Červenec 2006


Tokio Hotel nechtějí do školy

31. července 2006 v 15:47 | Evule |  Articles
Skupina Tokio Hotel
Berlín - Dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi z německé chlapecké skupiny Tokio Hotel se přestěhovala z Magdeburku do Hamburku, aby se nemusela vracet do školy. Šestnáctileté popové duo(no tak s tim mě pěkně nasrali,to není žádné popvé duo), základ úspěšného chlapeckého bandu získalo v létě 2005 povolení přerušit vyučování, když se jejich singl Durch den Monsun (Monzunem) stal přes noc hitem a teenagerovskou skupinku proslavil. Výjimka ale vyprší 31. července a je nepravděpodobné, že by ji zemské ministerstvo kultury Saska-Anhaltska obnovilo. Oba chlapci ukončili devátou třídu na gymnáziu ve Wolmirstedtu. V Sasku-Anhaltsku ale platí dvanáctiletá povinná školní docházka, pokud ji někdo ukončí dříve, musí na odbornou školu nebo do učení.
Oba chlapci by po prázdninách museli znovu do školních lavic, napsal deník Bild. Proto si trvalé bydliště nahlásili do Hamburku, který je přivítal s otevřenou náručí, a k dokončení povinné školní docházky řádnou denní formou je nutit nebude.
Tom a Bill chtějí maturovat přes internet, a školský úřad v Hamburku už jim to prý povolil. "Mladým lidem, kteří jsou úspěšní na hudební dráze a už začali se svou profesí, přece nemá smysl házet klacky pod nohy," vysvětlil to deníku mluvčí školského úřadu Alexander Luckow.
"Pro Billa a Toma je to ideální, protože přes internet můžou udělat závěrečné zkoušky a zároveň mohou živě koncertovat," tvrdí producent skupiny David Jost. "Celá skupina má v úmyslu udělat si maturitu," zdůrazňuje.
Čtyřčlenná skupina z Magdeburku se stala idolem teenagerů nejen v Německu. Band hudebníků od 16 do 18 let v čele se zpěvákem Billem Kaulitzem, jehož lze zaměnit za mladou dívku, je senzací pro tisíce fanynek. Sestavu skupiny tvoří kromě Billa jeho dvojče Tom, kytarista, dále baskytarista George Moritz Hagen a bubeník Gustav Klaus Wolfang.

ONE [FR] - 41/2006

31. července 2006 v 14:43 | Evule |  FR - scans 2006
abidfWf8 abvq3Dqi adzSMxK4



Hvězdy a škola

31. července 2006 v 11:37 | Evule
Stáhnete to tak, že kliknete na STÁHNOUT. Objeví se hlavní stránka serveru rapidshare.de
1) Dole je tabulka a v ní zvolte FREE
2) Pak se objeví další stránka a v ní se začne odpočítávat čas(59,58,57)
3) Až se čas odpočítá, objeví se číselná kombinace
4) Tuto kombinaci opíšete do rámečku, který je vedle ní
5) A pak zvolíte Download from Mirror Alpha
6) A už by se to mělo stahovat


Neumarkt Open Air Festplatz - 29.07.2006

30. července 2006 v 20:09 | Evule
Tak tenhle Billův výraz vypadá zajímavě xD

Bravo 15/06

30. července 2006 v 19:40 | Evule |  CZ magazines - scans 2006

Fotečka z Bonnu

30. července 2006 v 18:50 | Evule |  Bill Kaulitz - photos

Billíkovi to sluší že?


Drsní rockeři (parodie)

30. července 2006 v 14:35 | Evule |  FF - Jednodílné
Autor: baqinac

"Dneska si to trochu přepísk, nemyslíš?" zeptám se Billa, když vyjde z koupelny a vypadá jako dikobraz se špinavýma očima. "Starej se o sebe." změří si mě pohledem. "Proč ses ještě nepřevlíknul?" zeptá se mě udiveně, ale v duchu si určitě maže ruce. Poslední dobou se spolu nedokážeme bavit normálně. Děláme si naschvály a shazujeme se navzájem před ostatníma. Dřív jsme si pomáhali... "A jak asi, když si byl v koupelně hodinu?" zašklebím se na něj a dál si ho nevšímám. Dneska na to nemám náladu. Crrrrr! "Á naše limuzína." řekne si radostně Bill a hrne se ze dveří. Vždycky měl rád přepych.
"Těpic, kluci!" pozdravím Gustava a Georga, když za sebou zabouchnu dveře. "Nazdar šofére!" houknu dopředu. Odpovědí mi je jen zamručení. "Co vám je?" zeptá se Gustav po půl hodině přeskakování pohledem ze mě na Billa a z Billa na mě. "Co by mělo bejt?" zeptám se nechápavě. "Jsi zaspal?" prohodí ke mě a podívá se na Billa. "A ty sis přivstal?" Bill jen vyvalí oči, ale není to ani moc vidět, protože pod vrstvou černoty se oči hledají jen velmi těžko. "Hele, příště vstaň trochu dřív, ať stíháš a neděláš nám ostudu." přidá se už i Georg. "Víš vůbec, že jedem do Mnichova?" "No jasně, že vím. Nechcete mi konečně říct, co furt máte?" už mě to přestává bavit. Najednou začne Gustav vytahovat ze svojí tašky triko. Nadzvedne mi to moje a pak si pohodí spokojeně hlavou. "Na" řekne a podá mi to, co vytáhl z tašky. "Co blbneš?" "No přece nepojedeš na koncert v pyžamu, ne? Hele, ale když se nestíháš převlíct, tak vstávej dřív, jo?" To už se Bill směje na celý auto. "Moc vtipný." odseknu a dál si jich nevšímám. Jejich iq je ještě na nižší úrovni než to moje, takže si to zkuste představit! Dá se vůbec s tak nízkým iq žít?
"Sme tady" zabručí otráveně náš šofér. "No a kde jinde bysme mohli bejt, když jsme jeli sem?" zeptám se nechápavě. Jen protočí oči a začne nám vytahovat věci z auta. Když usoudí, že svoji práci odvedl dobře, nastoupí do auta a my už se jen díváme na vzdalující se výfuk auta. "Co teď budeme dělat?" podívá se po nás bezradně Georg a sesype se na svojí kytaru. "Zajdem na zmrzku!" prohodím ironicky. Gustav začne skákat půl metru do vzduchu a vyřvávat: "Já si dám šmoulovou!" Fakt nechápu, jak s tím můžou žít... "Dělejte, musíme se připravit" houknu na ně a vyrazím k budově, která je jediná v okolí. "Copak se musíme na zmrzku připravit?" zeptá se nechápavě Bill. "Dělejte" řeknu jen a nemám co dodat. Konečně se Georg zvedne a s ostatníma mě následuje.
"Za půl hodiny začínáme." houkne na nás uvaděč. Podívá se na Billa a řekne: "Zpíváš na playback, jasný?" Bill přikývne. "Takže kluci" začnu stejně jako před každým koncertem. "Georgu, kytaru budeš mít tím dlouhým na levou stranu, ano?" Georg přikývne. "Budeš pohybovat prstama jako vždycky, jo? Hrajeme na playback, takže...." Podívám se na Gustava. "Gustave, ty nezapomeň, že hraješ rukama" řeknu a zvednu obě ruce, kdyby náhodou nevěděl, co to je. Kývne. "Paličky máš tady, ne že si vezmeš zase vařečky..." Stoupnu si před zrcadlo a podívám se na sebe. "Ty buď tak skvělej jako vždycky a usmívej se na fanynky..." Kývnu na sebe do zrcadla hlavou a jsem spokojenej. Na Billa nic nemám, ať si všechno zopakuje sám, nehodlám se s ním bavit. "Tak kluci, padejte!"
Začínáme. Rozhlížím se po klukách. Pohoda, akorát hudba začala, když ještě Gusta ani neseděl a Georg si dával kytaru přes krk, ale jinak je všechno v pořádku. Ale co to? Podívám se zmateně na Billa. Řve do mikrofonu. Snad to nikdo neslyší, mikrofon je přece vypnutej, ale mě to začíná lézt na nervy. Kdyby aspoň řval text správně, ale on si mluví nějakou cizí řečí! Po pěti písničkách toho mám fakt dost a ukážu na uvaděče do zákulisí, že si dáme pauzu. Kývne a vypne nás. Projdu před Billem, cestou ho chytnu za rameno a táhnu za sebou. "Co děláš?" vytrhne se mi už před očima diváků. Zastrčím ho za zástěnu a jdu za ním. "Právě se mi to začalo líbit a pořádně jsem se do toho dostal." podívá se na mě vyčítavě a naštvaně. "Jo rozjíždět?" obořím se na něj naštvaně. "Cos to, prosím tě, dělal? Co si to tam žvatláš? Zpíváš na playback!" "No a co asi dělám!" vyjede na mě. "Zpívám pozpátku, tak nevím co furt máš. V angličtině jsem byl vždycky lepší než ty, takže si nech svoje blbý rady!"
Zbytek koncertu jsme tedy dohráli, ale když jsem se podíval do publika pořádně, zjistil jsem, že je tam posledních pár jedinců a ostatní se hrnou před halu. "Kluci, padáme" zařvu nadšeně na kluky. "Venku se něco děje! Třeba nějaká pařba!" a řítím se ke vchodu. Procpu se ven a jsem poměrně zklamaný. Nic tady není a nic se tu, kromě valících se lidí ven, neděje. S hlavou až u nohou se vracím zpátky na pódium, kde ještě stojí ostatní a koukají s otevřenou pusou. Jen co jsem na doslech, zavolá Gustav: "Co že si to říkal?" Protočím oči a zapadnu do zákulisí, kde na mě už čeká moje největší odměna.
"Chroustíku! Miláčku můj!" zařvu a vrhnu se ke svému milovanému talismanu. "Víš, jak si mi chyběl?" obejmu ho a začnou se mi z očí valit potoky slz. Moje plyšová růžová opička je už celá promočená a tak se rozhlídnu po okolí. "Je to dobrý" řeknu si pro sebe. Bill máchá gumovou kačenku, Gusta plastového hada a Georg se mazlí s žehličkou na vlasy.
"Dneska to bylo fakt dobrý!" prohlásí nadšeně Gusta už sedící v autě. Jen co dořekne, zavřou se mu oči a usíná s hadem v pevném obětí. "Máš recht" zamumlá Georg a je na tom podobně. Otočím se na posledního člena v domnění společné konverzace - blbá domněnka. Bill leží opřený o Georga s palcem v puse. "To jsou másla..." řeknu si a zvednu vyzvánějící mobil. "Ano, mami, jasně že na cestě domů spíme..." zavěsím a zašklebím se na mobil. "A já nespím, nespím a spát nebudu!"


O dvě minuty později:
Auto plné spících drsných rockerů! Bill s palcem v puse, Georg s obtisklou žehličkou na tváři, Gustav držící pevně svého přítele a Tom šklebící se na mobil s dvojníkem v druhé ruce (opičkou).
TAK TOHLE JSOU PRAVÝ TOKIO HOTEL!!!

Bill má nové tetování !!!

30. července 2006 v 14:18 | Evule |  Bill Kaulitz - photos
Bill na včerejším koncertu v Neumarktu překvapil novým tetování na pravé straně břicha. Jedná se o hvězdu, fotka sice není moc kvalitní, ale zkusím sehnat ještě během dneška s lepší kvalitou...

Mp3 - DLT und WSUE

30. července 2006 v 9:56 | Evule
Našla jsem mp3 nové verze Der letzte Tag a taky kousek WSUE. Je to stejné jak byl pořad na Vivě, akorat je to v mp3 :)

STAHUJ

Screenshots ,,Der letzte Tag"

29. července 2006 v 16:32 | Evule |  Screenshots
A ještě pár screenshotů z "Wir schließen uns ein"


Náhoda 3.díl

29. července 2006 v 12:47 | Evule |  FF - Náhoda
Autor: baqinac
"Nazdar lidi!" zařvem společně s Janou, když dojdeme na místo, kde se naše kapela sráží. "Tě péro" ozve se třikrát. "Jako obvykle." zašklebí se na nás Míša. "No jo, tak sme zaspali, no..Jednou to snad nevadí, ne?" začnem se smát, protože po pravdě to poprvý není. "Máme smůlu" vypadne ze mě a ostatní na mě jen vyvalej oči. " Hádejte kvůli komu?" zašklebim se na Janu a ta mi to třikrát tak oplatí. "No to je skvělý, kde teď budem zkoušet?" zeptá se rozčileně náš basák Míra, kterýmu to dojde jako první. "Já něco najdu" řeknu rozhodně, protože sem si zrovna vzpomněla na včerejší večer. Co třeba Tom a Bill? Dyť maj taky kapelu, tak proč by se s náma nemohli podělit o svý prostory? Teda aspoň dočasně. Hm, nápad dobrej, ale jak je mám asi najít? Že já kráva si včera neřekla o číslo! No jo, jenže proč bych to dělala? Koho mohlo napadnout, že... "Fajn, tak ale dělej! V sobotu je ta soutěž!" A kurňa! Na to sem úplně zapomněla! "Jo jasně, pokusím se." řeknu trochu nepřítomně a furt přemejšlim, kde je teď seženu. "Tak čest!" rozloučím se s ostatníma a zamířím domů se aspoň převlíct a pak hned vyrazit do terénu.
"Do prdele!" zamumlám (no, spíš zařvu), když mě probere ze zamyšlení voda v botech. "Jediná kaluž v okolí a já do ní prostě musim šlápnout!" melu. Smích. Jakej debil se může tomuhle smát? "No to je strašně vtipný..." otočim se a koho nevidím? No samozřejmě! Přede mnou stojí Tom a náramně se baví. "Super! Tebe sem zrovna potřebovala!" usměju se a sem ráda, že aspoň teď, když už ne jindy, mám štěstí. "Fakt?" podívá se na mě překvapeně a asi nevěří tomu, co říkám. "No fakt! Víš, já bych od tebe něco potřebovala..." Pohledem mi naznačí, že mám pokračovat. "No...včera...
no, to je jedno, ale prostě jinak zkoušíme u Jany v garáži, jenže její máma měla včera ňákou blbou náladu a máme smůlu. Jenže potřebujem nutně zkoušet..." Na jeho tváři se objeví trochu zklamání a trochu pobavení. "Aha, takže jestli sem to teda pochopil..." ušklíbnu se, protože s tím nepočítám "...tak od nás chceš pučit prostory, co?" "Hm, už to tak je..." nahodím co nejsmutnější výraz a vidim, že mám vyhráno. "Dobře, ale..." "Jaký ale?" Proč všude musí bejt ňáký ale? "Nebude to zadarmo." No co se dalo čekat od takovýho zazobance? "Kolik?" "Jedno..." "Dobře, tak já tě teda na jedno pivo někdy pozvu, no..." Docela dobrej obchod, ne? Začne se smát a pak se na mě podívá jak na nejnechápavějšího člověka na zemi. "Ale ne pivo, ale slovo!" "Teď teda nechápu už vůbec..." zamyslím se a pak mi to dojde. "Jo táák! Díky!" usměju se vítězoslavně, ale hned se smát přestanu, jen co uvidím, že už to nemůže vydržet... "Tak co teda? Nechceš mi to už konečně říct?" přestává mě to bavit, ale zkušebnu prostě potřebujem. "Mě stačí, když mi řekneš svoje jméno!" Ježíš! To je ale debil! Otočím oči v sloup, protože tohle by mě fakt nenapadlo. "To ti jako fakt stačí, jo?" je to divný. No, spíš on je ňákej divnej. Copak je tohle normální? Usměje se na mě a vypadá, že je to to jediný, co mu stačí ke štěstí. "Fajn, ale nejdřív kde to máte a kdy můžem začít?" Potřebuju přece vědět, jestli to teda myslí vážně a jestli vůbec něco maj. " Tady na konci ulice a můžete klidně dneska. My skončíme tak za hodinu, takže pak můžete nastoupit. Klíče...vám dáme tam, my tam snad ještě budem a pak se ňák domluvíme." asi až teď mu dojde, že mi pěkně všechno vykecal a já mu teď nemusím říct nic. Ale to bych byla asi dost blbá. Si to pak rozmyslí a co budem dělat? " Dobře, za hoďku sme tam." a pomalu začnu couvat, třeba mi to vyjde... "Hele, hele! Co to jméno?" Sakra! Nevyšlo! " Martina!" a jen co mu to řeknu, otočim se a padím pryč.

Der Letzte Tag - Youtube

28. července 2006 v 19:43 | Evule |  Videos
Je možné, že vám klip nešel stáhnout, tak se na něho aspoň můžete podívat na youtube...


Der letzte Tag - ke stažení

28. července 2006 v 17:21 | Evule



Stáhnete to tak, že kliknete na STÁHNOUT. Objeví se hlavní stránka serveru rapidshare.de
1) Dole je tabulka a v ní zvolte FREE
2) Pak se objeví další stránka a v ní se začne odpočítávat čas(59,58,57)
3) Až se čas odpočítá, objeví se číselná kombinace
4) Tuto kombinaci opíšete do rámečku, který je vedle ní
5) A pak zvolíte Download from Mirror Alpha
6) A už by se to mělo stahovat


Autogramy všech

28. července 2006 v 10:29 | Evule
Bill na té fotce vypadá nějak divně ;(

Jací jsou doopravdy?ODHALENI!

27. července 2006 v 16:21 | Evule |  Interviews
Gustav, Georg, Tom a Bill tráví už několik měsíců společně na cestách. Vědí o sobě všechno, nic už je nemůže překvapit. Tokio Hotel nám vyklopili tajemství a nejšílenější věci ze života kapely…
BRAVO: Kdo je největší vtipálek?
Tom:
Tak nejvíc se asi smějeme Georgovi, ale většinou jen čistě náhodu .
BRAVO: Jak to?
Tom:
Georg je nešika.
Georg: Občas do něčeho šlápnu. Ale ještě se mi žádný holub nevykálel na čepici. To se totiž stalo Tomovi při jednom focení. (všichni se smějí)
Tom: Ale nejčastěji se smějeme, když někdo dělá blbosti - například Georg. (smích)
Bill: Když vidím jeho trapasy, tak bych se počural smíchy.
BRAVO: Míváte taky někdy vůbec špatnou náladu?
Tom:
Jasně. Když nejsme v pohodě, hned se to pozná.
Georg: Po ránu mám zásadně blbou náladu.
Tom a Bill soušasně: Já taky!
Georg: Když vlezeme do tourbusu, prakticky nemluvíme. Možná tak ,,ahoj" nebo ,,ránko" - ale to je tak všechno. Ráno mě štve prostě všechno. Třeba když si musím zabalit tašku a nejde mi zavřít, tak šílím.
Tom: To mě taky dokáže vytočit!
BRAVO: Komu se vstává nejhůř?
Georg:
Mně.
Bill: Georg vždycky zaspí. Buď má vybitej mobil, nebo mu vůbec nezvoní - prostě pokaždý se něco stane.
BRAVO: Gustave, ty jsi ranní ptáče?
Gustav:
Ano.
Georg: Když musíme například vstávat v osm, tak Gustav z postele vyskočí už v šest.
Bill: No tak to fakt není můj případ. Já bych prospal všechno. Kdyby mě nikdo nevzbudil, proklimbal bych celý život.
Tom: Nedávno se v mým hotelovým pokoji spustil požární poplach a já jsem se jen krátce otočil a spal dál. Něco takovýho mě nerozhází.
Bill: Byl to příšernej rámus! Já jsem jen zkontroloval, jestli někde neuvidím kouř.
Tom: Já jsem se jen děsil, aby se nespustily sprinklery. Pěkně by mě vytočilo, kdyby mě ráno vzbudila studená sprcha.
Georg: Po ránu studená sprcha, to fakt nejde.
Tom: Já si naopak musím dát ráno studenou sprchu, jinak bych se nerozjel.
Georg: Br, hrozně nerad vylézám ze svýho krásnýho teploučkýho pelíšku.
BRAVO: Máte nějaké sprchovací rituály?
Gustav:
Já nenávidím, když už jsem se pěkně teple vysprchoval a potom je najednou v koupelně zima, protože někdo nechal otevřený dveře.
Georg: Kdo by nechal otevřený dveře? Vždyť jsi vždycky ve svým hotelovým pokoji sám.
Gustav: Ale když bydlíme ve studiu, potom máme společnou koupelnu. Vždycky jsem si předtím hezky zatopil. A potom pochopitelně někdo z vás tří magorů nechal dveře otevřený.
Bill: Ve studiu máme jen jednu koupelnu. A Gustav je vždycky první, to je bez diskuze. My se klidně ještě můžeme dívat na televizi, než je ready.
BRAVO: Jak rozhodujete, kdo půjde do koupelny jako poslední, a tím pádem bude déle spát?
Bill:
Ten, kdo to řekne první, ten smí jít do koupelny jako poslední. Je to taková naše hra. Všichni rychle řekneme jeden po druhým ,,Já jsem poslední!" A ten, kdo je nejpomalejší prohrál.
Georg: Spousta lidí se kvůli těmhle úletům na nás zlobí.
Bill: Při focení nebo natáčení to taky tak děláme. Všichni řekneme jeden po druhým: ,,Já to nedělám, já to nedělám." A potom si všichni myslí: ,,Bože ty kluky to vůbec nebaví." Ale tak to není. Je to prostě jen hra. Nesmí se to porušit - a taky to nikdo neudělá.
BRAVO: Co by se stalo, kdyby jste ji přece jen porušili?
Tom:
Na to nechceme ani pomyslet…(úšklebek)

BRAVO: Vyletěl by ze skupiny?
Gustav:
No, tak daleko bych nezašel.
Tom: Vlastně je to dobrý nápad! (smích)
BRAVO: Kdo je největší bordelář?
Bill a Tom:
Georg.
Georg: Bordelář? No jo.
Bill: Hele, v Georgově pokoji je hrozný nepořádek - on vždycky všechno vybalí z tašky. Já si pokaždé vyndám jen to nejnutnější. Ale u Georga to vypadá, jako by tam právě vybuchla bomba.
Georg: Ale všichni ke mně pořád chodíte, a proto je tam pořád takovej bordel. Jedí u mě a nechávaj všechno ležet, jak jim od ruky odpadne!
BRAVO: U ostatních je všechno v absolutním pořádku?
Georg:
Na to zapomeň!
Bill: Doma mám uklizeno. Nesnáším, když se všechno povaluje kolem.
Tom: Já sice nemám v pokoji pořád uklizeno, ale vím, kde co leží. A proto mi tam nikdo nesmí uklízet.
Georg: Takže ještě jednou na téma pořádek. Nerad bych říkal, jak vypadá tvoje koupelna, Bille. Všechny ručníky jsou tam naházený na jednu hromadu.
Bill: To je pravda, ale jen v hotelu.
Georg: Jediný, co si Bill v koupelně, je kartáček na zuby. (všichni se smějí)
BRAVO: Kdo z vás je nejvíc cool?
Všichni:
Já.
Tom: určitě já - s velkým odstupem.
Bill: Všichni ostatní by to samozřejmě chtěli zamlčet, ale ve skutečnosti jsem nejvíc cool já. (smích)
Tom: Teda já si myslím, že každý považuje sám sebe za frajera.
BRAVO: Existují chvilky, kdy se sami sobě nelíbíte?
Bill:
Když se někdy vidím v novinách, tak si připadám divnej.
Gustav: Já si taky občas připadám dost blbě.
BRAVO: Kdo z vás vyvolává nejvíc hádek?
Tom:
Všichni velmi rádi diskutujeme.
Bill: Při školních výletech jsem se rád hádal s lidma z vedlejších pokojů, když moc vyhulili muziku. Umím vydatně diskutovat, to musím přiznat.
Georg: To je pravda, vždycky vyhraje.
Bill: Tak nějak ten druhej najednou neví, co říct.
BRAVO: I ve skupině?
Georg:
Diskutujeme o každý hovadině. Teď jsme s Tomem diskutovali o tom, proč není v cateringu parmezán.
Tom: Jám máme jíst nudle bez sýra? (smích)
Bill: Ale občas mluvíme i o smysluplnějších věcech.
BRAVO: Například o smyslu života?
Tom:
To nééé!
Bill: Ale mluvíme občas o závažnějších záležitostech.
Georg: Občas - například na dovolený!
Bill: Ano, na dovolený, když člověk jen tak leží, tak se neudržím. Když někdo začně - i když jsem třeba k smrti unaveném - musím se hned přidat.
zdroj: Bravo 15/06
Pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ přepsala Evule

Být volný!

27. července 2006 v 9:34 | Evule |  FF - Jednodílné
Autor: baqinac

Tma. Černo. Prázdnota. Nic jiného ve mě není. Prázdnota přebila všechny emoce. Už nemůžu, nechci se podřizovat. Nechci být omezovaný. Chci být volný. Chci padat! Sám.
Tisíce fanynek by dali všechno za chvíli, chvíli ze svého života jen proto, aby mě viděli. Už nemůžu. Jen ať se na mě podívají. Nejsem dokonalý! Ne, ať se na mě radši nedívají, nechci jejich pohledy! Tisíce pohledů, těl čekajících a pozorujících každý můj pohyb. Jako by mě někdo neustále sledoval. Jako zločince na útěku. Před svým velkým snem. Teď už splněným. Proč člověk chce to, co nemá a to co má, toho si neváží? Nemůžu si toho vážit. Splnil se mi sen, který mě ničí. Už se nedokážu přetvařovat. Tvářit se, že mě to těší. Vědět, že tolik bláznů je pro mě ochotno udělat cokoliv. Nechci cítit pocit viny. Ani nebudu. Nedokážu cítit. Necítím strach, štěstí, radost...Necítím nic. Jsem jako vymáčknutý citron. Chci být volný!
Nechci prožívat každý den totéž. Tisíce fanynek, zkouška, fanynky, chvilka klidu. Hraného klidu. Už nikdy nebudu klidný uvnitř. Všichni si to myslí. Stal se ze mě dobrý herec. Nejsem zpěvák, jsem herec. Herec, klamající svoje obdivovatele. Nemůžu s tím seknout. Už kvůli klukům. Věří mi, nemůžu je zklamat. Nemůžu? Můžu dělat, co chci! Ne, to bylo dřív, teď musím dělat jen to, co se bude líbit světu. Už to nejsem já. Ztratil jsem se sám v sobě.
Hudba. První akordy a já se měním. Ve šťastného člověka, nepřejícího si nic jiného než stát před tolika lidmi. Řev. Řev, který mě provází na každém kroku. Ve dne, v noci. Chci řvát, přeřvat ten hluk. Řvát a dělat si, co se mi zachce. Tisíce lidí se po mě opičí. Udělal jsem ze sebe jiného člověka, odlišného od ostatních. Chtěl jsem se tomu vyhnout. Opak. Podívám se na ty lidi a je to jako odraz v zrcadle. Zpívají písničky se mnou. Jak je můžou zpívat? Nevědí o čem jsou. Nikoho to nezajímá. Zajímáme je my. Jako lidi. Lidi? Nejsme lidi. V médiích z nás udělali tvory co nejvíce se blížící k dokonalosti. Idoly. My nejsme takoví. Copak nikdo necítí, kolik je v písničkách bolesti a utrpení? Ne, necítí. Ani nemůže. Už nedokážu písničky prožívat. Proč taky? Nikdo je nechápe. Nechápe, co jsem jimi chtěl říct. Copak to není jasný? Já chci být volný!
Tma. Noční ulice. Teď to nejhezčí, co v životě mám. Klid. Ne v sobě, ale okolo. Celý svět spí a jsem jen já. Sám. Poslední dobou jsem sám pořád. Tisíce lidí kolem mě a já jsem přitom sám. Nikdo mě nevnímá. Ani se nesnaží. Co to je za lidi? Je jim to jedno. Mám možnost zbavit svět lidí, co nevědí čeho si vážit. Já to vím, ale nedokážu. Vážit si něčeho, co mě ničí. Co mě už zničilo. Chci být volný!
Lidi žijící na ulici. Nic neřeší a jsou volní. Dělají si, co chtějí. Nikoho nezajímají, nikdo se o ně nestará. Musí to být nádherný pocit. Cítit volnost. Cítit cokoliv. Hlavně zase cítit! Vztek, zlobu...
Nebaví mě tenhle stereotyp. Chci se dostat do jiného světa. Světa, kde si člověk dělá, co chce. Všichni si dělají, co chtějí a nepotřebují vzor. Tento svět existuje. Vím to. Skončí dřív, ale komu to vadí? Všechno jednou skončí! Ale moje prázdnota je nekonečná. Chci se podívat do světa nadějí. Bez starostí. Být beztížný. Je jen jedna možnost, jak být volný!
Nebude to bolet. Jeden vpich nemůže bolet. I kdyby, neucítím to. A pro nový pohled to vydržím. Pohled na lidi, zdající se mi teď jako stvůry, které mě chtějí zničit. Skoro se jim to povedlo. To je v tomto světě. Ale já teď procházím bránou do jiného. Všechno se kolem mě točí. Tma. Zavírám oči a cítím úlevu. Řev ustal. Ustal pohyb. Teď jsem volný!
Padám! Cítím vítr ve vlasech. Nádherný pocit! Je to pocit? Otevřu oči. Jsem zpátky. Zase svázaný. Návrat do skutečnosti. Co je to skutečnost? Tohle nebo to krásné opojení, přinášející úlevu a pocit volnosti? Ne, realita není krásná. Nechci se vrátit do starých kolejí. Prožívat každý den to samé. Nezajímavé a ničící. Chci se vrátit do světa iluzí, nadějí a zase být volný!
Ani si toho nevšimnou. Můžu před nimi jen tak stát a oni budou ječet. Řvát a vrývat mi ten nepříjemný zvuk pod kůži. Vrývat mi ho do paměti, abych na něj nikdy nezapomněl. Jako vzpomínku na ně. Na ty, co mě zničili. Všechno je naruby. Projdu bránou a všechno bude zase dobrý. Nebude. Návrat zpátky nebude příjemný nikdy. Jak může být cesta někam krásná, ale návrat jako zlý sen? Jako sláva. Cesta na vrchol je vzrušující a plná překvapení, radostí. Ale já po ní chtěl jít sám. Bez těch, co mi říkají, co mám dělat. S klukama. Ne, není to to samé. Odtud není návratu. Už nikdy to nebude jako dřív, kdy jsem byl volný a nemusel někoho poslouchat. Ale já chci být volný! Aspoň jednou být zase volný!
Padám. Ale jak dlouho? Vrátím se zpátky a všechno se změní. Stereotyp. Všechno, co nemám rád. Psát tisíce podpisů a nevědět komu. Lidi pokřikují, jak moc mě milují. Co je to milovat? Ničit někoho? Jako to dělají oni. Dá se milovat někdo, koho neznáte? Lži. Samé lži. Žijeme ve světě lží a podvodů. Nechci se vrátit. Zapomenou na mě. Milují mě, ale po roce na mě zapomenou. Komu bych chyběl? Brácha by na mě nezapomněl. Vím to. Půlka mého já. To bylo dřív. Teď je všechno jinak. Myslí si to, co ostatní. Že jsem šťastný. Rodina. Na co je dobré mít rodinu, když nic nepozná? Ne, není to jejich vina. Nepoznají to, když to nedávám najevo. Ale já se nechci doprošovat. Já chci být volný!
Tisíce dopisů, které mě netěší. Čekám na jeden jediný dopis. Dopis, který mi nikdy nepřijde. Kolik lidí čeká na jeden jediný dopis? Mě jich chodí tisíce a nevážím si jich. Čeho bych si na nich měl vážit? Lží a vyznání? Odpovídám na všechny dopisy stejně. Odpovídám neznámému. Proč píšou někomu koho neznají? Někomu, kdo je na dně? Nechci, aby se po mě opičili. Budu je mít na svědomí. Já chci být volný a padat!
Nemůžu to takhle dělat navždy. Mám na výběr. Vrátím se do světa nadějí a iluzí, které ve skutečnosti neexistují. Nebo se nechám dál ničit a dokážu si, že na to mám. Neskončím s tím. Vyhráli by nade mnou a to nedopustím. Stojím na přestupní stanici a musím se rozhodnou. Už to ani neumím. Ostatní za mě rozhodují, ale teď to za mě nikdo neudělá. Musím si to rozhodnout sám. Konečně udělám něco podle sebe. Nenechám se od nich ovlivňovat. Zůstanu a ukážu jim, že na to mám! Dokud mě nezabijí, budu si dělat, co budu chtít. Zatykač je v mé krvi a jiným způsobem ho nedostanou. Protože jsem volný a už nikdy jinak!
http://oi63.tinypic.com/ruwiyo.jpg
http://oi64.tinypic.com/wag13r.jpg

http://oi63.tinypic.com/2hgzrex.jpg

http://oi65.tinypic.com/2h3odb8.jpg

TOKIO HOTEL: NOVÉ ALBUM "DREAM MACHINE"
datum vydání: 3.3.2017

TOKIO HOTEL: DREAM MACHINE WORLD TOUR 2017
3/4/2017 Praha - SaSaZu -> koupit lístek

FABIENNE (Kaulitz Remix)
Tom & Bill produkovali remix songu "Fabienne" od německého zpěváka Nisse. Poslech na Spotify

BILLY: EP I'M NOT OK
datum vydání: 20.5. 2016

HINTER DIE WELT - THE TOKIO HOTEL EVOLUTION
film/dokument o Tokio Hotel
více informací zde









http://oi67.tinypic.com/10eom8p.jpg