfotili no ta ženská asi upadla. To chcete říct, že mě do toho Bravíčka vážně daj. Ta ostuda. Ale co mi zbejvá jednou mi to ta holka vyhrála, tak musím dělat to co se mi řekne. Stoupli sme si k nim a vedle mě si stoupnul Bill.
Chobotničák: brácha vám to spolu tak sluší - takový dvojčata …….. není nad fanynky co?
Bubeník: no to víš Bill styl je teď in to mi sme proti němu žabaři
Chobotničák: taky koukám - ale nevím asi bych nestál o to, aby byla do mě nějaká holka tak zabouchlá, že by si oblíkla stejný triko jako mám já :D
A dost já to nevydržim prdel si ze mě dělat nebudou.
Já: a myslíš že by se nějaká taková našla - nebuď naivní
Konečně sem použila svojí super němčinu a jim všem spadla čelist. Monika vypadala, že mě zabije, že jí nechám hodinu mořit se s němčinou, zatímco já umím plynule a domluvila bych se s nima bez problémů - ale to by zas nebyla žádná sranda.
Chobotničák: ty umíš německy?
Já: už to tak vypadá
Bubeník: takže si rozuměla všemu co sme si povídali
Já: jojo
Bill: haha já ti řikal ať mlčíš vidíš kdyby si mě jednou poslechnul tak se to nestalo.
Myslim, že sem dosáhla svýho cíle jelikož bubeník i chobotničák nejen že zrudli ale hlavně vypadali velmi zaskočeně. Myslím, že se budou na těch fotkách tvářit fakt úžasně. Já sem si nakonec stoupla k poslednímu členovi kapely abych nestála vedle Billa. Třeba si mě lidi nebudou všímat.
Po focení kluci odešli a my taky. Šli sme zpátky do hotelu a ani sme neměli možnost prozkoumat párty z blízka což byla docela škoda. Jana pak nemluvila o ničem jinym než o Billovi byla z něj úplně unešená z celý tý kapely. Myslím, že si získali další fanynku.

Dream´Up - Kvíz express - Bill

29. června 2007 v 14:31 | Evule |  Interviews
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Snažil ses někdy předstírat, že je ti blbě, abys nemusel do školy?
a) nikdy
b) někdy
c) často <--
Co s potěšením okusuješ?
Nesnáším čokoládu a miluju kyselé gumové medvídky.
Podváděl jsi někdy ve hře, abys vyhrál?
a) Ano, nenávidím prohru <--
b) Ne
Myslíš si, že jsi chytřejší, než tví kamarádi?
a) Ano <--
b) Ne
Tvá sexuální aktivita je:
a) neexistující
b) jedenkrát měsíčně
c) jedenkrát týdně
d) jedenkrát denně
[Všechno přeškrkal]
Nosil by jsi brýle, kdybys viděl přes oblečení
a) Ano <--
b) Ne
Závidíš někdy, když vidíš kluka s pěknou holkou?
a) někdy
b) nikdy <--
Popral ses někdy s cizím člověkem?
a) Ano <--
b) Ne
Jaký druh filmů máš rád?
a) akční <-
b) horor <--
c) romantický <--
Jakému prohřešku by si nebyl schopný říct "ne"?
Lenivosti, hrdosti, hněvu
Jaký prohřešek ti leze na nervy?
Lakomství, žárlivost

Dream´Up - Kvíz express - Georg

29. června 2007 v 13:28 | Evule |  Interviews
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Předstíral si někdy, že jsi nemocný, abys nemusel do školy?
a) nikdy
b) někdy <--
c) často
Co s potěšením okusuješ?
Chipsy
Podváděl jsi někdy ve hře, abys vyhrál?
a) Ano, <-- nenávidím prohru
b) Ne
protože jsem ctižádostivý!
Myslíš si, že jsi chytřejší, než tví kamarádi?
a) Ano <--
b) Ne
Tvoje sexuální aktivita je:
a) Neexistující
b) Jedenkrát za měsíc
c) Jedenkrát za týden
d) Jedenkrát za den
[všechno přeškrknul]
Nosil by jsi brýle, kdybys viděl přes oblečení
a) Ano <--
b) Ne
Závidíš někdy, když vidíš kluka s pěknou holkou?
a) Někdy
b) Nikdy <--
Porval ses někdy s cizí osobou?
a) Ano
b) Ne <--
Jaký druh filmů máš rád?
a) Akční <--
b) Horor <--
c) Romantické
Jakému prohřešku by si nebyl schopný říct "ne"?
Leninovsti, luxusu
Jaký prohřešek ti leze na nervy?
Chamtivost, žárlivost



Dream´Up - Kvíz express - Gustav

28. června 2007 v 19:05 | Evule |  Interviews
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem
Předstíral si někdy, že jsi nemocný, abys nemusel do školy?
a) nikdy <--
b) někdy
c) často
Co s potěšením okusuješ?
Čokoládu
Podváděl jsi někdy ve hře, abys vyhrál?
a) Ano, nenávidím prohru <--
b) Ne
Podváděl jsi někdy ve hře, abys vyhrál?
a) Ano, nenávidím prohru <--
b) Ne
Tvoje sexuální aktivita je:
a) Neexistující
b) Jedenkrát za měsíc
c) Jedenkrát za týden
d) Jedenkrát za den
[všechno přeškrknul]
Nosil by jsi brýle, kdybys viděl přes oblečení
a) Ano <--
b) Ne
Závidíš někdy, když vidíš kluka s pěknou holkou?
a) Někdy
b) Nikdy <--
Porval ses někdy s cizí osobou?
a) Ano <--
b) Ne
Jaký druh filmů máš rád?
a) Akční <--
b) Horor
c) Romantické

Jakému prohřešku by si nebyl schopný říct "ne"?
Lakotě, pýše
Jaký prohřešek ti leze na nervy?
Lakomství, žárlivost

Dream´Up - Kvíz express - Tom

28. června 2007 v 18:34 | Evule |  Interviews
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Předstíral si někdy, že jsi nemocný, abys nemusel do školy?
a) nikdy
b) někdy
c) často <--
Co s potěšením okusuješ?
Švestky
Podváděl jsi někdy ve hře, abys vyhrál?
a) Ano, nenávidím prohru <--
b) Ne
Myslíš si, že jsi chytřejší, než tví kamarádi?
a) Ano <--
b) Ne
Tvoje sexuální aktivita je:
a) Neexistující
b) Jedenkrát za měsíc
c) Jedenkrát za týden
d) Jedenkrát za den
=> Jednou za hodinu !!!
Nosil by jsi brýle, kdybys viděl přes oblečení
a) Ano <--
b) Ne
Závidíš někdy, když vidíš kluka s pěknou holkou?
a) Někdy
b) Nikdy <--
Ne, jsem to vždycky já, kdo má vedle sebe pěknou holku!
Porval ses někdy s cizí osobou?
a) Ano
b) Ne <--
Jaký druh filmů máš rád?
a) Akční <--
b) Horor
c) Romantické
Jakému prohřešku by si nebyl schopný říct "ne"?
Přepychu, lenosti
Jaký prohřešek ti leze na nervy?
Žárlivost


Zimmer 483 shooting [+10]

28. června 2007 v 14:49 | Evule |  News

Dream´Up - test dvojčat

28. června 2007 v 12:28 | Evule |  Interviews
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem
Bill O TOMOVI
Tom nevyjde bez…
Bez svého mobilu a peněženky
S kým si telefonuje nejčastěji?
S našim nejlepším kámošem Andreasem.
Do které slavné ženy je poblázněný?
Všechno by dal za Heidi Klum.
Které slovo říká nejčastěji?
"To je opravdu cool"… to je kasické slovo v jeho slovníku.
Jaké má slabé místo?
Tom je velmi žárlivý.
Co jsi dostal naposledy od Toma jako dárek?
My si vzájemně dárky nedáváme.
Co nosí na noc?
Spí vždycky v boxerkách s volnou hrudí.

TOM ODPOVÍDÁ

Nikdy nevyjdeš bez…

Mého mobilu.
S kým si telefonuješ nejčastěji?
Nepochybně s mým nejlepším kámošem Andreasem. Můžu si s ním volat několikrát za den.
Která slavná žena tě pobláznila?
Takže brunety, Angelina Jolie a u blondýnek Pamela Anderson.
Které slovo používáš nejčastěji?
"Jaksi" říkám nejčastěji, někdy ale taky vícekrát ve větě.
Jaké máš slabé místo?
Jsem někdy k lidem příliš přátelský, potom můžou se mnou lehce manipulovat, jak si přejí. Jsem taky velmi skromný (směje se).
Jaký dárek jsi dal naposledy Billovi?
Nemůžu si vzpomenout, kdysi jsem mu něco dal. V rodině si dárky nedáváme.
Co nosíš na noc?
Vždycky spím v boxerkách s volnou hrudí.
------------------------------------------------------------
TOM O BILLOVI
Bill nevyjde bez…
Svého mobilu.
S kým si telefonuje nejčastěji?
S našim nejlepším kámošem Andreasem.
Do které slavné ženy je poblázněný?
Má rád jednu z Olsenek. Myslím, že Ashley.
Které slovo říká nejčastěji?
Svoji větu ukončuje s "Velmi dobře"
Jaké má slabé místo?
Je egoistický, velmi egoistický. Jeho vlastní problémy jsou vždycky důležitější, než ostatních.
Jaký dárek jsi naposledy dostal od Billa?
Nevím přesně. Nemůžu si vzpomenout, ale řetěž - ten mi kdysi daroval. Když jsme byli ještě malí, měl řetěz a ten jsem chtěl víc než cokoliv jiného. A on byl tak milý, tak mi ho dal.
Co nosí na noc?
Přesně, co já, černé boxerky a volnou hruď.
BILL ODPOVÍDÁ
S čím vycházíš vždycky z domu?
S taškou, kde mám mobil, peněženkou a laptopem.
S kým si telefonuješ nejčastěji?
S mým nejlepším kámošem Andreasem, který je také nejlepší kámoš Toma.
Která slavná žena tě poblouznila?
Miluju Ashley Olsen, Angelinu Jolie a německou top modelku Heidi Klum.
Které slovo používáš nejčastěji?
Větu často začínám s "Myslím si" nebo "Musím říct".
Jaké máš slabé místo?
Jsem velmi netrpělivý a velmi žárlivý, jako Tom, možná o trochu víc.
Jaký dárek jsi dostal naposledy od Toma?
Myslím, že to byla taška.
Co nosíš na noc?
Volnou hruď a boxerky, tak jako Tom.

Bravo 13/07

28. června 2007 v 10:39 | Evule |  CZ Bravo - scans 2007
HyperLink HyperLink

Už je to tak, aneb můj strašný soused - 2.díl

28. června 2007 v 10:21 | Evule |  FF - Už je to tak, aneb můj strašný soused
Autor: Lucík
Fuj letadlo hnusný mě je z toho tak zle. A ještě mě posadili k okýnku abych měla výhled nebo co. Celej let, kterej netrval ani hodinu sem byla namáčknutá na Janě a klepala sem se. A když se mi náhodou podařilo kouknout se z okýnka mačkala sem tentokrát pytlík co tam byl určeném na zvracení. Ale úplně to nejhorší na tom je, že se budu muset v neděli zase tim letadle vrátit zpátky. To je naprosto strašný. Já se nechci vracet letadlem jen to ne. Půjdu na stopa je mi jedno kam mě to doveze klidně do Brna i když je to na druhý straně republiky než bydlím ale prosím vás už nebuďte takový zlý a nechtějte po mně abych letěla - mě snad v životě nebylo tak zle a asi sem se ani nikdy tolik nebála. Měla sem takovou radost, že sem zpátky na zemi že sem tam málem začala líbat zem. S Janou let nic nedělal akorát se opět pobavila na můj účet.
Na letišti na nás čekalo auto, které nás dovezlo do města do hotelu. Musim říct, že teda hotel nevětší luxus. Já i Jana sme zůstali stát s otevřenou pusou. Mysleli sme, že nás vyhoděj na nějaký ubytovně u Ukrajinců nebo něco takovýho ale ne ten hotel měl asi 4 hvězdičky. Bála sem se vejít dovnitř abych tam nepůsobila jako nějaká buranka bo tak. Jako neřikám myslím, že se oblíkám dost slušně protože naše rodina rozhodně nedře bídu s nouzí ale i tak. Člověk by čekal, že v tom hotelu uvidí lidi v plesovejch šatech a ve smokingu nebo něco takýho.Naštěstí to tak nebylo i když samozřejmě pracovníci hotelu byli řádně oblečeni ale hosté nevypadali, že by si s tim, co maj na sobě - asi byli hodně zazobaný to vidět bylo ale jinak v pohodě. Šli sme na recepci a tam nám dali kartu od pokoje. Takže sme se vydali směr výtah abychom vyjeli do patra kde byl náš pokoj. Byla sem na něj dost zvědavá protože, když sem viděla tu nádhernou halu nedovedla sem si představit jak takovej pokoj v čtyřhvězdičkovém hotelu může vypadat. To víte já na takovej luxus nejsem zvyklá, když sem z tý vesnice. Zas ale musim říct, že vesnice mi vyhovuje mnohem víc než město. Sice tam nejsou takový možnosti jako ve městě ale zas tam má člověk svůj klid a to já potřebuju. Jeje teď mi došlo, že sem si v autě nechala mikinu a tu já potřebuju bo tu zmrznu.
Já: já sem si nechala v autě mikinu
Redaktorka: tak si pro ní dojdi než řidič odjede
Já: fajn ….. Janí nech mi pootevřený dveře ať vim, že jdu do správnýho pokoje
Jana: jojo nechám a nemám jít s tebou
Já: nene dobrý …..
Nevim na co myslim, že v autě nechám mikinu co kdyby mi s ní odjel bůh ví kam to už bych se s ní asi nikdy nesetkala a plakala bych. Jen doufám, že ho ještě stihnu. Vyšla sem zpátky před hotel a rozhlížela se po našem autě. Naštěstí řidič tam ještě stál a vykuřoval si, takže sem ho šla slušně požádat, jestli si odtamtud můžu tu mikinu vzít. Překvapivě ani neprotestoval - no co by s ní dělal. Já sice nejsem nijak zvlášť hubená ale na něj s tou tloušťkou fakt nemám. Usmál se na mě a já zas nakráčela do hotelu a následně i do výtahu. Ten hotel byl dost vysokej a náš pokoj byl úplně v nejvyšším patře. Takže sem zmáčkla číslo pět a výtah se rozjel vzhůru. Trpělivě sem čekala a bubnovala prsty o stěnu výtahu a ten se najednou z nenadání zastavil. V první chvíli sem se vyděsila ale když se otevřely dveře tak sem se zklidnila - jen někdo chtěl přistoupit. Za dveřmi stál takovej vysokej udělanej chlap - mohlo mu bejt tak 40 nebo asi víc, s brýlemi. Za ním stála tlupa čtyř kluků.
Chlap: slečno mohla byste si vystoupit
Hodila sem na něj nechápavý pohled. Vždyť já v tom výtahu byla první ať si počkaj ne. A nebo ať sem jdou dyk se sem vejdem. Ještě že umim německy a rozumim mu bejt tu Jana tak na něj kouká jak tele na nový vrata.
Chlap: v rámci bezpečnosti
Nezbývalo mi nic jiného než vylíst ven. Z toho chlapa šel docela strach a taky budil respekt tak sem se rozhodla neodporovat a vylíst. Jak sem šla kolem těch kluků všichni se naskládali za toho chlapa jakobych měla lepru nebo něco takovýho zákeřnýho. Nechápala sem to. Asi se bojej cizinců. Každopádně jen co sem vyšla ven všech pět se jich tam naskládalo a odjeli. A já jak ten největší debža sem musela po schodech. Si fakt jako nemohli dvě minuty počkat než to dojede do mýho patra. Ach jo to sou dneska ale lidi. Němci sou nějaký netrpělivý. S funěním sem se doplazila až do našeho pokoje a unaveně si lehla do postele. Ne že by mě tak zmohly ty schody ale ten let mi dal dost zabrat. Ani sem s Janou nevyrazila na prohlídku města protože sem nebyla schopná se ani hnout. Jo jinak ten pokoj je krásnej je tam manželská postel takže s Janou spíme spolu :D . Ale to nevadí my sme zvyklí občas si přijdem jak lesbičky. I když ono kdo ví. Ne to byl joke.
Takže já sem padla za vlast a spala až do rána ani sem nepostřehla, kdy se Jana vrátila. Ale nebála sem se o ní ta holka se neztratí. A druhý den nabitá energií sem byla připravená vydat se na tu veselici. Bylo to asi od šesti a my tam jak trubky museli bejt už ve čtyři abychom si zabrali dobrý místa. Ne tak ani kvůli nám ale kvůli fotografovi a paní redaktorce. Která je mimochodem úplně skvělá - ráno s náma byla ve městě a vyprávěla nám zážitky s hvězdami. Podle všeho se setkala už i s Tokio Motel - teda Hotel já si to furt pletu. Prej to sou docela fajn kluci ale nikdy nemaj dost času na to aby je mohla pořádně vyzpovídat ale že jí ochotně odpovědi na všechno. Už sem i zjistila jak se klucí jmenuju sice vůbec nevim kterej je kterej a jak vypadaj ale nevadí to není důležitý. To se jim asi stane poprvé, že za nima půjde někdo kdo ani nevím co sou vlastně zač. Prej s nima budem muset i pózovat a daj nás pak do jednoho vydání. Já nechci bejt v žádnym vydání. Božíčku to zas bude trapas už vidim, jak mi to mí pubertální kamarádi daj sežrat. Ještě že jedu za tři týdny pryč - chudák Jana ta si to užije naplno. Ale co tak redaktorka - jmenuje se Monika - říkala, tak sou v Německu a i u nás strašně populární a hrozně se divila, že sme o nich ještě neslyšeli. Nevím já mám ráda takový rokový kapelky jako RHCHP nebo LP a o těch se v Bravu moc nepíše. Nicméně sme si zabrali velmi dobrá místa a Jana si připravila foťák tvrdila že z tý slávy taky chce něco mít a navíc prej aby jí věřili, že tam byla. Tak sem jí na to odvětila, že bude v Bravu takže jí to věřit budou. A veselice začala - na podiu se střídalo spousta docela dobrých kapel mezi nima i US5 - jako tahle dobře sem se už dlouho nezasmála. Nemám tyhlety boybandy ráda - příjde mi že jim někdo řekne jak se maj hejbat co maj zpívat a oni jdou a udělaj to - vůbec nemaj svůj styl jsou komerční a vyumělkovaní. Štvala mě Jana pač sem jí furt musela překládat, co moderátor říká. A když už konečně ohlásil, že přijdou Tokio Hotel obě sme byli napjatý kdo sou. Jen sem se modlila, aby to nebylo něco jako US5. No tak nebylo - jakmile vlezli na pódium zůstala sem koukat jak tele na nový vrata.
http://oi63.tinypic.com/ruwiyo.jpg
http://oi64.tinypic.com/wag13r.jpg

http://oi63.tinypic.com/2hgzrex.jpg

http://oi65.tinypic.com/2h3odb8.jpg

TOKIO HOTEL: NOVÉ ALBUM "DREAM MACHINE"
datum vydání: 3.3.2017

TOKIO HOTEL: DREAM MACHINE WORLD TOUR 2017
3/4/2017 Praha - SaSaZu -> koupit lístek

FABIENNE (Kaulitz Remix)
Tom & Bill produkovali remix songu "Fabienne" od německého zpěváka Nisse. Poslech na Spotify

BILLY: EP I'M NOT OK
datum vydání: 20.5. 2016

HINTER DIE WELT - THE TOKIO HOTEL EVOLUTION
film/dokument o Tokio Hotel
více informací zde









http://oi67.tinypic.com/10eom8p.jpg